Dracula

Dracopolla aneb Kašírovaná fantasmagorie. Tak jsem zase jednou viděl jiný film než ostatní, ač jde vlastně o stejný snímek. V podstatě marně pátrám v paměti, kdy naposledy jsem viděl vizuálně tak nevkusnou parodii. Coppola přetrhl všech šest strun, Oldman tlačil na pilu tak, že vylámal zuby, Winona tak dlouho chodila kolem horké kaše, až do ní spadla. Herecké výkony vč. Oldmana působí naprosto prázdně a pouze teatrálně. Kulisy a masky jsou tak ulítlé, jakoby nejen režisér, ale všichni holdovali houbičkám v míře takové jako Dracula krvi. Jinak si nedokážu rozumně vysvětlit, jak je možné, že film dopadl jak pohlavním zkřížením laciné fantasy frašky s činoherní adaptací vysílanou v dopoledních hodinách maminám na mateřské. A sentimentem k panu kmotru Coppolovi taky netrpím. Když Dracula, tak verze z roku 1979 od Johna Badhama. Nechme Holywoodu, což Holywoodovo jest. PS: K těm neohroženě příšerným kostýmům - co to měl proboha Gary na začátku za brnění??? U toho se dalo buď brečet, nebo se smát. Nebo obojí. (15.12.2015)

Výtečné, některé scény mi braly dech (berte doslovně). Vzhledem, že vlastně tak 90% filmu je naprosto přesně podle knihy nechápu tu tragickou love story mezi Draculou a Minou Harkerovou, prostě se mi to zdálo absolutně zbytečné. Coppola se režie zhostil s bravurou sobě vlastní, většina scén jsou opravdové vizuální bonbónky a scéna večeře na Draculově hradě dokonce odkazuje, stejně jako přízvuk Garyho Oldmana, k Brovningově verzi s Belou Lugosim "I don't drink...vine." Opravdu skvělý film a nebýt těch pár (ale velice podstatných) odchylek od knížky bylo by to dílo dokonalé. (15.03.2006)

Skvělé zpracování Draculy. Gary Oldman jako krvelačný hrabě Dracula, který se dokáže ještě zamilovat byl mysteriozní a charismatický. Krásná a křehká Winona Ryder jako Mina, elegantní Reeves jako Jonathan a vynikající Antony Hopkins jako Dr. Abraham van Helsing. Coppola se toho ujal opravdu bravurně. (19.09.2007)

Soundtrack Wojciech Kilar: 1. Dracula, The Beginning [6:41] ,2. Vampire Hunters [3:05] ,3. Mina's Photo [1:25] ,4. Lucy's Party [2:56] ,5. The Brides [4:56] ,6. The Storm [5:04] ,7. Love Remembered [4:10] ,8. The Hunt Builds [3:25] ,9. The Hunters Prelude [1:29] ,10. The Green Mist [0:54] ,11. Mina/Dracula [4:47] ,12. The Ring Of Fire [1:51] ,13. Love Eternal [2:23] ,14. Ascension [0:50] ,15. End Credits [6:44] ,16. Love Song For A Vampire - Annie Lennox [4:20], (08.06.2011)

(1001) Ve třinácti letech jsem ovlivněna Agathou Christie a její detektivkou Pět malých prasátek (ano, čtete správně) začala psát svou vlastní upíří novelu, jejímž obsahem v podstatě bylo, že dívka upírka ani za boha nemůže přesvědčit svého umírajícího milence, aby se stal rovněž upírem a sdílel s ní jejich nesmrtelnou lásku navždy. Ve svém pubertálním věku jsem ale nebyla schopna vymyslet uspokojivý závěr a příběh tak zůstal nedokončen. Několik let nato jsem si přečetla Drákulu a uvědomila si dvě věci: za á život bez konce postrádá význam (a nesmrtelnost se tím stává tužbou zbabělců/slabých) a za bé že opravdová (osudová) láska (ať už jako idea nebo skutečná a existující) není možná bez věrnosti. Francis Ford ve své adaptaci pochopil jenom za á (ale díky bohu aspoň za to, protože dnes se svět zaplavuje upírskými příběhy, kterým to uvědomění dodnes uniká) . Osudovou lásku si vzal jako hnací motor příběhu, ale věrnost se mu vytratila, maximálně ji ústy Van Helsinga cynicky komentuje. Vznikl mu tím film o tom, že muži nerozumí ani lásce, ani ženám. A jestli ženy něčemu rozumí, tak to se nedozvíme, protože žijí ve světě opanovaném muži. Závěr, kdy Keanu nechá Winonu odejít, ovšem naznačuje, že by něčemu rozumět mohly. Alespoň se toho chápe s humorem a jeho zobrazení souboje racio versus neracio je příjemně vtipné. Samozřejmě mě velmi dojal Gary a všechny jeho podoby (zejména zelená mlha a netopýří monstrum). Nejraději mám asi celou tu epizodu s bojem o duši slečny Lucy. Sbližování Míny s hrabětem má své momenty (hladí spolu divokého vlka, ach), ale nemůžu se prostě zbavit dojmu, že protože ona zrazuje Jonathána a rovněž hrabě svou pozornost rozmělňuje mezi mnoho žen, tak je v mých očích ta láska ponížená a neplatná. Líbily se mi zvířecí zvuky vycházející z hrdel sličných dívek, jak říká sám hrabě, od šelem se máme ještě mnoho co učit. Ale pořád jsem byla víc ohromena očima, než srdcem. P.S.: A ušima! Wojciech Kilar! (11.11.2014)