Meze Waltera Hortona

"Kde jsou meze ďábelského Hornotova talentu?" Neznám asi film, kde by v hlavní roli nebyli tak úplně herci jako spíše skladatelé klasické hudby (Chopen, Bach, Mozart, Beethoven, Debussy či Gershwin) resp. jejich geniální klavírní hudba. Samotné toto televizní dílko je určitě originální, přičemž tři herečtí bardi (Brodský, Jirásková a Hrušínský) zde i na malém prostoru rozehrávají vskutku zajímavý herecký "koncert". (08.01.2019)

Československý televizní film o podivuhodném úkazu, kdy se z naprostého hudebního amatéra Waltera Hortona stane přes noc světový klavírní virtuos. V. Brodský v tomto krátkém díle přehrává ty nejkrásnější díla slavných hudebních skladatelů, avšak neví, co hraje a není schopen tyto skladby zahrát opakovaně. Problém nastává, kdy vyčerpá všechny v minulosti vzniklé klavírní skladby a díky jeho nevysvětlitelné schopnosti začíná hrát ještě nedokončené skladby současných hudebních tvůrců. Jeho objevitel, manažer a rovněž skladatel R. Hrušínský začíná být právem Hortonovým nevídaným úkazem znepokojen, neboť hrozí riziko, že za autora všech hudebních děl bude v budoucnosti prohlášen Horton. V roli Brodského manželky se objevila J. Jirásková, avšak obávám se, že mě ani toto skvělé obsazení a bezchybné herecké výkony nedonutí hodnotit tuto krátkou filmovou prvotinu pozdější pohádkové režisérky J. Pokorné - Makoszové více než průměrně. Nevysvětlený absurdní příběh mě zkrátka dostatečně nezaujal, což se však v žádném případě nedá říci o přenádherných hudebních skvostech od Chopina, Mozarta, Bacha a jiných velikánů, jež v tomto snímku zaznějí. (17.12.2016)

V rámci krátké stopáže a komorního aranžmá absolutní výsledek - znepokojivý příběh, který dokáže vystřídat mnoho nálad od pobavení, přes absurdnější rovinu až po nejhlubší mrazení. A nejen to, navíc každou minutou získává širší přesah a podněty k dalšímu přemýšlení o temných hlubinách v samotném člověku. Jiřina Jirásková a její monolog je ukázkou hereckého mistrovství, které vrcholí v úžasném duetu s opět démonickým Rudolfem Hrušínským. No a anglické prostředí s nezbytnými proprietami už jen dobrušuje tento televizní klenot. (29.01.2013)

No, komedie... Tak mezi všemi k tomuto filmu vhodnými žánry bych ji dal asi na poslední místo, tohle je hlavně mysteriózní. Každopádně ten námět mě hodně zaujal a byl jsem zvědavý, jak vyvrcholí. Pravda, ta závěrečná pointa je dost zajímavá a i chytrá, ale stejně jsem pořád čekal, že se vysvětlí, odkud Walter Horton vzal tuhle zvláštní schopnost. A to tam bohužel vysvětlené není. Ale i tak to má celkem tajemnou atmosféru a dobře se na to kouká, jen té hudby je tu přehnaně moc, až mi to ke konci vadilo (a to mám klasickou hudbu rád). Někdy i zbytečně natahuje děj. Slabé 4* (27.10.2020)

Povídku s nenápadným hororovým podtextem o největším hudebním zloději všech dob jsem považovala za nezfilmovatelnou a její česká televizní adaptace mi dokázala, že jsem měla pravdu. Děj povídky je jednoduchý až prostinký, není v ní žádná akce, o to více se musí spoléhat na atmosféru, na vykreslení napětí mezi postavami, na zjevný chlad mezi oběma manžely. Pro tv inscenaci, přestože je krátká, něco takového nestačí anebo to režisérka prostě nezvládla. ____ Přestože snímek trvá jen 38 minut, vleče se přímo zoufale sáhodlouhými a suchopárnými vnitřními monology s pohledem na nehybnou tvář toho kterého herce. Nezáživně ubíhající čas vyplňují ukázky klavírních koncertů a nesnesitelně prázdné pohledy diváků - bezvýrazných komparzistů. Etuda rozhovoru exaltované novinářky a snobské manželky by se dala stručně popsat - to až hanba fackovala. A to hlavně kvůli Ince Čekanové coby reportérce, která předvedla pravý výkon volšového dřeva bez talentu.___ Celá tahle inscenace ve mě vyvolala dojem muzeální vykopávky, která by měla zůstat navěky /ne/pečlivě uschována v depozitáři. /29. 10. 14./ (29.10.2014)