Horem pádem

Nečekané vzepětí na pokraji sil vyčerpaného koně. Hřebejkova filmařská nejistota a Jarchovského tématická roztříštěnost se po nesnesitelně únavném Pupendu znovu zvýrazňuje úměrně tomu, jak blíže současnosti se přibližují. Proto by měl dát zvláštní honoráře hercům, kteří ze sebe až na pár výjimek dostali životní maxima. O to větší škoda pak je výsledná pachuť toho, jak moc pomíchané všechno je a do příjemně stravitelných životních problémů se za každou cenu musí dostat příznaky společenské krize. (28.06.2005)

Mohl to být zábavný film ze života v současné Praze, kdyby se Hřebejk tolik nesnažil vytvořit „mezinárodní“ podívanou, uchopitelnou všude na světě. V Austrálii, v Japonsku nebo v Americe. A právě „amerikanizace“ je zde patrná nejvíce. Množství postav, jejichž osudy se v závěru střetnou, „akční“ (do filmu se vůbec nehodící) hudba i konec odehrávající se v Austrálii působí tak nějak cize, „nečesky“. Příběh nezachraňuje ani nadějné obsazení, kdy například Macháčkův talent značně omezuje rozštěp, který dělá z Franty rádoby-komickou figurku. Krom toho působí velice rušivě i některé pokusy o komediální žánr (přepadení Japonců). Vcelku se jedná o zvláštní žánrový hybrid s několika povedenýma scénami, avšak celkově nemající žádnou šanci na zlidovění či větší divácky úspěch jako třeba Pelíšky. 70% Zajímavé komentáře: Tosim, belldandy, Terminus, ad, Misha, pjotr76, freeeeedom, bear (09.03.2005)

Nevěrohodný, křečovitě splácaný scénář rozehrává přehršel motivů a bohužel ani jediný vlastně nedotahuje do konce. Vtipných situací je zoufale málo a jsou drtivě převažovány absolutní nudou a do očí bijící scénáristickou vykonstruovaností - předlouhou scénu u slavnostní tabule si teda dvojka H&J mohla odpustit, měl jsme při ní nutkání s panickým vyrázem ve tváří nadzvukovou rychlostí opustit kinosál. Jarchovský byl měl klečet na hrachu alespoň týden, ale nějaké tři dny trestu bych uvalil i na Hřebejka, protože po formální stránce je Horem pádem rovněž dílem nevydařeným. Hřebejk se patrně snaží o uměleckost a před kamerou se tak ocitají barevné filtry jako z cirkusu, zejména ten úplně příšerně žlutý, až má dívák pocit, že se film točil v Mongolsku. Před odpadem, případně jednohvězdičkovou ostudou film zahraňují velmi dobré herecké výkony, jen trojka Forman - Tříska - Macháček občas trošinku pokulhává.... (09.09.2007)

Celé je to s tím Jarchovským a Hřebejkem o tom, že oni bohužel netočí filmy o lidech, ale o tezích. Postavy v jejich filmech pak slouží jen jako věšáky na ony teze. Byl-li v Musíme si pomáhat někdo Němec nebo Žid, byla to vlastně celá jeho charakteristika. Dále pak jako ono ztělesnění Němce, Čecha či Žida poukazoval na nějaký morální problém. Zrovna tak v Horem pádem v podstatě všechny postavy slouží jako zobrazení nějakého životního postoje vyplívajícího ze soužití vícero ras. Tyto teze jsou režisérovi a scénaristovi bohužel cenější než příběh a ten tím samozřejmě trpí. Takový film je spíš plakátem než osobní výpovědí. S Hřebojovými názory se v zásadě ztotožňuji, ale pokud jde o mě, film by měl být (i) něčím jiným než deklarací správných postojů ke světu. (No a teď trochu hra, kdo je kdo? František je skinhaed, ale Milušku a dítě chce víc než svou ideologii. Milušce na rase nezáleží, ale je přesvědčená, že dítěti by dokázala dát rozhodně víc než jeho ubohá uprchlická maminka. Věra je ztělesněním ideje nemám rád rasisty a Cikány a ve skutečnosti trpí svým smutným životem o samotě na společenské periferii města. Hana pomáhá uprchlíkům, ale v krizové chvíli se také projeví jako rasistka. Martin si vzal černošku a nepěstuje si dnes už žádnou konkrétní identitu. Lenka je dosud všemi předsudky nezatížená dívka a ve volném čase tančí španělské tance. O tom ten film je, ale vlastně o ničem jiném. Další už je jen záminka k představení všech postav.) (08.11.2004)

Film není hysterický. Jen reakce některých lidí na něj. A opět budu v opozici. Nevadily mi filtry, ty byly podle mě logicky použity, televizního zpracování jsem si nějak nevšiml. Hodně toho stojí a padá na hercích. Nejvíc se mi líbil Petr Forman, jako trošku "upozaděný" český emigrant byl správně obsazen. Z ženských rolí mě zaujala Emília Vašáryová, ovšem o mnoho více Nataša Burger, jejíž touha po dítěti doslova vystupovala z plátna. Jiří Macháček mi nevadil, zato Jaroslavu Duškovi jsem jeho postavu nemohl moc uvěřit. Jan Tříska měl menší prostor. Řachatá komedie to opravdu není, vyloženě komické momenty tam pro mě byly tři (maso, čaj, bojové umění.) Hřebejk s Jarchovským IMHO říkají pravdu o české povaze, ale zobrazují (v každém filmu, nebo jenom v tomto? nevím...) spíše lidi tzv. "vychcané", či "přidrzlé", jejichž kopie na vyšších místech (platově a kariéristicky) jsou těmi opravdovými démony, kteří pro své vlastní obohacení nevázají zenužít naprosto čehokoli. Snímek mrazí a zároveň se smějete. Naprosto to vystihují prostřihy konce filmu (Nedvědův dres vs. hooligans.) Závěr je fantastický, silný a strhne vás. U filmu Pupendo jsem si svými hvězdičkami nebyl tak úplně jistý, ale po dalších shlédnutích film u mě nabývá kultovnosti. Stejně tak je to s Horem pádem. JAK NEMÁM FANDIT, KDYŽ JE ŽIVOT TAK ZKURVENEJ? (25.10.2004)