Vlčí bouda

Kdyby mi příběh tohohle filmu, kde navíc vystupují zjeména teenageři, vyprávěl, nikdy bych neuvěřil o jak dobrou záležitost se jedná. Mimozemštani na lyžáku opravdu neslibují inteligentní podívanou, ale opak je pravdou. Chytilová dokázala s přehledem natočit kvalitní horor. S přihmouřeným okem by se dalo napsat, že Vlčí bouda je takový malý český Shinning. I zde jsou hrdinové odříznuti od zbytku světa a i zde se podařilo navodit solidně tísnivou atmosféru bezbranných lidí v solidním průseru. Nikdy bych neřekl, jak děsivé mohou být záběry na nabývající led, či kamera tápající sněhem. To vše funguje i díky výtečné zvukové a hudební kulise. V české filmografii se moc horotů nenajde, ale tenhle jeden vydá za 10 amerických. (26.10.2009)

Vůbec si nepotrpím na Chytilovou, její filmy mě doslova nudí, ale Vlčí bouda je výjimka. Dívala jsem se na to s kamarádkou, samy dvě v prázdném domě a večer jsem byla vážně ráda, že už nemusím ven, jak jsem se bála. Atmosféra strachu, v partě mladých, odříznutých od světa, je ve filmu vykreslena velmi sugestivně. (14.10.2005)

Klub náročného diváka: Odpudivé charaktery naprostých kreténů, kteří bez výjimky (ne)hrají, ale jenom vřeští, pitvoří se a chovají se totálně kravsky a do toho se tu hraje na jakousi pseudoscifi rádoby inteligentní horor s nádechem psychologického moralizování o tom, kdo je tu přebytečný. Chytilové tvorbu prakticky nemám rád, tato mrazivá podívaná byla pro mě utrpením a vlastně si tak nějak říkám, proč tomu nedat odpad... Možná kvůli tomu pejskovi? I ten Macháček si nějak sám se sebou nevěděl rady. Nelíbilo se mi to. A to hodně 15% (28.04.2018)

Kdyby přišla k vlčí boudě myška Hrabalka, zaklepala a vysekla svoji kultovní vtírací hlášku "Vlčí boudo, budko, kdo v tobě zůstává?" dostalo by se jí asi následné odpovědi "my nejdebilnější studenti v československým filmu ." "a my jejich instruktoři a současně největší mišuge v celém širém okolí ." Jenže myška Hrabalka se nezeptala a tak na to musí příjít divák sám. Což je bohužel největší kámen úrazu, protože imbecilní chování všech studentů naprosto demoluje případnou strašidelnou atmosféru. Instruktoři, kteří mají nahánět strach se pro změnu svíjí ve sněhu jak kdyby měli porodit minimálně křižnik Potěmikn věru moc hrůzy nenaženou. Jako jasně jsou tam tajemný až zlý kukuč Macháčkovic, hudba Kocába taky dělá svoje, ale když před filmem zveřejní ve zpravách předvolební prognózy, tak to maj pak horory pořádně stíženou úlohu. (01.02.2010)

Jak už jsem určitě několikrát zmiňoval, mám v oblibě děje (týká se to samozřejmě nejen filmů, ale i knih) odehrávající se v nějaké formě izolovaného prostředí, ve kterém autor vytvoří jakýsi vnitřní svět. Toto kritérium splňuje Vlčí bouda dokonale - poněkud zašlá horská chata je pro režisérku ideálním prostředím k vytvoření požadovaného mikrosvěta a zárověň dává k dispozici působivé zimní scenérie, které s hravou živostí snímá příjemně neukázněná kamera. Zvukový doprovod je poťouchlý, ale výtečně koresponduje s obrazem. Herecky dominuje samozřejmě Macháček, ale ani někteří mladí herci se rozhodně nemají zač stydět a povětšinou jsou dobře vybráni i typově. Velmi originální svěží dílko kombinující žánry jedinečným způsobem (řekněme od mysteriózního horroru, přes psychologicko-sociální drama, až po teenagerovskou komedii). Nosná myšlenka obětování jednotlivce kolektivem je zde přes (nebo snad díky ní?) záměrnou trivializaci značně působivá, zdůrazněná v několika klíčových rovinách (Macháčkův výraz je roztomilý, když odmítá nabídku jednoho z chlapců, který zvažuje obětovat sám sebe: pravý výraz sociálního inženýra (lhostejno zda mimozemšťan;)), který se lekne, že se některá z ovcí přestane chovat jako správná ovce a jeho konstrukt se zhroutí jako hajzlík z karet). Ojedinělá a dle mého názoru nedoceněná perlička českého filmu. (06.04.2008)