Návrat domů

90% Výtečné protiválečné drama, které nezatěžuje klasickým protestanstkým balastem. Parádní trojlístek Fonda / Voight / Dern. Hodně me zaujala použitá hudba a taky fakt, že Ashby zpravidla nechává znít skladby od začátku do konce a často je zapracovává přímo do děje, třeba když jedna z postav telefonuje a stáhne svoje domácí stereo, stichne i skladba, která původně hrála jen na pozadí atd. (07.09.2009)

Halu Ashbymu se "Návratem domů" povedl mistrovský kousek - natočit naprosto jednoduchou formou obsahově nesmírně silný film, vskutku protiválečné drama bez jediné krvavé bojové scény, citlivě milostné drama bez vášnivých srdcervoucích vztahových klišé, film o naprosto obyčejných lidech, jejichž životy a sny fatálně zasáhne válka, která vlastně ani není >jejich< a s níž vpodstatě nechtějí nic mít. Muži mají jen pocit povinosti k vlasti a potřebu si dokázat svou statečnost a ženy jsou jen ty jednoduché paničky, co "byly vychované" k jejich podpoře a následování... Ale >osud< všechny zúčastněné donutí nejen nějak změnit své postoje ale i schopnost nastalé situace smysluplně řešit... Režiséru i ostatním protagonistům se navíc podařilo (i díky dobovým rockovým songům) skvěle vystihnout styl a atmosféru doby konce >šedesátých< let, kdy Válka ve Vietnamu vrcholila a Amerika ještě zcela neznala její možné následky pro ni samotnou. "Nejsem nepřítel, nepřítel je válka" - zazní při závěrečném střetu obou mužských >hrdinů< a v tomhle případě to vůbec nezní jako jen nějaká fráze. Tenhle návrat domů končí tragicky - a tak nakonec ve fatálním finále přichází další zbytečná smrt a snad nějak i symbolicky poslední pohled kamery končí na nápisu ve dveřích supermarketu: "Lucky - Out"... Tak... - - - - - (Poprvé viděno někdy pradávno více tomu jak dvacet let v ČST i v kině, komentář zde po znovuzhlédnutí 6.9.2009 na ČT2 jako třináctý - 7.9.2009) (21.09.2005)

Protivojnový žáner je môj obľúbený už od útlej puberty, v literatúre aj filme. Ale pri žiadnom jeho zástupcovi (a to vrátane tých literárnych, prosím pekne) som tú mrchu vojnu neznenávidel viac, než tu. Do Vietnamu pritom iba nakukneme, bojisko nenavštívime. Stačí vidieť dôsledky. Ten rozvrat je tu priam fyzicky prítomný a objatia toľko najvrúcnejšie, koľko sú najtragickejšie konce nevyhnutnejšie. Usmieval som sa obarený a potešený opravdivosťou ich vzťahu a v krku ma dusila hrča o veľkosti zovretej päste. (videné 3x po sebe behom možno ani nie dvoch týždňov... a komentár píšem po vyše roku... pretože to chcelo kurva dlhý čas spracovať... také niečo sa mi dlho nestalo... ak vôbec niekedy) [100%] (11.06.2020)

Příběh ženy, jejíž muž narukoval do Vietnamu, ona začne vypomáhat v nemocnici pro válečné veterány, tam se do jednoho z nich zamiluje, paráda do doby, než se manžel vrátí - téma, ze kterého šlo udělat milostný trojúhelník, či srdceryvný Hollywoodský ždímač emocí. Ale Hal Ashby šel zcela jinou cestou. Ve filmu není jediná slzopudná scéna, jediný srdceryvný kýč, žádné moralizování a podobné věci. Všechny postavy jsou obyčejní lidé z masa a krve, kteří mají své mouchy a své nálady. Ženy zde hrajou prim, jsou hybatelky všeho, ovšem ani feminismus nečekejte. Celý ústřední trojlístek se nám předvedl v životních rolích. Sally Jane Fondové je silná krásná žena, působící na své okolí dojmem nevybouřené pubescentky, která je ovšem duší ochranitelkou a to jakýmkoli způsobem. Jonu Voightovi coby zmrzačenému veteránu Lukeovi válka vzala, kromě tělesné pohromy, hrdost, čest, iluze a chuť žít. Až díky Sally se mu to všechno začne vracet. A konečně Bob v podání Bruce Derna ve válce ztratí jakékoli iluze a návratem domů si chce ujistit, kam skutečně patří. Ovšem osud mluví zcela jinou řečí. "Návrat domů" je neskutečně silný film, působící neskutečně civilním, opravdovým a téměř nezávislým dojmem. Dál už není zapotřebí slov, podívejte se na něj! Snad jen písničkový šedesátkový soundtrack dotváří dokonalou atmosféru a obzvlášť v úvodních a závěrečných titulkových sekvencích využití Out of time - jedné z nejsilnější písní Rolling Stones vůbec. 100%. (09.09.2009)

Viděno znovu po aspoň 20 letech. Naléhavost a aktuálnost tomuto snímku vydržela. No jo, na válečné mrzáky nejsou peníze, byť by jistě stačily výdaje za 1 den války aby na zmírnění trpkosti jich osudů bylo financí víc než dost. Zrazeni dvakrát - nejdříve propagandou, která je krmila vlasteneckými frázemi, pak nezájmem o jejich osud. Jako by jim bylo naznačováno, že měli hrdině padnout a ne kazit svou zmrzačenou existencí optimismus národa. Ale impérium se již poučilo a namísto občanské armády zřídilo žoldácký sbor. Tím se hodně věcí zjednodušilo. Výkony Fondové a Voighta jsou nadprůměrné. (05.05.2015)