Boj o oheň

O co by byl chudší filmový svět, kdyby se v něm před lety neobjevil Jean - Jacques Annaud? O hodně. Jasným důkazem toho je jeho v pořadí třetí a zároveň první velký film - Boj o oheň. Celý film má úžasnou atmosféru dobrodružných knih pro mládež s nádechem fantasy, i když jejich lyrika je tomuto vyprávění na hony vzdálena. Cynik by řekl, že se jedná o prolog z Kubrickovy Vesmírné odyssey, roztažený do sta minut. V akčních scénách je nebývale realistický (vlci), ani s erotickými scénami se moc nepáře (krom té poslední připomínají spíše páření opic). Zárukou přesvědčivě naturalistického vyznění jsou rovněž skvělí herci. Everett McGill, představitel především menších rolí zločinců, bouchačů a vypatlaných lampasáků, se zde dokázal výtečně vžít do postavy Neandrtálského člověka. Rae Dawn Chong (komu to jméno nic neříká - holka co pomáhá Arnoldovi v Komandu) jsem vůbec nepoznal a výtečný debutující Ron Perlman nechává spekulovat o Darwinově teorii, že by člověk skutečně mohl pocházet z opice. O nejlepším filmu z pravěku se mohou vést spory. Faktem je, že Boj o oheň je nejrealističtější, nejvýpravnější (scéna s mamutama je přímo omračující) a nejniterněji zobrazuje pouť nejen za ohněm, ale i za láskou a poznáním sebe sama. Jenom nečekejte romantiku Štorchových románů. Boj o oheň smrdí potem, špínou a spáleným masem z mamuta. 95%. (01.10.2008)

Boj o oheň si zaslúži uznanie najmä za svoju originalitu a odvahu tvorcov pustiť sa do niečoho podobného, do niečoho, kam sa odvažujú iba animáky a to hlavne preto, že tie si môžu dovoliť nechať prehistorických ľudí a zvieratá prehovárať a dávať im inteligenciu a vlastnosti súčasnej generácie. Annaud nejde cestou zábavy, je však zrejmé, že si zopár vecí zjednodušil, ale dokázal tu definovať vlastný autorský štýl a témy, ktorým sa bude do budúcnosti zaoberať. Nie je jednoduché vymyslieť zmysluplný príbeh tam, kde nejde postavám o iný cieľ ako prežiť zo dňa na deň, napriek tomu je tu toľko zaujímavých epizód, že film nezačne nikdy nudiť. Boj o oheň je tak chctiac nechtiac film zložený zo samostatných epizód, dokázal však do naratívu dať spojovací prvok onoho boja o oheň a podľa možností aj vývoja vzťahov. Film už dnes pôsobí z hľadiska explicitnosti násilia dosť krotko, v súčasnosti by v záujme autentickosti bola táto látka určite nakrútená omnoho nekompromisnejšie. Ak si odmyslíme tie animáky, samozrejme... No a nedalo mi premýšľať nad tým, aká nesmierna zábava musela byť na placi. No a film by absenciou neopísateľnej tváre Rona Perlmana stratil dosť zo svojej pôsobivosti... (03.12.2018)

Pokojne Boj o oheň (natáčaný tri mesiace všade možne, od Škótska cez Kanadu po Keňu) označme za jeden z najexperimentátorskejších filmov 80. rokov. Dôvodov je požehnane: dej zasadený do mega-dávnej minulosti našej planéty, o ktorej sa bežne sto filmov ročne nenatáča, k tomu umelá praveká reč pre účely tohto filmu špeciálne vytvorená autorom knihy Mechanický pomaranč a odvaha renomovaného francúzskeho režiséra kvôli intenzívnejšiemu divákovmu zážitku postaviť proti sebe živočíšne (ľudské?) druhy, ktoré sa v realite stretnúť nemohli (neandertálec, australopitekus). Strhujúce a originálne. A Ron Perlman samozrejme k tomu. (26.01.2008)

Tí pravekí ľudia, hlavne jeden z nich, vyzerali ako Will Ferrell a mali biele zuby. Za to vlky či psy sa za 10 000 rokov nezmenili. Kde urobil ten Darwin chybu? Vo filme chýbajú dialógy, to je jasné, ale aj akcia. Ako pozerať sa na z pohľadu dnešného človeka zaostalých ľudí čo skáču jak opice, fúkajú do pahreby, nejak divne koktajú, to nie je žiadna sranda. Za herecké výkony si to uznanie ale zaslúži. (27.01.2019)

Když jsem si přečetla některé až exaltované komentáře, čekala jsem rozhodně víc. Dostalo se mi celkem zajímavého snímku, kterému nelze upřít originalita i poučnost. Ale nejsem schopna rozdýchat tu všudypřítomnou reklamu na bělící zubní pastu. Ukoptěné poloopice s běloskvoucím úsměvem mi výrazně zkazily zážitek. Zdeněk Podskalský si dal více záležet na obyčejném televizním filmu Ohnivé ženy, zkuste si vybavit zoubky Hlaváčové a Veškrnové. (27.04.2011)