Hříšné noci

Člověk by nikdy neřekl, jak může být pohled do zákulisí pornografické branže 70.let tak zábavný. Druhý velký film P.T.Andersona i přes dlouhou tříhodinovou stopáž působí tak celistvým dojmem, bez sebemenšího dějového zaškobrtnutí, že před Andersonem smekám. Vynalézavá kamera, neodolatelně cynický humor a perfektní soundtrack dělají pak z tohoto filmu maximální zážitek. Uznání zaslouží i Mark Wahlberg, který svoji první velkou hereckou příležitost chytil pořádně za pačesy. A Burt Reynolds jako režisér, snažící přinést do porna trocha toho umění, asi nikdy jindy lepší roli nehrál. (17.07.2002)

Tak Wahlberg ako známy katolík sa raz vyjadril, vraj dúfa, že mu tento film Boh nebude mať raz za zlé, alebo v tom zmysle. Ja mu to za zlé nemám. Výborné spracovanie a prvé dve tretiny boli za plný počet. Konečná fáza trochu zastagnovala, stratilo to na dynamickosti, ale furt to ostalo nadpriemerné. Záverečná scéna trochu ujetá, ale šlo to. (09.10.2015)

Za najcennejšie na tomto filme považujem to, že napriek atraktívnej téme ostal vďaka scenáru vo vecnej rovine s mierne ironickým humorným podtextom. Tiež priniesol upokojujúce posolstvo majiteľom priemerných pipíkov. Na druhej strane mi pripadal neúnosne dlhý, skôr opisujúci, než objavujúci a s časťou dialógov, ktoré úrovňou neboli ďaleko od dialógov obvyklých v produktoch pornopriemyslu. (12.06.2010)

Andersonův druhý celovečerní film si nese všechny rysy jeho osobitého tvůrčího rukopisu - kontroverzní téma je, co se týče stopáže, velmi rozvolněno v několika liniích, které se vždy váží na jednotlivé postavy, přičemž spojující je sociální vyčlenění, které je kompenzováno nadbytkem peněz a bohatstvím, Anderson formálně snímek člení jakýmisi předěly či intermezzy, které jsou vystavěny sestříháním několika makrodetailů přímo za sebe, což dodává snímku zvláštní kouzlo (nechce se mi napsat přímo experimentální rozměr), které odráží mapování dlouhého časového úseku, kdy subjektivně čas někdy plyne bleskově rychle a někdy jakoby se až zastavil. Zajímavý je též Andersonův autorský přístup k danému tématu - zjevná fascinace prostředím pornoprůmyslu (nelze nezmínit, že tenhle film je čímsi Andersonovi blízký, dá se říci až osobní téma, neboť již v roce 1988 natočil coby svůj první krátkometrážní snímek dokument o Dirku Digglerovi, tedy hlavní postavě Hříšných nocí...) se kříží se sociálně kritickým pohledem odrážejícím veškeré aspekty sociální skupiny zapojené v tomto kontroverzním oboru lidské činnosti, Hříšné noci jsou tak napůl oslavou dřevních dob pornokinematografie (místy některé scény téměř asociovaly pokus o ,,ošvédování" klasických béčkových filmů) a zbytkem velmi otevřeným pohledem mapujícím až varujícím - což si ale musí každý divák při percepci filmu rozhodnout sám... Podobné filmy: Lid versus Larry Flynt, Mocná Afrodité (08.03.2009)

Několik dní po shlédnutí filmu pořád přemýšlím, jestli je to vlastně celý uchopený dobře nebo ne.. a pořád nevim. Všechny postavy jsou vykresleny jako v jádru dobrosrdeční, ale dost hloupí a sociálně zaostalí podivíni, což je asi i historicky věrohodné. To samo o sobě funguje pro vnímavějšího diváka jako "ta myšlenka filmu". Pro méně vnímavé je zde ještě poselství plynoucí z příběhů jednotlivých postav, což ale vnímavému diváku připadne už navíc a především (pokud by mělo jít o "tu hlavní myšlenku") dost povrchně argumentované. V podstatě pak film funguje dvěma různými způsoby (podle míry sociální inteligence diváka) a říká v tom smyslu dvě různá poselství. Takový přístup je dost zajímavý, ale pořád mi na tom v tomhle konkrétním případě něco smrdí. A pak je tu konečně otázka, jestli o pornografii vlastně vůbec něco točit, jestli ji vůbec tematizovat, zvlášť takovýmhle podle mě až moc "cool" způsobem. (Jinak, po formální stránce je film skvělý.) (25.03.2013)