Nesnesitelná krutost

Normálně bych tomuto filmu dal hvězdičky 3, protože první třičtvrtina filmu se celkem táhne...ale hraje zde půvabná Catherine (jejíž mladou blonďatou verzi máme u nás v Ostravě :), která byla snad stvořena k tomu, aby hrála mrchy...a hraje je skvěle. Jen doufám, že ve skutečném životě taková mrcha není. (11.06.2005)

Bratři Coenové se odpoutali od svých temných černohumorných příběhů a pro radost (a hravost) si natočili romantickou komedii, která je snesitelně krutá, staromódně rozverná a „hawksovsky“ úderná. Právě komedie Howarda Hawkse především pak Jeho dívku pátek, mi Nesnesitelná krutost velmi připomínala, čemuž napomáhá i angažování George Clooneyho a jeho využití s vědomím, že tento herec je Cary Grantem naší doby. Clooneyho groteskně rozverné výstupy a mimické herectví jsou v některých situacích totožné s těmi Grantovými a ne, nechci Clooneyho obviňovat z „opisování“, naopak jsem rád, neboť dle mého každé filmové období potřebuje svého „Granta“ a neznám nikoho lepšího, než je právě Clooney, kdo by mohl převzít jeho odkaz. Proto tak moc zbožňuji i jeho značně nedoceněné Tvrdé palice, které mají s tímto filmem nemálo společného. Poté, co se na scéně objeví i Clooneyho protihráčka/milostný objekt v podání Catherine Zeta-Jones, jsem si zase nemohl nevzpomenout na společné projekty Sophie Loren a Marcella Mastroianiho (např. skvělý film Škoda, že je to taková potvora), které právě těžily ze skvěle sehraného ústředního páru, kterému byste věřili jak milostné vzplanutí, tak i souboj na ostří nože. A to je právě případ i spolupráce Clooneyho se Zeta-Jonesovou, přičemž scénář nabízí dostatek od obojího – milostné linie i inteligentního souboje…avšak k tradiční romanci má Nesnesitelná krutost opravdu daleko, nezapomínejme, že se jedná o film bratří Coenových, jejichž filmy nejsou nikdy tradiční. _____ Proč se Nesnesitelná krutost dočkala tak chladných ohlasů? Jednoduše proto, že se jedná o film, který nynější generaci nabízí něco staromódně vystavěného, co má velmi blízko k „těm černobílým filmům“, kterých se v dnešní době spousta lidí štítí. Stejným případem je i další Coenovic film – Lupiči paní domácí. Mě jakožto filmového nostalgika a fanouška Caryho Granta i jeho nynější reinkarnace – George Clooneyho – tento film velmi potěšil a záliba bratrského dua v bizarnostech, detailech charakterizujících postavy (Clooneyho posedlost vlastním chrupem…co s těmi zubaři Coeni furt mají?) a nekompromisním zacházením s osudy svých postav mě nikdy nepřestane nudit. Jestli tito Coeni pro vás nejsou dostatečně „coenovští“, pátrejte pozorněji…jejich styl v tomto filmu nechybí, jen je vzhledem k žánru a nostalgickému tónu značně umírněný. 80% (23.03.2010)

Mé první zklamání z dílny Coenovic bratrstva. I tak je to na 60%, což je pro spoustu "tvůrců" nesplnitelný sen...tedy byl by, kdyby někoho z nich ty moje kecy zajímaly;) No, přátelé moji milí, jak se to mohlo stát? Roztomilá tak trochu "bitch" Catherine Zeta, prohnilý a "láskou" zmámený Clooney, "rich Texan" Billy Bob, okolo všeobecná řemeslná kvalita, tak co to sakra...? Nevím, neznám, nechápu, ale když vám ze sta minut děje přijde fakt vtipných jen pět (všechno s Clooneyho bossem, sípák Joe a pak to, co souvisí s Billym Bobem), je to prostě na solidní výsledek málo. (23.03.2010)

.........Nejen profesionální vypočítavost, finanční zisk za každou cenu, ale hlavně karikatura americké společnosti, především povrchnost, egoismus převtělený do osobního narcismu, extrémní individualismus......to vše Coeni mistrně zkloubili do komediální zápletky z právnického prostředí s velkou nadsázkou a pro ně typickým humorem. George a Zeta jako hlavní představitelé si své role vystřihli a užili tak asi jako nikdy. Těch pár nevhodných momentů, jenž doopravdy vypadaly, že jsou jakoby z pera jiného scénaristy, se dalo při celkovém dojmu z filmu autorům určitě odpustit. Už jenom proto, že nám postavili do jedné řady zajímavé role hlavní i vedlejší, bez rozdílu.....Nedá mi připomenout roli Sípáka a hlavně na přístrojích připojeného Toma Aldredge..... (06.03.2005)

I dnes je možné natočit vcelku dobře odvedenou a místy i nápaditou konverzační komedii, která sice ponělud konvenčně, leč počestně krouží kolem skutečných citů a opravdového života. Fakt, že hrdinové přitom semtam přešlápnou do ne zcela počestného mravna, se v této konstelaci stává druhotným. Sympatickým lidem, jakými v tomto filmu jsou Zeta-Jonesová a Clooney, to rádi věříme. A to přesto - nebo právě proto - že v této romantizující komedii oni i my - jejich diváci a oddaní ctitelé - předem víme, že za hranice ustáleného standardu se podíváme jen tu a tam a naopak poměrně často klopýtneme o sice výjimečné, ale ne zase zcela raritní momenty pod takto vymezenou úrovní. (20.02.2009)