Lístek do památníku

Stáří je hrozný. Příběh Ing. Kaliny, který minul svou životní lásku a po 47 letech se za ní vrací, aby jí řekl všechno, co tenkrát zameškal. Čas je neúprosný a do stejné řeky dvakrát nevstoupíš. Karel Hoger má však odhodlání zlomit moc času i své sestry Kláry, se kterou od smrti své ženy žije. Klára se ho jen tak nechce vzdát, souboj je plný emocí. K setkání s bývalou láskou nakonec ale přece jen dojde... František Filip natočil jímavý příběh o stáří, se všemi pro i proti. Sentimentální je příběh dost, ale ne zas příliš. Pokud se divák nechá strhnout příběhem a přidá se k postavám ve filmu, které též tomu znovu-setkání fandí, užije si film náramně. Věřím, že jsou i tací, které to nechytí, ale já mezi takové rozhodně nepatřím. Stálo to za to...90% (18.07.2011)

Jako ten film mám rád, Högera taky, některé dialogy jsou zvláštně nostalgické, ale celkově mi tam pár věcí vadí, a právě proto nemůžu dát víc. V podstatě se nedozvíme nic o charakteru Högerovy postavy - mám mu věřit jeho velkou lásku, na kterou celý život myslel, nebo byl vážně jen don Juan? A proč čekal tak dlouho a nepokusil se o setkání dřív? O postavě Blanky Waleské (na které je zde mimochodem skutečně znát, že měla raději ženy, než muže, nic proti, ale na jejím hereckém výkonu vůči Högerovi je toho mnoho odtažitého na bývalé milence) se rovněž dozvíme jen nezbytné minimum. Velmi se v prostřední části řeší vztah bratra a sestry a její pečovatelství, což mi trochu připomnělo Teorii tygra, ale v tomto TV filmu nakonec i přes dlouhý rozhovor a hádku opět zůstane spousta věcí viset ve vzduchu a nedořečena. Role toho kluka je mi pak už úplnou záhadou. Hezky jsou využity lokace Písku, to jo. Dokonce v náznacích je znát, oč autorům asi šlo (věčný mladík, věčná láska, nic nezaniká, jsme takoví, jak se cítíme, jsme určité spojené duše apod.), ale celkově mi to přijde nedořečené a nevyužité. (13.10.2016)

Tumuto televiznímu filmu může porozumět pouze starší generace. Generace, která má na své mládí už jenom vzpomínky a má pocit, že na vše krásné co by ještě mohlo přijít, je už příliš pozdě. A o tom tato hra je. Je utkaná ze střípků vzpomínek na nenaplněnou lásku dvou lidi, kteří po letech zjistí, že život každého z nich se ubral už úplně jiným směrem. Pan Karel HÖGER - to je mistr slova. Ten kdyby četl telefonní seznam, tak máte pocit, že promlouvá citově k vám. Paní WALESKÁ s veškerou skromností jí vlastní mu perfektně nahrává. Je to nádherný kus z dílny úžasného Františka FILIPA. (11.10.2007)

Nádherný film o lidech, kteří z pohledu společnosti jsou už staří a odepsaní, ale oni pořád chtějí žít plnohodnotný život bez omluv a odříkání. Silný, poetický snímek, kde exceluje Karel Höger a Blanka Waleská, která jako Bětuška Jarošová odvádí výkon, před kterým se tají dech. Tolik citu, skromnosti, ženskosti a neuvěřitelné přitažlivosti, to by jeden pohledal.... (16.05.2010)

Karel Höger ve svých 66 je stále štramák. Hraje sedmdesátníka, ale nenaučil se, co já už v tomto věku dovedu: dovedu poznat, jak staré ženy vypadaly ve svém mládí (Blance Waleské je o rok méně). V rodišti Fráni Šrámka je v této oblasti možné leccos. Třeba jejich láska vypadala takto: Hezký hoch, který se nám líbí, který jde s námi a nebude náš, stává se naší bolestí a proměňuje naši bolest e vztek, vztekáme se a děláme špatné tahy, které urychlují naší porážku; dobýváme lásky neobratnou lopatou, která ji zahrabává (Šrámek: Tělo). Uvěřitelné, nadějné a milostné naráží na nemožné. (16.12.2022)