Ong-bak

Klobouk dolů před bojovými sekvencemi. Tohle je těžký direkt nejen Hollywoodu, ale hlavně i Hongkongu let minulých. Tvůrci navíc opakovaně upozorňují, že si nepomáhají digitálními triky. Klobouk dolů nad neošizenou fyzickou prací ještě jednou.. Jenže, čeho je moc, toho je příliš. Místy natahovanou exhibicí fyzických možností (ať jsou jakkoliv úchvatné) jsem se velmi brzy začal přejídat, opakované záběry nejlepších kousků mě začali nudit a celé to pro mě postrádalo atmosféru arénovek a ten příjemný feeling osmdesátých let. Tehdy jsem hlavním hrdinům držel palce, u téhle thajské mlátičky bylo jasné, kdo vyhraje, otázkou zůstává jak. Jasně, občas mi klesala čelist, ale víckrát jsem se díval na hodinky. A to neberu totálně primitivní příběh a dementního záporáka s ještě dementnějším hlasovým syntezátorem. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale to si raději pustím nějakého „poctivého“ Van Damma z přelomu 80. a 90. let. (14.10.2010)

Po tomhle filmu jsem si oblíbil thajskej box, to co tam předváděl Tony Jaa to byly prostě a jednoduše jatka a ještě k tomu stačil dělat různý bojový kreace. Nechápu jak je možný že se neobjevil mnohem dřív, ty jeho skoky a akrobatický kopy jsou prostě úžasný. Jediný co mi v těch soubojích chybělo. byly nějaký pořádný zraněný, je sice pravda, že potom by to bylo hodně brutální, ale zase na druhou stranu tady Tony Jaa umlátí haldu protivníků lokty a koleny přímo do hlavy nebo do hrudníky a přitom jim nic moc neni, ale jinak to je paráda a na tuctovou zápletku a hodně jednoduchej děj se dá v klidu zapomenout (26.08.2005)

Technicky dobrý. Kameraman se střihačem odvedli slušnou práci, překvapivě dobrá je i hudba. Bojové scény, na kterých film stojí, jsou něco nevídaného. Jenže Ong-bak není dokumentem o bojovém umění; byl natočen formou klasického příběhu a jako takový ho budu hodnotit. Potom nelze přehlédnout, že zatímco v polovině filmu se dá polemizovat o jednociferném počtu stránek scénáře, ke konci zvítězí přesvědčení, že žádný scénář nejspíše neexistoval. Titulní dějová linka by se dala shrnout jednou větou a momenty, kdy zrovna nepromlouvají končetiny titulní postavy, jsou většinou úsměvným mixem kýče, hlouposti a narychlo spíchnuté prázdnoty. Závěr je výsostně trapným faux-passem - proč se sakra někdo v posledních minutách dějově natolik tupého filmu snaží o jakousi sentimentální dramatičnost? Výsledkem bude maximálně křečovitý výbuch smíchu. Mimochodem, ta scéna s tříkolkami se sem vůbec nehodí a její přehnaně okatá zaranžovanost zavání poněkud onanisticky. (25.09.2008)

Asijské akčňáky sice moc nemusím, ale tohle mě zaujalo. Zápletka s ukradenou hlavou Buddhy je sice dost banální, ale pro tenhle film stačí. Mladý Ting se tedy vydá ji dopravit zpět do vesnice. To ale vůbec nebude jednoduché. Během svého hledání se xkrát dostane do potyčky s někým, koho musí srovnat. Samotné turnajovky mě ani tak nebraly, jako akce a akrobacie v ulicích. Tony Jaa je neskutečně ohebný a tímhle filmem dost prorazil. Uvidím dál. "Chceš tu hlavu?" (31.03.2023)

"Nezískáme-li tu Buddhovu hlavu zpět, čeká celou naši vesnici zkáza." Jako pětinásobný imaginární mistr světa v Muay Thai jsem rád, že se našel důvod, aby venkovan Ting vyrazil do města a začal kopat lidi do hlav. Mě ty jeho boje prostě bavily, trocha parkourového skákání mě potěšila a taky mě nadchla honička s Tuk tuky. A nyní odcházím do tělocvičny, abych si procvičil kryty úderů a kopů hlavou, protože v tom mám jisté mezery. (14.12.2017)