Ticket to the Memorial
Režie:
František FilipScénář:
Jiří HubačKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jiří SrnkaHrají:
Karel Höger, Blanka Waleská, Stella Zázvorková, Vladimír Menšík, Josef Větrovec, Zdena Burdová, Karolina Slunéčková, František Hanus, Lubomír Kostelka (více)Obsahy(1)
Inženýru Kalinovi (K. Höger) je už sedmdesát let, on ale stáří neuznává. Na začátku příběhu se vrací do rodného městečka, aby se tu setkal se svou první láskou Bětuškou Jarošovou (B. Waleská). Kdysi jí dal slib, že se pro ni vrátí, pak se ale jejich osudy rozešly. V městečku je už ale všechno dávno jiné a oni dva se také změnili. Po dobrodružném hledání se nakonec s Bětuškou setká, ale už jako se starou paní. Zopakují si svou někdejší mileneckou procházku, svezou se kočárem, posedí ve „své vinárně“ v lese… (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Karel Höger ve svých 66 je stále štramák. Hraje sedmdesátníka, ale nenaučil se, co já už v tomto věku dovedu: dovedu poznat, jak staré ženy vypadaly ve svém mládí (Blance Waleské je o rok méně). V rodišti Fráni Šrámka je v této oblasti možné leccos. Třeba jejich láska vypadala takto: Hezký hoch, který se nám líbí, který jde s námi a nebude náš, stává se naší bolestí a proměňuje naši bolest e vztek, vztekáme se a děláme špatné tahy, které urychlují naší porážku; dobýváme lásky neobratnou lopatou, která ji zahrabává (Šrámek: Tělo). Uvěřitelné, nadějné a milostné naráží na nemožné. ()
Tato smutná hra na návrat je vlastně především variací na Romea a Julii na konci listopadu – ovšem v nových kulisách, tedy v jinak vychýleném prostředí a s jinak založenými závazky, které její původní smysl obměňují a rozšiřují. Höger je zde opět přesvědčivý; žel Waleská působí stále jen jako kamarádka osudové ženy než jako ta, za níž mělo smysl se vracet, neřku-li: na niž se dalo po všechny noci vzpomínat. Zázvorkové se trestuhodně dostalo jen málo prostoru na to, aby vyjádřila vážnost a tíhu osobního údělu: zatímco oba dávní milenci si uchovali alespoň iluzi svého věčného mládí, ona - bez vlastního přičinění - žádné mládí neměla, a tento nedostatek se jí nadto nyní vytýká jako charakterová vada. ()
Tumuto televiznímu filmu může porozumět pouze starší generace. Generace, která má na své mládí už jenom vzpomínky a má pocit, že na vše krásné co by ještě mohlo přijít, je už příliš pozdě. A o tom tato hra je. Je utkaná ze střípků vzpomínek na nenaplněnou lásku dvou lidi, kteří po letech zjistí, že život každého z nich se ubral už úplně jiným směrem. Pan Karel HÖGER - to je mistr slova. Ten kdyby četl telefonní seznam, tak máte pocit, že promlouvá citově k vám. Paní WALESKÁ s veškerou skromností jí vlastní mu perfektně nahrává. Je to nádherný kus z dílny úžasného Františka FILIPA. ()
Film znám od 10 let. Teprve až jsem zestárl, ho chápu. Je to geniální dílo v mnoha směrech. Naivní představa Karla Hogera, že se lze někam vrátit. Nejde to, taky jsem to zkoušel. Krásná panorama Písku. Drsná hádka v hotelu. Stela byla tak báječná herečka, že jsem věřil, že ji tam jebne. Další krásná role Menšíka...nakonec je vozí. Krásná role Větrovce. A u toho řeka. Jedno z mála míst v naší zemi, co jsem stihnul navštívit. ()
Nemám ráda romantické filmy, protože téměř vždy se jedná o patetickou slátaninu s příchutí cukrkandlu. Nemám ráda poetické filmy, neboť poezie není zrovna šálkem mého čaje. Když je nějaký film romanticko poetický, děsím se ho, neboť musí být nezáživný, blbý, nudný, trapný a kompilaci doplňují přeubohé výkony herců. Děkuji panu Hubačovi, Filipovi, Högerovi a dámám Zázvorkové a Waleské, že toto pravidlo potvrdili. Vždyť každé pravidlo prý potvrdí právě ona výjimka. Tenhle televizní film je prostě skvostný, postavený na výborném scénáři, vedený citlivou režisérskou rukou a vyšperkovaný hereckými výkony, na něž koukám jako mládě skotu na novou otvorovou výplň. ()
Galerie (61)
Zajímavosti (7)
- Stella Zázvorková hraje sestru Karla Högera. Ve filmu říká, že jej hlídala od pěti let a že ho vodila do školy. V reálu byla Zázvorková o 13 let mladší než Höger. (Pedro72)
- Exteriéry filmu, vrátane hotela Otava, bašty, nádražia a námestíčka, sa natáčali v juhočeskom meste Písek. (J.J.1972)
- Inscenace byla mezi diváky tak populární, že se hudební vydavatelství Supraphon rozhodlo vydat její záznam na gramofonové desce v roce 1978, bohužel ve zkrácené podobě z důvodu omezené možnosti delšího záznamu. (sator)
Reklama