Rambo: První krev

Jmenuje se Rambo. John J.. Vizáží připomíná zarostlějšího Forresta trempa (ten byl koneckonců taky ve Vietnamu), který neumí do deseti napočítat. Ve skutečnosti však disponuje neuvěřitelnou schopností splynout s přírodou a s partyzánskou noblesou v ní eliminovat své nepřátele. Je to bojový stroj, jehož nerozhází pád ze skály ani národní garda, natož nějaký nabubřelý šolicejní feriš Wiggum (či Teasle nebo tak nějak). Johnny zkrátka nemá rád namachrované policajty a oni nemají rádi jeho ("Jakejpak lov? My nelovíme jeho, on loví nás."), krysy taky moc nemusí, takže jediným společníkem mu je jeho lovecký nůž s chirurgickými potřebami. Jeho první filmové dobrodružství tak sice působí lehce komorněji, než jeho akčnější pokračování, ale o to mrazivěji, syrověji a hlavně reálněji. Prostě klasika. (06.03.2014)

Osamělý veterán vietnamské války ve špatnou chvíli na špatném místě. To nemohlo pro Dennehyho a spol. dopadnout dobře :) V rámci žánru je to určitě velmi světlá chvilka, která se v době pirátských kopií na Betách a prvních VHSkách stala klasikou. Ze svého pohledu musím říct, že právem a podívám se na ní s chutí i dneska. Stalonemu role dokonale sedla. (18.04.2003)

Šerif Dennehy dráždí Kobru (nikoliv Mariona Cobrettiho, ale Johna R.) a k jeho smůle to je bosou nohou. Akční klasika stvořila legendu. Jestli by vznikla v případě užití závěru knižní předlohy, to posuďte sami.. Nedokážu si na místě vzpurného veterána z Vietnamu představit Johna Travoltu (jak píše don corleone). To by ty šerifovy zástupce ve washingtonských lesích utancoval k smrti? (02.09.2008)

Tam kde se pokračování Johna Ramba zvrhla v krystalická béčka bez nápadu, ve kterých neohrožený americký hrdina kosí desítky, ne-li stovky, nepřátel spořádaného amerického lidu, tak přesně v těch místech sází první Rambo na komornost, vynalézavost a syrovost boje o přežití. Kde jsou pokračování směšná, tam je jednička napínavá. Největší chybou prvního Ramba je, že tvůrci nakonec opustili myšlenku na zakončení, ve kterém by hlavní postava zemřela a umožnili tak vznik nedůstojných pokračování... (07.08.2007)

Motiv navrátilce z války, kterou sám jistě nezavinil, v níž nasazoval krk, byl mučen a která ho nakonec paradoxně vyloučila ze společnosti obyčejných a "slušných" lidí, právě tento motiv zaznívá v prvním Rambovi velice silně a oprávněně. Fakt, že cílem filmového ostří nejsou špičky společnosti, ale společnost jako taková, považuji za cenný už proto, že reálně (ano, mimořádně si to opravdu myslím) může vést k divákově (přinejmenším v Americe) sebereflexi v tom nejlepším slova smyslu. Zdejší filmové postavy mohou být sice ploché, vývoj událostí dosti nereálný, film mnoho dalšího nesděluje, ale nic z toho ho zcela nepotápí. A rozhodně ho nepotápí uměřená, prostředí přizpůsobená akce, skrz kterou Rambo, Vietnam v sobě nosící, přinese jej až domů a zaměstnání i těm, kteří jeho skutečnou podobu jen tušili. Silné ***. (17.06.2009)