Jánošík

Slovenský lidový hrdina z přelomu 17. a 18. století - zbojník Jánošík - se s odstupem let stal ve vyprávění slovenského lidu legendou, ochráncem utlačovaných, který bohatým bral a chudým dával. Jeho životní osudy přešly v letech před první světovou válkou i do české literatury, především Mahenova divadelní hra stávala řadu let mezi kmenovým repertoárem profesionálních i ochotnických scén. Jánošíkovská legenda se pak přímo nabízela k filmovému zpracování, které mělo velkou výhodu v jedinečném zachycení krásy slovenské přírody. Z podnětu amerických Slováků, kteří zajistili potřebné finanční prostředky, natočila nově ustanovená společnost Tatra-Film-Company Jánošíkovy osudy v roce 1921. Na tvorbě a vzniku celého projektu mají zásadní podíl čtyři slovenští tvůrci, žijící trvale v americké emigraci. Vedle autora původního scénáře Jána Žáka-Marušiaka to byli zejména režisér Jaroslav Siakel' (který završil svůj předlouhý život v úctyhodných sto jedna letech), jeho bratr Daniel a producent John (Ján) Závodný. Do hlavní role byl obsazen nestor českého filmu, tehdy šestadvacetiletý Theodor Pištěk, který získal výjimečnou příležitost ztvárnit herecky náročnou postavu. Film byl natáčen současně dvěma kamerami podle dvou odlišných scénářů, z nichž jeden byl určený pro americké krajany a druhý pro domácí publikum. Neobvyklá a originální je pak samotná struktura vyprávění skrze retrospektivní vzpomínky starého bačy. Zfilmovaný Jánošík přirozeně slavil velký ohlas jak v Československu, tak v zámoří, kde nakonec skončila i jediná kopie. Ta byla náhodně objevena na počátku sedmdesátých let Johnem Závodným, který ji okamžitě daroval slovenskému filmovému archivu. Zrestaurovaná verze se nakonec dočkala obnovené kinopremiéry a vrátila slovenskému národu jejich legendu. Špičkové převedení filmu na DVD nosiče je doplněno vyčerpávajícím bonusovým materiálem, v němž je zachycen zrod, vývoj a následný osud němého Jánošíka tak, jak by si přál každý filmový fanoušek. (14.11.2009)

Úplne prvý film o Jánošíkovi v nemom podaní, dnes už má rovných 100 rokov. Honorár Theodora Pišteka bolo vtedy 15 000 Kčs mesačne, čo bola obrovská suma, nakoľko priemerný plat bol cca 1000. Užitočný odkaz k filmu: http://janosik.terchova-info.sk/janosik-1921/ (03.03.2021)

Na úvod se musím přiznat, že nejsem schopen posuzovat tenhle film v dobovém kontextu – mé znalosti z období němého filmu jsou prostě žalostně malé. Jinak jde o rekonstrukci filmu (ukončena roku 1975), při které byly přidány nějaké ruchy a celou dobu zní hudba – tudíž už to ani není moc němý film. Příběh pádí s ohledem na stopáž tempem přímo závratným a spousta klíčových věcí se semlela tak rychle, že jsem se nestačil divit, třeba jakým fofrem sfoukli filmaři celý závěr. (03.10.2005)

Mno je to už 95 let starej kousek, proto je třeba na něj pohlížet z jistou shovívavostí. Pokud se mi u verze z roku 1935 zdálo, že tam neexistuje něco jako dramaturgie nebo souvislej scénář, tak tady to platí dvojnásob. Navíc ten kapku vypasenej Jánošík je lehce castingovej fail, ale tak dám za 3* je to první zpracování příběhu má to švih a z hudebním doprovodem a přidanými zvuky vám to jako němý film ani nepřijde.50% (27.08.2016)

Slušné dielko, ktoré mohlo byť smelo konfrontované s celosvetovou tvorbou. Samozrejme, nejde si nevšimnúť literárne vyznenie postáv či divadelný scenár, ale keďže ide o našinskú prvotinu, ktorá nastavila zrkadlo pre celý rad dejových postupov i dnes pôsobí kvalitnejšie než väčšina zidealizovaných báchoriek, dá sa toto všetko odpustiť. A mohol Siakeľ tušiť, že v našej krajine, kde natočiť kvalitný film (hoc obyčajný film) trvá roky (skrátka dlho a vo veľmi malých množstvách) bude práve jánošíkovská adaptácia tak prejánošíkovaná? (18.04.2014)