Ong-bak

Klobouk dolů před bojovými sekvencemi. Tohle je těžký direkt nejen Hollywoodu, ale hlavně i Hongkongu let minulých. Tvůrci navíc opakovaně upozorňují, že si nepomáhají digitálními triky. Klobouk dolů nad neošizenou fyzickou prací ještě jednou.. Jenže, čeho je moc, toho je příliš. Místy natahovanou exhibicí fyzických možností (ať jsou jakkoliv úchvatné) jsem se velmi brzy začal přejídat, opakované záběry nejlepších kousků mě začali nudit a celé to pro mě postrádalo atmosféru arénovek a ten příjemný feeling osmdesátých let. Tehdy jsem hlavním hrdinům držel palce, u téhle thajské mlátičky bylo jasné, kdo vyhraje, otázkou zůstává jak. Jasně, občas mi klesala čelist, ale víckrát jsem se díval na hodinky. A to neberu totálně primitivní příběh a dementního záporáka s ještě dementnějším hlasovým syntezátorem. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale to si raději pustím nějakého „poctivého“ Van Damma z přelomu 80. a 90. let. (14.10.2010)

Přehnaně roztomilý, pohádkově úsměvný začátek vzápětí nahradila ta nejdivočejší smršť akčních soubojů, jaké jsem kdy viděl. Jak je možné, že jsem ještě nenarazil na přirovnání "nový Jackie Chan" pro Tonyho Jaa? Ten chlapík by do kapsy strčil i stovku Neů z Matrixu (nebo by před nimi minimálně utekl v efektní honičce)! Ong-bak byl pro mne v pátek večer nadmíru příjemným výletem do thajské kinematografie. Což znamená exotickou krajinu, neobvyklou kameru, zcela neobyčejnou, ale pro uši velmi příjemnou hudbu, a hlavně to úchvatné bojové umění! Z celého filmu mám takový pocit, že bych nejraději režiséru Pinkaewovi vrazil do ruky digitální kameru a poslal jej natočit nějakou zběsilou hollywoodskou akčňárnu. Jsem zlej. (09.01.2010)

"Nezískáme-li tu Buddhovu hlavu zpět, čeká celou naši vesnici zkáza." Jako pětinásobný imaginární mistr světa v Muay Thai jsem rád, že se našel důvod, aby venkovan Ting vyrazil do města a začal kopat lidi do hlav. Mě ty jeho boje prostě bavily, trocha parkourového skákání mě potěšila a taky mě nadchla honička s Tuk tuky. A nyní odcházím do tělocvičny, abych si procvičil kryty úderů a kopů hlavou, protože v tom mám jisté mezery. (14.12.2017)

Ong-bak je film, jenž dobře ví, že na béčkové bojovky se lidé dívají jen kvůli pořadné akci a řežbě, přičemž příběhu nikdo větší pozornost nevěnuje. Proto na lehkém (rozuměj: jednoduchém až primitivním) dějovém pozadí rozehrává spoustu líbivé akce plné akrobatických kreací, kterou rozšířil i do scén, kde bychom ji dříve nečekali. Tony Jaa je mladý talent, který směle popírá fyzikální zákony a snad i biologické limity lidského těla a režisér toho pěkně využívá. Tony nebude přece obíhat překážky, když přes ně může udělat za patřičně zpomaleného záběru salto, nebo se pod nimi efektně sklouznout, že ano?! Ano a ano, tento film skutečně je dělán výhradně pro efekt, na divácké pobavení a potěšení, ovšem když to funguje, tak proč ne? 7/10 (23.04.2009)

Ne! Nic proti Thajcům a jejich kultuře, která si vystačí s poletujícími bůžky a bojovníky a vlastně je celkově úplně mimo (neříkám, že pro ní nemám slabost), ale Ong-bak je, co se týče kung-fu žánru, totální krok do prázdna. Tony Jaa a jeho heslo: "Fyzikální zákony jsou mýtus" přivádí do nirvány všechny, dokonce i ty, jejichž znalost bojových umění začíná a končí se slovy: -Styl kudlanky nábožné -(no jen si to představte).__ Já šel do Ong-baku s čistou hlavou, věříc, že možná to bude blbost, ale alespoň po té technické stránce to bude super. Nebylo. Stokrát se opakující záběry jsou vyloženě utrpení a když už člověk zatouží po nějakém tom flashbacku, dostáví se zklamání, jelikož už je nový záběr na Tonyho Jaa a jeho upocený obličej. Ten chlap možná dokáže udělat kotrmelec o zeď a rozříznout mramorovou desku nehtem, ale mě nepřesvědčil. Nemluvě o záporné postavě, která je spíše k smíchu (navíc mluví jako R2-D2). Naprostá ztráta času a nervů... (13.06.2009)