Millerova křižovatka

Mladí Coeni dělají to, co umí nejlépe, tedy demytizují organizace a parodují zavedené žánrové postupy. Zejména je to viditelné v tom, jak každému broke-bonerovi z mafiánských rodin dají určitou osobnost, minulost a vůbec. Sami tyhle svoje odchylky s chutí nechávají vyniknout díky klasičtějším než klasickým scénám jako například střelecký večírek Alberta Finneyho s thompsonem, operou v pozadí, doutníkem v puse a vybuchujícím autem před hlavní. Gabriel Byrne má v téhle roli všechno, jenom ne charakter a jeho motivace mi naprosto unikala, čímž pádem se prozatím měj, pátá hvězdo. (12.03.2012)

Gabriel Byrne je skvělej herec a tady to zase prokázal, ty jeho drsný odpovědi byly fakt geniální a jak se snažil každýho ovlivňovat, mást a vést tam kam chtěl bylo tak skvěle natočený a zahraný, že bych mu snad taky uvěřil a taky nebyl žádnej tuctovej drsňák, kterej každýho zmlátí a obsolutně mu nevadí, že jde na jistou smrt a to tenhle film posunulo někam jinam než jsou ostatní podobný gangsterky. Akce tam sice moc neni, ale ta která tam je neni vůbec k zahození a někdy to je jak má ve správný gangsterce být dost brutální a to ten nedostaek akce dokonale vynahradilo (11.06.2005)

To se zase povedla kvalitní gangsterka. Vůbec mi nevadilo, že šlo, až na pár epických přestřelek, spíše o komorní záležitost, protože snímku nechyběla atmosféra, ani výborné herecké výkony. Gabriel Byrne i John Turrturo byli vynikající a Jon Polito se velice přesvědčivě potil. Nejvíc mě pobavila scéna, ve které se Leo brání proti nájemným zabijákům, ta byla skvěle vymazlená i s těmi vyšívanými trepkami. (20.07.2017)

„Up is down, black is white.“ Zhruba po deseti letech jsem si znovu střihnul nikam nespěchající gangsterský klenot bratří Coenů, opírající se o velmi chytrý scénář a originálně vzdávající hold literárnímu směru Hard-Boiled School Dashiella Hammetta, jehož romány Rudá žeň a Skleněný klíč z přelomu dvacátých a třicátých let minulého století je Millerova křižovatka inspirována. Coenové přispěli svým nezaměnitelným rukopisem jako stvořeným pro žánr noir a navíc se mohli tradičně spolehnout na bezchybné výkony celého hereckého ansámblu. Boxovací pytel Byrne, stojící jako dopravní policajt ve středu Miller´s Crossing a manipulující dopravou všemi směry, Femme Fatale Harden, přesouvající sexuálními dovednostmi gangsterům mozky do jiných částí těla a hlavně naivní irské kápo Albert Finney, řádící s Thompsonem o bezedném zásobníku jako John Matrix. Mezi zajímavostí patří bezesporu to, že pro roli Eddieho Dána byl původně zamýšlen Peter Stormare (postava by se pochopitelně jmenovala The Swede), či pár vteřin trvající štěk Sama Raimiho (policejní pistolník před Sons of Erin Club). Vždycky se snažím vložit citát z filmu, který by nejlépe charakterizoval jeho podstatu, či můj vztah k němu, ale dnes bude ten význam přesně opačný: „If I never see him again, it would be soon enough..“ (28.07.2009)

Scenáristický briliant, který ač možná nedosahuje noblesnosti Kmotra, či stylovosti Mafiánů, se stále řadí mezi přední a navíc trochu pozapomenuté mafiánské snímky. Bratři Coenové si hrají s postavami, jsou detailní a nevyzpytatelní, nejde však o kdovíjak velkolepé, nebo nedej bože násilné zvraty, divák jen prostě nemůže odhadnout následujicí děj. Millerova křižovatka pěkně vystihuje atmosféru 30. let, je velice chytrá a hlavně bohatá na dialogy až do takové míry, že po jednom zhlédnutí snad ani nelze film plně vstřebat, proto kdo se o to aspoň pokusil, nemůže říct, že se nudil. 10/10 (29.11.2008)