Dracula

Dracopolla aneb Kašírovaná fantasmagorie. Tak jsem zase jednou viděl jiný film než ostatní, ač jde vlastně o stejný snímek. V podstatě marně pátrám v paměti, kdy naposledy jsem viděl vizuálně tak nevkusnou parodii. Coppola přetrhl všech šest strun, Oldman tlačil na pilu tak, že vylámal zuby, Winona tak dlouho chodila kolem horké kaše, až do ní spadla. Herecké výkony vč. Oldmana působí naprosto prázdně a pouze teatrálně. Kulisy a masky jsou tak ulítlé, jakoby nejen režisér, ale všichni holdovali houbičkám v míře takové jako Dracula krvi. Jinak si nedokážu rozumně vysvětlit, jak je možné, že film dopadl jak pohlavním zkřížením laciné fantasy frašky s činoherní adaptací vysílanou v dopoledních hodinách maminám na mateřské. A sentimentem k panu kmotru Coppolovi taky netrpím. Když Dracula, tak verze z roku 1979 od Johna Badhama. Nechme Holywoodu, což Holywoodovo jest. PS: K těm neohroženě příšerným kostýmům - co to měl proboha Gary na začátku za brnění??? U toho se dalo buď brečet, nebo se smát. Nebo obojí. (15.12.2015)

What a hell???! No sice je to moje první setkání s filmovou verzí Draculy (jo jen tak mimochodem, koukám, že je tady špatně napsanej americkej název), ale mám takovej pocit, že taky poslední. Nebál jsem se ani trošku (což bych u filmu, který se chvástá žánrem horor, asi měl, že?), děj byl neslaný, nemastný, dost jsem se nudil, co se týče hereckých výkonů, tak jsem také nebyl nějak ohromen (ani Hopkins to nezachránil). Snažil jsem se tedy brát to jako jakousi parodii po rozhovoru: "Vy ji chcete pitvat??? Kdepak, jenom ji usekneme hlavu, a zabodneme klín do srdce.", jenže to byl jediný pokus, o něco vtipného, a tak jsem dospěl k názoru, že to jako horor prezentovali naprosto vážně. 1* za herce, 1* za kostýmy a triky a hlavně už nikdy více. (18.05.2008)

Úvodních 5 minut je pastva pro filmového labužníka. Coppola je pan režisér, kdyby všechny legendy hororového plátna dostali do rukou podobní umělci, tak si myslím, že by si sem tam i nějaký ten horor odnesl sošku. Dracula z roku 92 bude asi již navěky dokonalost sama a nejlepším upírským filmem všech dob. Zajímavé bylo že jsem film nedávno opět sledoval zrovna když současně běželo na Nově Stmívání:) (22.11.2011)

Dokonale až divadelní kulisy. Miniaturní lokomotiva projíždějící krajinou. Hravé stíny Draculy. Dokonalý Dracula. Nevinná Winona Ryder. Mladičky Keanu Reeves. Herecký učitel Anthony Hopkins a další v naprosto úžasně vybroušené adaptaci, která se snaží, o co nejvěrnější atmosféru a zobrazení knižního světa. V tomto filmu je něco magického co nutí se diváka nesmát, když vidí až nečekaně "špatné" efekty, kterou jsou však záměrné. Musím se chvílemi smát, když někdo tento film shlédne a nelíbí se mu a pak si přečte knihu zjistí kde jsou rozdíly a nelíbí se mu ani kniha. Je naprosto zcestné požadovat adaptaci knihy, která je vedena jako korespondence mezi několika lidmi. Divák není zvědavý na Ninu, která otevře dopis od svého milovaného a začne číst řádky o jeho práci pro Draculu. Divák chce vidět co nejvíce děje odehrávat se v reálném čase a chce, aby ho děj pohltil a to s některými prvky v knize opravdu nelze. Dracula od Coppoly těží z několika fiktivních pravd, které po mnoha adaptacích vznikly. Mezi ně patří charaktery postav, které jsou měněny a některé události se časem naprosto vynechali, tudíž vytahuje ze zbytků Draculy to nejlepší a spojuje to s nejlepšími herci, které mohl sehnat. Za to mu děkuji a film mám velmi rád jako takovou přímo divadelní pohádku. (13.10.2004)

Znásilnění předlohy. Z přemýšlivého Arthura je úchylný podivín, ze živelné Lucy pomalu nadržená děvka, ze ctnostné Miny je nevěrná puberťačka a chladně racionální Drákula se chová jako nebezpečný maniak již od prvních minut (scéna, kdy tasí meč na krk Jonathana je přinejmenším divná). Van Helsing v knize budí respekt a úctu, ve filmu vypadá jako posedlý starý blázen a naprosto postrádá nonšalantní nádech své předlohy (těží pouze ze samotného Hopkinse). Tyto podivné postavy, které mi moc neseděly již před přečtením knihy (takové malé muzeum kuriozit), jsou tedy pouhou exhibicí samotného filmového díla a nikoli knižní předlohy. Často jsou ve filmu hrátky se stínem, který však v předloze Drákula nehází a též se zapomnělo (až na závěr) na hostii, jednu z nejdůležitějších částí protiupířího arzenálu. Děj se často odklání od předlohy (úvod, uvěznění Jonathana) a v některých momentech jsem nabyl dojmu, že snad sleduji úplně jiný příběh. Především "románek" Miny a Drákuly je trpkým poupravením děje. Fakt, že jde o pouhý výplod samotného filmu, by zas tolik nevadilo, ale tyto scény značně podkopávají jednu ze základních myšlenek knihy a sice absolutní věrnost tomu, koho milujeme (tento klíčový prvek knihy je vůbec ve filmu celkem často opomíjen a díky tomu není tak úplně jasné, proč některé postavy jednají jak jednají). To, kde se film a kniha rozcházejí, by vydalo na esej o několika stránkách a z některých zdejších komentářů jsem nabyl dojmu, že řada lidí, kteří zde hodnotí jako "věrné předloze", buď nikdy předlohu nečetli a nebo si z ní už naprosto nic nepamatují. Ale abych nekřivdil, několik scén je úchvatným převedením knihy, je jich však pomálu. Ve výsledku je každopádně Drákula F. F. Coppoly "pouhým" solidním gotickým hororem a především pak těžce nezvládnutou adaptací, u které by možná i šlo akceptovat změny v ději, kdyby ovšem v úvodu filmu nebylo hrdě proneseno Bram Stoker's Dracula... (10.07.2005)