Reklama

Reklama

"Interstella 5555 - The 5tory of the 5ecret 5tar 5ystem" z dílny japonského mistra Leiji Matsumota je nakreslen na míru ke slavnému albu Daft Punk "Discovery". V dojímavém sci-fi příběhu o zrození nejslavněvnější kapely na světě tedy narazíte na hity jako "One More Time", "Aerodynamic", "Digital Love", "Something About Us" ad. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (118)

honajz 

všechny recenze uživatele

Mno, pár výhrad žel mám. Ale jsou to drobné výhrady. Trošku mi vadila modrá barva pleti mimozemšťanů, protože třeba u té holky mi to připomínalo Šmoulinku. Ta japonská animace je chvílemi naprosto geniální, aby tam pak animátoři prdli rádoby vtipnou postavičku jak z Dobrodruhů z vesmíru (ano, jeden z členů skupiny). Některé skladby bych prohodil, třeba ta u pohřbu se ke scéně moc nehodila. Samotná hudba docela ušla, jen to, že některé skladby stojí na repetitivnosti, mi chvílemi vadilo - a asi nejvíc u závěrečné, skoro nekonečné skladby. AVŠAK. Jinak mne celý film hodně potěšil. Říkal jsem si, že takhle kdyby někdo zfilmoval od ELO Time, to by bylo super. Tady to trvá hodinu a nápadů je, že by z toho Američani natočili 24 sezón nějakého seriálu. Vážně mne to hodně bavilo, a když už jsem si myslel, že jsem tvůrce prokoukl a vím, co bude dál, přišli s docela nečekaným zvratem. SPOILER SPOILER A ten nápad, že Mozart, Jimi Hendrix nebo Ella Fitzgerald vlastně byli mimozemšťané mne hodně nadchl. KONEC SPOILERU Navíc tam jsou drobné špílce jako fotbalový zápas Francie a Japonska, který je v určitou chvíli 1:1 (ha ha, kdo zná japonský fotbal, tak ten vtip pochopí daleko víc) nebo že na zlatých deskách jsou nominováni Daft Punk. Celkově to má přes určité smutné momenty hodně poztivní náboj, a to mezigalaktické spojení s mimozemšťany při koncertu je hodně příjemná vize. ()

HAL 

všechny recenze uživatele

Muzikál, videoklip, kritika hudebního průmyslu? Nejspíš jsem viděl úplně jiný film než všichni ostatní zde. Interstella 5555 má s videoklipem společné jen to že se v něm nemluví, o nějaké stylovém obrazu vytvořeném jen pro právě znějící hudbu nemůže být vůbec řeč, je to celé jen primitivní hodinu dlouhý film o zlém techno-mágovi který z jedné galaxie unese populární kapelu proto, aby z ní v galaxii jiné udělal jinou populární kapelu. S ní chce vyhrát jakousi hudební cenu, se kterou pak chce z neznámého důvod vykonat nějaký magický rituál. Jak v tomto někdo může vidět inteligentní satiru opravdu netuším, já viděl jen nesmírně natahovanou a hloupu epizodku silně připomínající podřadné animované akční seriály pro děti, kterými nás pravidelně už od osmdesátých let krmí dětské televizní kanály (dnes například Jetix a Minimax), jen s tím rozdílem že toto má "jinou" zvukovou složku. Samotná diskohudba je vcelku fajn, ale neexistuje žádný důvod pro to ji "poslouchat" v této podobě. Když už Daft Punk ve filmu, tak například v Tronovi, který jednak mnohem lépe souzní s jejich tvorbou, a hlavně je sám o sobě mnohem lepším filmem. Každopádně v žebříčku "nejlepších sci-fi" toto absolutně nemá co dělat, je to v žánru zhruba na stejné výši jako animovaný seriál Transformers. 5/10 ()

Shit 

všechny recenze uživatele

Kdyby to trvalo 10 minut, tak by to šlo, ale aby byl videoklip dlouhej přes hodinu, do toho aby hrála pro mě vcelku jednotvárná hudba a odvíjel se prapodivnej sci-fi příběh bez jedinýho slova a skoro bez ozvučení, tak to mi přišlo dost nezajímavý, ale zase nemůžu říct, že bych se u toho nudil, jen mi to nepřišlo jako něco extra ()

DJ_bart 

všechny recenze uživatele

"Music's got me feeling so free" aneb jeden dlouhej pseudo-artovej animovanej videoklip ke kultovnímu albu Discovery (nebo chcete-li audiovizuální personifikace oněch ikonických songů) od legendárního francouzského dua Daft Punk, nejikoničtější dvojky od dob Evy a Vaška. Nejde však o obyčejný konvenční videoklip, ale plnohodnotný diskotékový intergalaktický dobrodružství, které vypráví o mimozemské kapele Crescendolls, a které je jakousi pohádkovou alegorií o korporativismu/exploataci hudebního průmyslu. Takže sledovat tenhle imaginativní barvičkovitý spektákl na drogách (ať už trávě či LSD) je prostě povinnost – což ostatně i platí o kvalitním ozvučení (mít naplno ohulený repráky však bohatě stačí). Verdikt? Neskutečně zábavná meta-žánrová oslava electro-funkové muziky, tance a tvůrčí svobody, kterou jakožto muž kultury a fanoušek těchto dvou galských robotů nemohu hodnotit jinak než 5555 kosmickými muzikanty z 5555. TOTÁLNÍ BANGER...... Viva la Daft Punk! 💙 ()

Galerie (13)

Zajímavosti (9)

  • V jednom okamžiku je na monitoru zobrazen fotbalový zápas. Týmy, které zrovna hrají, jsou týmy Francie a Japonska. Jedná se na odkaz na původ tvůrců filmu: Daft Punk jsou Francouzi a Leiji Matsumoto je Japonec. Skóre zápasu navíc odpovídá počtu tvůrců, tedy 2 pro Francii a 1 pro Japonsko. (Adasin)
  • Skladba „Superheores“ obsahuje vysamplovaný vokál „Something is in the air“, který pochází ze skladby „Who's been sleeping in my bed“ od Barryho Manilowa. (l3ricktop)
  • Ve filmu se postupně můžete dozvědět jména všech hlavních hrdinů, vyjma osamoceného astronauta, který se jmenuje Shep (Thomas Bangalter). (FFilipCZ)

Reklama

Reklama