Lovec jelenů

Velenudný rozjezd (svatba, lov) se po přesunu do Vietnamu změní v parádní drama (ruská ruleta v zajateckém táboře), které sice po návratu domů zase upadne do nudy, ale na konci se film ještě zablýskne vynikající scénou, kdy de Niro hraje naposledy ruskou ruletu s Walkenem. Bez rychloposuvu bych ten film nikdy nedal. Holt, Cimino. (16.10.2006)

"You have to think about one shot. One shot is what it's all about." Jak se člověk změní při setkání s bezmeznou nelidskostí a naprostou neúctou k životu? Dá se na takový střet zapomenout? Může se (pokud to pochopitelně přežije) takhle poznamenaná osoba na svět dívat stejně bezstarostnýma očima jako předtím? Může se vrátit? Na tyhle a mnohé další otázky odpovídá nádherné a emocionálně mimořádně silné drama Michaela Cimina. (08.06.2004)

Miluju Lovce jelenů. Neznám lepší a uvěřitelnější film o přátelství a traumatu, které navždy mění život těch co jej prožijí. Když jde parta Mikea a Nika po práci do hospody na panáka, nevidím bandu herců, ale letité kámoše, kteří v životě nemají moc krom sebe samých. Naprosto dokonalých scén a témat je ve filmu celá řada: dvacetiminutová svatba (kterou nesledujete, ale jste v ní) , ruské rulety (obě dvě), Mikeův návrat domů a nakonec pohřební hostina v Johnyho baru... Mě ty tři hodiny vždycky utečou jako voda. 100% (29.10.2006)

Když si ve filmu moji pozornost dovedou udržet jen obrazové kompozice, které obalují zbytečně rozvláčný příběh s podivným rytmem vypravení (těžiště děje zkratkovité, "to ostatní" rozvedené do detailů), je něco špatně a já prostě nemohu hodnotit lépe jak třemi hvězdičkami. A je už docela jedno, zda je ta chyba v samotném snímku, nebo ve mně. (04.11.2007)

Je jedno, že toho moc nenatočil a že v pozdější fázi své tvorby prokazoval jistou stagnaci. Stačily tři filmy – LOVEC JELENů, NEBESKÁ BRÁNA a ROK DRAKA, aby se Michael Cimino stal v mých očích jedním z největších světových filmařů 20.století. Je strašná škoda, že Cimina divácké nepochopení a finanční potíže později zdeptaly natolik, že ztratil tvůrčí jiskru a uzavřel se do sebe. Budu parafrázovat filmového kritika Jaroslava Bočka při jeho hodnocení ´Markety Lazarové´ a napíšu, že ´Lovec jelenů´ a ´Nebeská brána´ jsou zjevení, obrovité balvany, které tu vyrostly a náhle pohnuly našimi filmovými a estetickými měřítky. Ciminův film je vyprávěn pozvolna, v celé své epické šíři, jakou můžeme vidět třeba u stěžejních děl Davida Leana. Ruská ruleta, ve které se hraje přímo o životy hlavních postav, je tu jakousi metaforou války a člověk se musí jenom pousmát nad nepochopením ze strany Jane Fondové, která Cimina obžalovala (samozřejmě neprávem) z rasismu a „podkuřování“ vládní garnituře. __PS: Díky bohu za blu-ray technologii. Na modrém nosiči vypadá Lovec jelenů oproti vyblité dvd edici přímo fan-ta-sti-cky. (09.04.2014)