Má je pomsta

Len zriedka kedy mi nesadne snímok z Kóree. Popravde, je to skôr výnimka, potvrdzujúca pravidlo. No a bohužiaľ toto je presne ten prípad. Nechytilo, nijak mimoriadne nebavilo, pričom samotný film som dopozeral len zo zvedavosti z rozuzlenia. Taktiež som dúfal, že sa "Mojej pomste" podarí napraviť reputáciu "Oldboya", no ani toto očakávanie nedopadlo dobre. Mne osobne prídu oba počiny na jedno kopyto. Príbeh ako vždy nadštandard, kvalita spracovania na výbornej úrovni, len tá forma a čudesnosť obalená do originality ma akosi minula na sto honov. Nebyť živšej druhej polovice (no a toho záveru samozrejme!), ktorá ma po pomerne vláčnom úvode konečne prebrala, zrejme by moje hodnotenie opäť patrilo do kategórie "pritiahnutých za vlasy". Takto aspoň slabšia trojka, ktorá nikomu oči nevypichne. (02.06.2016)

Chtělo to dvě projekce, navíc s různými titulky. Kdyby vám tedy "Sympathy for Mr. Vengeance" napoprvé nesednul, dejte mu ještě šanci, klidně s delším odstupem než 24 hodin jako já... Z Parkovy volné trilogie o pomstě jsem nejdříve viděl "Oldboye" a "Sympathy for Lady Vengeance", k "Boksuneun naui geot" jsem se dostal až teď. Všechny tři filmy spojuje téma pomsty, ve všech je na ni pohlíženo jinak, všechny filmy jsou natočeny jiným stylem, ale spojuje je jedna základní věc - jde o ryze režisérské filmy. Velmi zajímavé scénáře hrají jen druhé housle, hlavním virtuozem na scéně je bezsporu Parkův způsob vyprávění. Často nelineární, zdánlivě zmatečný, jednou vysoce expresivní, jindy plný jen velmi jemných náznaků. Slovy se šetří, kamera maluje obrazy posouvající děj vpřed i prohlubující charaktery postav. Nic se zbytečně nevysvětluje, přesto výsledná skládanka do sebe zapadá do posledního dílku... A přesně tak funguje i "Sympathy for Mr. Vengeance". V něm dominantní roli hraje také zvuková stopa, respektive její absence v přesně promyšlených momentech odrážejících postavu Ryua. Hodně střídmé užití hudby (oproti mladším sourozencům) dále minimalizuje tradiční filmařské postupy, přitom však pomáhá ukotvit emoce pryštící z plátna v realitě. "Sympathy for Mr. Vengeance" působí v rámci "trilogie pomsty" navenek nejobyčejněji, nejméně dravě a stylizovaně. A nejvíce ambivalentně, vzhledem k neurčitosti toho, kdo má vlastně být hlavním hrdinou. O to více vyniká hrůznost příběhu, zmar nad zbytečně zmařenými životy a prolitou krví. Lítost se střídá s nenávistí a opovržením, fandění jedné postavě s jejím odsouzením o pár minut později. Tahle drásavá dvojakost, kdy podle mě není možné zodpovědně říct, kdo byl "zlý" a kdo "hodný", tvoří jeden z trumfů filmu. Zároveň jde o prostředek ke splnění hlavního cíle - nechat diváka prožít bludný a stále se rozšiřující kruh pomsty jako nekonečně nesmyslnou a krutou hru, jíž nakonec neunikne nikdo. Vedle toho "Sympathy for Mr. Vengeance" stíhá být i filmem konkrétnějším a angažovanějším než "Oldboy" a "Lady", ukazuje prstem na ubohou sociální situaci jeho hrdinů, která se de facto stává odrazovým můstkem pro lavinu událostí následujících... "Boksuneun nai geot" není podobně jako "Oldboy" a "Sympathy for Lady Vengeance" jednoduchým filmem, rozhodně si při něm neoddychnete. Přestřelená extrémnost určitých scén (nikoliv vizuální ale psychologická) a neuchopitelnost dobrého mi brání dát tomuto filmu pět hvězdiček. Přesto - a možná i proto - na něj nikdy nezapomenu. (08.12.2012)

Bude to znít divně, ale mám vlastně radost, že jsem v tomhle filmu nenašla zalíbení a nemusím mít výčitky svědomí. Občas mi totiž dělá problém dávat vysoké hodnocení filmům, jejichž obsah mi je silně proti srsti. Jenže to bych pak hodnotila většinu filmů negativně. V tomhle případě se mi ale nelíbilo ani zpracování. Dlouhé záběry na ošklivé a pochmurné věci, při kterých mám strach, že mi vymyjí mozek. K tomuhle si cestu, doufám, nikdy nenajdu. (05.12.2013)

První část volné trilogie se společným tématem pomsty, který se od druhého i třetího filmu série liší jako den a noc. Každý ze snímků jde svou vlastní svébytnou cestou a každá z těch cest je brilantní. Zde se jde po syrové a drsné cestičce vydlážděné pomalým tempem s maximálním důrazem na postavy a především s uvěřitelnějšími (a s více variacemi) na pomstu. To celé bez formálního kabátku či technických hrátek. Což nejenže nevadí, ale ono je to naopak dobře; tento civilní komorní tón zde sedne. Problémy jsou ovšem hned dva. Hudba, která skoro není a když tak je nenápadná; což je u Parka minimálně zarážející. A celé to funguje spíše v jednotlivých působivých scénách než-li jako jeden soudržný celek. (29.04.2005)

Zničující sled bezvýsledné krutosti a násilí, který na náladě zrovna dvakrát nepřidá. Ačkoli podobné filmy chovám celkem v oblibě, tento mě moc neoslovil. Film mi přišel ne příliš dobře natočený - nesedla mi kamera, herci ani překomplikovaný scénář, jako by všechno neslo jakýsi nevalný punc jisté amatéřiny. Za mě slabé 3 hvězdy, Park Chan-wook je podle všeho prostě magor. (30.11.2013)