Utajený

Michael Haneke na sebe upozornil několika dobrými filmy. A tak napadlo Francouze aby pozvedl jejich pokleslou filmovou školu. Kde jsou ty časy, kdy Francie točila dobré filmy, tak dobré, že byly vyhledávané a bavili i poučovali. Francouzská kinematografie ale už dávno je vzadu, a stačí užít slov A.Delona: "Jsem rád, že jsem zažil dobu, kdy mě a lidi kolem filmování bavilo, zatímco dneska už to beru, že film je." K podstatě tématu tohoto filmu: proč by se měl někdo třást strachy, že o něm někdo něco ví? A ten co něco ví, tak není určitě tak důsledný, aby toho věděl hodně, protože jeden čloěvk se o druhého zajímá tak málo, že většina lidí nezná ani sebe samé. A když je většina lidí tak líná poznat sám sebe v různých možnostech, které život poskytuje, nabízí, tak proto raději jen koukají na špatné filmy. Tenhle se dá ale jednou vidět. Někdo to zvládne i víckrát, protože nemá paměť, takže zase to vidí po čase jako novinku. A někteří filmaři a televizní pracovníci to ví, a tak toho využívají... (10.04.2011)

Not for me. Haneke asi nebude má parketa. Na můj vkus je to celé až moc civilní a všední, celé natočeno snad jen v bytě a ty dlouhé statické záběry mě vyloženě sraly, protože jsem se vždy lekl, že se mi seknul film, nebo dal omylem pauzu. Má to hodně pomalý tempo, nic moc extra zajímavého se tam bohužel celé dvě hodiny neděje, napětí vůbec, pointa nejednoznačná a ta vychvalovaná "šokující" scéna mi přišla být spíš komická. Hodně light psychickéj terror, kde jsem bojoval s tím ať neusnu. Dokonce jsem si při sledování vzpomněl na tu hrůzu Anatomii pádu, která je podobně civilně natočená a získává stejný evropský ceny, tak ať si to ti Nerdi užijou. 4/10. (12.03.2024)

Nedořečenost mi nevadí a v rámci celého filmu mi přijde na místě, psychologie hlavní postavy je dobře zmáknutá, pár scén je opravdu nezapomenutelných, to ovšem nemění nic na tom, že jsem se u Utajeného nudila a neustále jsem pokukovala po hodinách... (A pokaždé když se objevil syn Pierrot, měla jsem chuť někomu jednu vrazit! Většího fracka jsem už dlouho neviděla - podle mě jediná přehnaná a nereálná postava.) (17.03.2007)

Ikona současného francouzského filmu Daniel Auteuil rozehrává společně s formálně působivým Michaelem Hanekem jímavou hru na nervy jedné středostavovské rodině. Haneke minimalistickými prvky narušuje bezpečnou ulitu na první pohled šťastného manželství, libuje si v nedořečeném a v dlouhých, frustrujících záběrech, jejichž pomalé tempo naruší šokující sebevražda. Komorní ladění snímku pak dává vyniknout hereckým výkonům, a to vedle Juliette Binoche pak zejména v případě brilantního Auteuila!! (29.01.2007)

SPOILERY. Snímek začíná dost podobnou zápletkou jako Lynchova "Lost Highway" a jak se ukáže, jedná se taktéž o - byť hodně odlišný a zcela jinými prostředky vyprávěný - filmový rébus, jehož řešení si divák nakonec musí najít sám. Chybějící pointa ani pomalé tempo vyprávění mi nevadily, ale výchozí situace - jakási pomsta za dětské "provinění" po více než čtyřiceti letech - mi připadá banální a vycucaná z prstu. Ústřední postavy mi také nebyly příliš sympatické - George svým přehnaným tajnůstkářstvím vůči nejbližším, jeho manželka zase neustálou podrážděností na pokraji histerie. Jejich představitelé naštěstí hrají - jak je u nich zvykem - opravdu výborně, líbilo se mi propojení děje filmu s aktuální společenskou situací a přiznávám, že scéna sebevraždy patří k těm, které diváka skutečně posadí na zadek. Celkem vzato dobrý snímek - 3,5*, zaokrouhleno dolů za zmiňovanou motivaci "pana X", které já prostě nevěřím. (17.11.2009)