Souboj cti

Zápletka v podstatě představuje jenom vatu nezbytnou pro předvedení AKCE. Dobře ... to beru. Jenomže tady prostě schází to nejdůležitější: Přímý a nekompromisní tah na branku, který by mě nenechal přemýšlet nad lehkou demencí dějové linie. Výsledek je upocený a nemotorný ... jako když si okresní přebor hraje na Ligu mistrů - a nic na tom nemění fakt, že za USA kope charismatický Belgičan se smutnýma očima. (29.08.2013)

Scénárista se nedá nazvat jinak, než-li volem. Avšak aréna je natolik mysteriózní a poutavá, že nemohu hodnotit hůře, než průměrem. Zaujme především přehlídka všech možných národností a bojových stylů. Samotná akce je solidní, souboje jsou dynamicky nasnímané a slušně ozvučené. Závěr je už extrémně přehnaný, přesto se to vydržet dá. Van Damme předvádí svoji rutinnu a nijak nevybočuje ze své průměrnosti. Zaujme ještě poměrně solidní hudba Randyho Edelmana. Naopak Roger Moore je zklamání. Jeho postava je špatně napsaná a on sám o sobě nepodává zrovna dvakrát oslnivý výkon. Kulisy New Yorku nic moc a tak jediné, co opravdu oslní, je již zmiňovaný turnaj. (20.04.2006)

Pro mě další z nepovedených filmu Van Damma - bohužel. Akční scény laciné,, příběh bez jakéhokoliv nápadu, nebo zvratu. Celž film je připitomělý.... Při posledním souboji (vlastně ve všech) mě minuly emoze jakéhokoli druhu. Pro mě ztráta času. 2 hvězdy za Van Damma jako mého oblíbence a za začátek filmu (09.08.2010)

V r. 1996 bola Van Dammeho kariéra striedavo oblačno striedavo slnečno. Mal na konte kultovky Živý terč, Karate Tiger, Kickboxer, Dvojitý zásah a Univerzálny vojak, ale tempo predsa len postupne ochabovalo a začali pribúdať pofidérne kusy a prepadáky (Street Fighter, pokus o dramatické herectvo v Niet úniku). A tak si (2 roky po Seagalovom režijnom debute) povedal, že je načase skúsiť... režijne debutovať. Na tento akt násilia zlanáril producenta Moshea Diamanta, ktorý mu v minulosti viacnásobne kryl chrbát na skorohitoch Timecop a Náhla smrť. Tipujem, že Diamantovi sa do toho veľmi nechcelo, no JCVD mu na oplátku dobrovoľne poskytol „klasickejšie“ Maximálne riziko, ktoré vzniklo v rovnakom roku, ako Súboj cti. Výsledok? Nuž, hoci už ani Seagalova Aljaška v plameňoch nebola žiadny zázrak, oproti Súboju cti je to veľkofilm. Pritom ani Súboj cti nie je podvyživený. Retro americký úvod s gangstermi a New Yorkom, potom more, ostrovy a pláže, loď, slony, putovanie divokou džungľou, exotické mestá na druhej strane sveta a nakoniec veľké bojové finále. Vlastne je prekvapivé, že to stálo "iba" 30 miliónov. Van Damme si dokázal zaobstarať dobrého kameramana a slušného hudobného skladateľa. Páni tomu dodávajú ako-takú opulentnosť. Bohužiaľ, celé je to veľmi matné, nemastné neslané. Keď som to videl prvý raz ešte v 90. rokoch, tak veľké sklamanie, ale po desaťročiach to predsa len relatívne získalo na kvalite. Taká bojová oddychovka s pár pokusmi o humor a nekrvavou, zato početnou akciou. Tá sa však zbytočne drží pri zemi a naozaj je v prvom rade tým, čím aj mala byť: prehliadkou bojových štýlov a umení a nie „klasickou“ filmovou akciou, ktorá si kladie za úlohu diváka strhnúť a pobaviť. Troška smutne už v dobe premiéry pôsobilo, ako sa chválil tým, že sa mu do filmu podarilo dostať Rogera Moorea. Pritom o Moorea, s prepáčením, mimo úlohy Bonda nezakopol ani pes. Ďalším bizarným kastingovým zjavom bol James Remar, ktorý sa v živote najviac preslávil tým, že prišiel o rolu Hicksa vo Votrelcoch. Diváci nadšení neboli, ale svet zažil už väčšie prepadáky (celosvetová tržba 57 miliónov dolárov). (06.03.2020)

Nechápu, že mi tento klenot, režijní debut Belgické pumy unikal celé dětství. Na dřeň ohoblovaný příběh soustředěný především na scény zápasu, které JCVD točí značně na rychlo a největší pozornost věnuje vlastnímu zápasu s mongolskou stepní šunkou. Hudbu složil zcela bezpochyb jeden z nejhorších skladatelů naší éry - Randy Edelman, horší rádoby organický zvuk synťáků snad neexistuje. (16.01.2015)