Utajený

Zajímavý námět, výborně rozkrytá psychologie jednotlivých postav ( zejména postava George ) v podání excelentního Daniela Auteuila, má oblíbenkyně Juliette Binoche , brilantní kamera........ ale zcela upřímně musím říct, že jsem čekal ( po shlédnutí Hanekeho Funny games USA ) mnohem více! Tento snímek ( pro mě ) , zůstal tak nějak na půl cesty....... velká škoda, potenciál tam rozhodně byl a námět sliboval mnohé.... p.s. Haneke je mistr v pohrávání si s divákem. Zde se mu to, ale místama vymklo kontrole...... (05.08.2009)

Hodnocení filmu bych rozdělil přesně napůl. Forma je u Hanekeho tradičně vytříbená, obsadil tam špičkové charakterní herce, kteří odvádí maximum. Zato obsah pokulhává, protože tradiční Hanekeho manýra nechávat spoustu věcí na divákovi a končit co možná nejotevřeněji se tady změnila v absolutní bezradnost a nebál bych se použít i slova křeč. Motivace postav je neuspokojivá a celé to na mě působí dojmem "co tím vlastně chtěl básník říct". Celkový dojem: 50 %. (25.03.2012)

Monotónnost a jednoduchost - tahle dvě slova měl kameraman ve svém pracovním rozvrhu podtržena červeně. Přispívá to kvalitám filmu, který šikovně a naoko chladně poukazuje na dávné hříchy člověka, respektive na situace, jaké mohou nastat, pokud takové činy někdo po čase vytáhne na povrch. Georges ony situace zrovna zažívá a čím blíže jsme k závěru, tím méně jsme si jisti, nakolik s ním můžeme sympatizovat. Ve vzduchu permanentně visí cosi nezodpovězeného a nikdo vám nepotvrdí, zda jde vážně o takovou maličkost, jak ji prezentuje Georges, nebo o pouhou hru kdysi ublíženého chlapce. Nevíme nic. Sledujeme odcizování, nedůvěru a uzavřenost, vkrádající se do jedné spokojené rodiny a přemýšlíme, jak moc je potřeba ke zničení vztahů, k odhalení jejich slabin, ke zničujícímu strachu z nejistoty... (03.09.2008)

Nedořečenost mi nevadí a v rámci celého filmu mi přijde na místě, psychologie hlavní postavy je dobře zmáknutá, pár scén je opravdu nezapomenutelných, to ovšem nemění nic na tom, že jsem se u Utajeného nudila a neustále jsem pokukovala po hodinách... (A pokaždé když se objevil syn Pierrot, měla jsem chuť někomu jednu vrazit! Většího fracka jsem už dlouho neviděla - podle mě jediná přehnaná a nereálná postava.) (17.03.2007)

Hanekeho francouzský výtvor sice začíná téměř totožně jako Lost Highway Davida Lynche, avšak on na rozdíl od proslulého mystika a surrealisty zvolil odosobnělý, chladný a čistě objektivní přístup k vyprávění. Jestliže Lynch různě využívá filmového média a ohýbá žánrové postupy za účelem dosažení různorodého emocionálního pnutí diváka, pak Haneke je ledově klidným a ničím nevzrušeným tvůrcem, který diváka nevede za ručičku skrze „emoce určující“ nediegetickou hudbu (ta zde chybí úplně) a různé stylotvorné prvky. Lynch dokáže pomocí zvolené hudby, uměleckého nasvícení, práce s mizanscénou a surrealistické teatrálnosti vytvořit děsuplnou atmosféru, Haneke místo toho diváka děsí právě onou strohostí, dokumentární syrovostí a celkovou neurčitostí dění na plátně – divák jednoduše není jasně vyrozuměn o tom, jak nakládat s různými informacemi. Haneke se tak právě díky Utajenému (jeho otevřený konec vyvolávající různé interpretace nevyjímaje) stal velmi efektivním mystifikátorem, činí tak ale výrazně úsporněji a méně „divácky“ než zmíněný Lynch. Jak je u tohoto evropského tvůrce a bojovníka proti hollywoodské mašinérii zvykem, stylu dominují dlouhé a statické záběry, od výrazné stylizace oproštěný vizuál a množství narativně vyprázdněných momentů podporující divákovo napětí. Tempo je velmi pomalé a ačkoliv má Utajený nejblíže k thrilleru, rozhodně není schopen (a ani nemá za cíl) uspokojit běžného diváka k tomuto žánru inklinujícího. Haneke odmítá žánrové mantinely a rozhodně netočí filmy za účelem naplnit nějaké žánrové předpoklady. ____ Napsal jsem to v souvislosti již v souvislosti s famózní Bílou stuhou a platí to i u tohoto filmu – Haneke je vypravěč-sadista, který divákovi podívanou nijak neusnadňuje, nesympatizuje s žádnou z postav, on jen chladně pozoruje, ať se děje cokoliv a v momentě, kdy má přijít určitá katarze, ji on naschvál vynechá. Divák může zuřit, může se cítit dotčen, ale to je všechno, co s tím může udělat – Haneke ho má tam, kde chtěl. Utajený je přes svou narativní a formální úspornost velmi působivou podívanou a pokud bych ho musel žánrově zaškatulkovat, tak jako artový (čti atypický) thriller bez rozřešení taktéž funguje na výbornou. (23.09.2010)