Napola: Hitlerova elita

Tohle bude spíše taková úvaha. Myslím, ze mnoho lidi dělá stejnou chybu, jako v případe filmu Pád třetí říše tvrzením, že Hitlera zobrazuje "příliš lidsky". Účelem práce není dokazovat, že Hitler své nestvůrnosti dával průchod každým činem (tak byl zobrazován třeba v některých starých sovětských filmech). Stejné je to s Napolou. Nelze zjednodušit nepochybnou zrůdnost vyučované ideologie tím, že bychom v každém záběru z učebny ukázali nechutného odporného lektora vřískajícího o světové zkáze a vítězství nacionálního socialismu. Nacisté byli dobří psychologové a věděli, že takové věci se musejí podsunovat postupně, okrajově až podprahově (v tom byl Goebbels mistr, jeho propaganda málokdy primo útočila na nepřítele, většinou se na to šlo oklikou). Pochopil jsem film opět jako snahu ukázat, proc může byt pro normální lidi přijatelné přijmout zavrženíhodné myšlenky i konfrontaci ideálů (právě ta obrazová dokonalost, pohled na sportovní těla...). Krásně je to vystiženo scénou, kdy Friedrich nadšené s úsměvem zpívá "Vlajku", aby byl vzápětí konfrontován s buzerací staršího studenta. Celkově musím říct, že film ve mně zanechal opravdu silný dojem jak z vizuálního zpracování (ech, kdy už se to naučí i naši tvůrci), tak z děje jako takového (například scéna vystřízlivění z bojového napětí po postřílení zajatců), a také z hereckých výkonů. Po formální stránce film připomíná snímky Leni Reifenstahlové. Záměr vidím v tom ukázat, jak něco co na povrchu vypadá krasně a čistě uvnitř může "smrdět". Ostatně takový Michael Bay, oblíbenec mnoha filmových fanoušků jistého vkusu, jde po formální stránce k Reifenstahlové mnohem mnohem blíž, a dělá to - stejně jako ona - proto, ze to hezky vypadá. Na rozdíl od Napoly ovsem neodliší třeba vnější dojem z krásné války, jak bychom ho mohli vidět v propagačním týdeníku nebo náborovém filmu (což i u nás krasně předvedl Renč :)) od skutečné reality (nejen smrt, ale zapařené nohy, špatné jídlo, buzeraci atd.). Moje přítelkyně po filmu probrečela celý den, a to už se mnou absolvovala ledasco. Kdosi film popsal jako takového zvráceného Foglara. Do jiste míry je to trefné, čili jak může byt touha po čestnosti, kamarádství, ochota se obětovat zneužita k něčemu takovému jako nacismus. (12.10.2005)

„Vy jste budoucí elita naší tisícileté říše. Muži tvoří dějiny. Ale my tvoříme muže. Vezmeme si vás na starost a budeme vás brousit jako surový diamant, dokud z vás nebude zářící drahokam.“ A že si při broušení nebrali žádné servítky…Friedrichovu touhu dostat se na elitní akademii člověk chápe. Napola mu může pomoct stát se významným mužem. Kadeti se navíc těší prestiži (uniforma dělá též své), k tomu to působivé místo a všudypřítomná profesionalita. A už brzy podstupuje tvrdý dril a vymývání mozků. Dokud se jen střílí na terč, je vše docela v pořádku, ale od granátů se začne postupně přitvrzovat a o silné scény není nouze. To si pak jeden může uvědomit, že si vše představoval jinak…Ale Napola neřeší jen nacistickou výchovu, stejně tak je o přátelství a morálce. Ano, pacifisté mezi kadety jsou hůře uvěřitelní, Albrechtovo rozhodnutí doprovází až příliš efektní scéna a snímek je předvídatelný, přesto jsem velmi spokojený a dávám silné 4*, Gansel už 4 roky před peckou Die Welle ukázal, jak poutavě dokáže vyprávět. (24.11.2019)

Natočit dobře vypadající film z druhé Světové války je snadné. Možná nejsnadněji vydobyté slzy diváků a ocenení ze všech kombinací žánrů. Proto Napola končí jako další nevýrazná dramatické devadesátiminutovka, která sice není sama o sobě špatná, ale vyřčeno už bylo zkrátka tolik, že její chabý námět nestačí. Chabé kulisy evokující televizní inscenaci, ne vždy nejlepší herci, jednostrané charaktery a velmi brzy odhadnutelná pointa. Napola přijde, řekne vám své poselstní, někoho možná a zaujme, ale brzy odezní a bude zapomenuta. Nic jiného si ani nezaslouží. (13.12.2009)

Z Německa poslední dobou vychází vcelku slušná várka zajímavých válečných filmů. Bílé Peklo, Pád třetí říše a tak dále. Dyť ještě aby ne, vždyť válka si toho nejvíc odbyla právě tam, tak ty zkušenosti, znalosti a přednosti rozhodně musejí mít. Každopádně s příběhem se nepářou a tak ho vyprávějí tak jak nejlépe dovedou a docela hezky se jim to daří. O silné scény rozhodně nemají nouze a je to vidět. Nic špatného na tom nevidím, opět se snaží odvyprávět příběh jednoho z milionů, kteří se na válce podíleli a opět se jim to daří. Každopádně si nemůžu pomoci s tím, že takové Bílé peklo je o veliký kousek dál, hlavně sílou jeho příběhu. Ono je těžké sledovat ty, kteří zpustošili Evropu od shora dolů, ale je lehké je kritizovat, přestože to byli lidé jako my, přestože měli svoje názory a také s vedením v Německu nesouhlasili. Každopádně jako film je to rozhodně zajímavý vstup do Německa za druhé světové války, který rozhodně zaujme. (05.05.2008)

Príjemné prekvapenie!Po Bielom pekle a Páde tretej ríše,ďalší skvelý nemecký film z obdobia 2.svetovej vojny.Scéna s hádzaním granátov ma strašne pobavila,aj keď ten záver už taký srandovný nebol.Velmi dobrý príbeh,skvele zahraný,mne osobne sa veľmi páčila postava Albrechta Steina,ktorého nenávideli vlastní rodičia.80%. (10.02.2009)