Hříšné noci

Režijně strhující náhled do společnosti alternativních hipíků, kteří prožívají jen na oko uvolněné a bezstarostné životy. Anderson exceluje v dlouhých záběrech s precizně inscenovaným pohybem po mizanscéně a v závěru také simultánním spojením pocitově se překrývajících linií. Všechny postavy jsou v podstatě jistou karikaturou a příběh nejlépe funguje v jejich přirozeném prostředí, když si režisér utahuje z nich i z jejich "umění". V prostřední části jsem měl problémy držet plnou pozornost a s postavami souznět, což vyrovnal až závěr a bizarně napínavá scéna u maniakálního Alfreda Moliny. Hříšné noci na mě působí spíše jako kreativní černohumorná satira, která by ale chtěla být něčím víc... A během těch 150 minut se jí to ne vždy daří. 80% (17.10.2019)

Vynikající mozaika, která více než ucelený příběh s jasnou pointou přináší atmosféru pornoprůmyslu na přelomu 70. a 80. let. Je to zábavné, svěží a vtipné, speciálně pak scéna s petardami je geniální. S trochou nadsázky lze říct, že to, co pro mafii udělali Goodfellas, dělá pro porno Boogie Nights. Zajímavé je, že žádná postava zde není zbytečná, všechny dýchají vlastním životem a všechny mají své dějové linky, které spolu souvisí a vykreslují jeden obraz porna, drog, flámu, ale i zoufalství. 8/10 (19.08.2009)

Paul Thomas Anderson točí filmy, které jsou jeden jak druhý stylisticky vybroušené, technicky brilantně natočené, scénáristicky tak košaté a mnohavrstevné, složité a sarkasticky sebereflexní a přesto neustále inteligentní a do nejmenšího detailu promyšlené. Proto je to jeden z nejlepších režisérů nového milénia, a také proto považuju Hříšné Noci za jeden z nejlepších filmů. I proto, že se na první pohled zdá, že se toho tolik ani říct nesnaží... (27.04.2008)

Člověk by nikdy neřekl, jak může být pohled do zákulisí pornografické branže 70.let tak zábavný. Druhý velký film P.T.Andersona i přes dlouhou tříhodinovou stopáž působí tak celistvým dojmem, bez sebemenšího dějového zaškobrtnutí, že před Andersonem smekám. Vynalézavá kamera, neodolatelně cynický humor a perfektní soundtrack dělají pak z tohoto filmu maximální zážitek. Uznání zaslouží i Mark Wahlberg, který svoji první velkou hereckou příležitost chytil pořádně za pačesy. A Burt Reynolds jako režisér, snažící přinést do porna trocha toho umění, asi nikdy jindy lepší roli nehrál. (17.07.2002)

Andersonovo pojetí mě strašně pobavilo. Na jedné straně si z celé té velké šťastné pornografické rodiny dělá srandu ("dostávám tisíce děkovných dopisů, kolika lidem jsem pomohl zachránit svým uměním vztah") , na druhé ale ukazuje, že pod vší "pohodou" jsou citové deprivace jako prase. Ke skvělému výsledku velkou měrou přispěl scénář, který se velmi vtipně noří i do existenciálních vod, a taky fantastická herecká konstelace. (04.02.2006)