Utajený

Možná jsem už i zaujatý, ale nemohu hodnotit jinak. Velice jemně utkaná psychologie egoismu a jeho svědomí, ale zároveň i "utajená" analýza národní viny podávaná Henekeho typickou optikou několika realit. Laurentův rozhovor s matkou (Annie Girardot) je jeden z nejlépe napsaných dialogů, které jsem v poslední době viděl. A přitom působí tak nenápadně. U tohoto Hanekeho filmu proto platí snad nejvíce, že je třeba pečlivě číst mezi řádky. - - - Vnímavou recenzi od Lucie Česálkové najdete v časopise Film a doba 1/2006. (14.02.2008)

Pro mě osobně drásající, až bolestivá podívaná. Chladný režisérský perfekcionismus a všechny ty dlouhé statické záběry daly vzniknout velmi zneklidňujícímu filmu. Konec jsem ale bohužel asi moc nepochopil. Haneke je každopádně velký režisér, jehož filmy sleduji s uctivou bázní a permanentním strachem, že mi někdo ve tmě na zemi sáhne na nohu. (07.04.2012)

Haneke se s chutí vyžívá v hnusných detailech, nu budiž, k thrilleru to víceméně (tedy spíše méně) patří. Ale že bych napětím zapomínala dýchat, rozšiřovaly se mi zorničky, případně mě poléval studený pot, to tedy říci nemohu ani náhodou. Tedy ty zorničky se mi v úžasu rozšířily poté, co pohlédly na počet cen, jež tento poměrně tuctový snímek sklidil. Německé pojetí pohádek a mysteriozních dramat je zkrátka nekompatibilní s mými představami o dobrém filmu. (25.03.2012)

Začalo to dobře, motivů jsem nalezl hned několik a těšil jsem se na pointu. Bohužel kolem poloviny začal děj přešlapovat na místě a z dalších nekonečných záběrů jsem dál získával dojem, že Haneke snad jako neví, jak z té šlamastyky ven. A závěr v podstatě nebyl, minutový záběr na studenty vycházející ze školy a titulky? Chápu smysl otevřeného konce, ale tady jsem měl spíše dojem, že bude následovat druhý díl. Pro mě zůstalo mnoho nezodpovězeno. Je to obrovská škoda, mohl z toho být daleko lepší výsledek, neboť Daniel Auteuil podal perfektní výkon. (29.12.2011)

Po čtyřech zhlédnutých filmech musím konstatovat, že Haneke je opravdu vyjímečný režisér. Jeho styl mě opravdu neskutečně baví. Jede si po do posledního detailu vytyčené cestě a neustoupí ani o krok. Utajený se svou záhadností jeví jako nenápadná příprava na Bílou stuhu. Ono, ne nadarmo se říká, že tajemno je nejpřitažlivější věc vůbec. Kdo by si pomyslel, že statický záběr zevnitř auta na mokré čelní sklo může vyvolat tolik mrazu v zádech... (08.02.2011)