Napola: Hitlerova elita

Že je ten film předvídatelnej, to je slabý slovo. Ten film prostě pochoduje po nalajnovaný čáře od první do poslední minuty jak člen Hitlerjugend. Já jsem možná blbej, protože třeba nechápu filmy od Lynche nebo od Kubricka, ale tady jsem hned od začátku naprosto přesně věděl, co z toho nakonec vyleze. Nicméně i tak to podle mě stojí za vidění, protože ten film prostě na ty necelý 2 hodiny zabaví. A to je hlavní. Docela mě překvapilo, když jsem zjistil, že režisér měl před timhle na kontě v podstatě akorát Holky to chtěj taky. Já teda proti týhle poněkud hloupý teen-komedii nic nemam, ale nečekal bych, že hned další jeho film bude vážný drama. Pro mě lepší 3 hvězdy. (15.05.2013)

Přehlídka našeho krásného Bouzova a blízkého okolí... Friedrich měl štěstí v neštěstí, že vyvázl dříve než bylo pozdě ale bohužel ho takový zážitek musel doživotně poznamenat. Našel si rychle přítele a to rovnou syna jednoho z hlavních pohlavářů celého Německa. Nalezené přátelství by bylo velkým přínosem i do budoucna bohužel o přítele rychle přišel, jelikož jeho umělecká duše to neusnesla a spáchal sebevraždu. Možná si po těchto filmech člověk uvědomí, že nejen Češi a ostatní byli chudáci ale sami občani Německa strádali - rodiče přicházeli o děti, děti přicházely o iluze, národ ztratil kulturu....Je pravda, že to bylo předvídatelné ale ani mi to nevadilo. (15.10.2012)

V první části neuvěřitelně vykreslená atmosféra doby a postav, která si zahrávala s maximálním hodnocením. Druhá už působí poněkud familiérně a nebaví, jak by mohla, trošku mě nudila. Přesto mě zaráží, jaké parády skrývá německá kinematografie, hlavně když vídím všechny ty marné seriály. Tohle je skoro noblesa, úžasná atmosféra! (07.06.2013)

Aby se neřeklo, že jsem se poslední dobou koukám jen na horory a sci-fi, vybral jsem si tentokrát německý snímek Napola. Je to velice pěkný film o chlapci, který obdivoval svého vůdce, chtělo být jako on, ale čím více se o nacismu dozvídal, tím více pronikal do jeho tajů a začal jej nenávidět. On je celý film velice působivý a naprosto úžasným způsobem ukazuje, jak jsou z mladých chlapců vychovávání budoucí vůdci Třetí říše. V příběhu je skvěle vidět, jak byli mladíci manipulování, aby pevně věřili v sílu nacismu, který nelze porazit. Zfanatizovaní a nepřipravení se pak vrhali do různých prohraných bitev, což se ostatně dozvíme již před závěrečnými titulky. Již na samotném začátku se seznámíme s hlavním hrdinou, boxerem Friedrichem, kterému je nabídnuto studium na prestižní škole Napola ( Nationalpolitische Erziehungsanstalt), ze které každoročně vyjde spoustu lidí, které čeká zářná budoucnost. Tam se seznámí s literárně nadaným Albrechtem, jehož otec sní o tom, že ze syna jednou bude vysoce postavený důstojník SS. Jenže Albrecht má o své budoucnosti jiný názor a nenechá si narozdíl od ostatních vtloukat do hlavy falešné ideály, čímž se ostatně dostává do problémů. V tom momentu, kdy by si divák mohl myslet, že se film odehrává až příliš stereotypně přichází obrovský obrat. Friedrich přijíždí k Albrechtovi domů, aby popřál jeho otci, vysoce postavenému nacistovi, vše nejlepší k narozeninám. Obyčejná oslava se však moc nepovede a tak spolu chlapci po návratu do školy nekomunikují, do toho přichází první bojová akce. Naši hrdinové se tak pouští do lesa, kde mají pokud možno zlikvidovat ozbrojené vězně, kteří se tam rozprchli (vzhledem k situaci, v jaké se to odehrává je tato scéna zcela smysluplná). Byl jsem doslova šokován, jak silný v sobě tato bitva skrývá emocionální náboj. Dennis Gansel naplno využívá jejího potenciálu a uvědomuje si, že se nejedná o nějakou velikou akci, ale o bitvu, jejíž účastníci jsou vlastně ještě děti. Celkově se jedná o velmi povedený snímek, který kazí snad jen ten ne zrovna povedený konec, který působí poněkud useknutým dojmem. Ač ze zdejších komentářů lze vyčíst něco jiného, na mě Napola působila jako film s velice silnou kritikou nacistického režimu, pro který není II. světová válka jen kulisou. (29.03.2006)

Natočit dobře vypadající film z druhé Světové války je snadné. Možná nejsnadněji vydobyté slzy diváků a ocenení ze všech kombinací žánrů. Proto Napola končí jako další nevýrazná dramatické devadesátiminutovka, která sice není sama o sobě špatná, ale vyřčeno už bylo zkrátka tolik, že její chabý námět nestačí. Chabé kulisy evokující televizní inscenaci, ne vždy nejlepší herci, jednostrané charaktery a velmi brzy odhadnutelná pointa. Napola přijde, řekne vám své poselstní, někoho možná a zaujme, ale brzy odezní a bude zapomenuta. Nic jiného si ani nezaslouží. (13.12.2009)