Generál Eliáš

Postava blízkého Benešova spolupracovníka a legionáře generála ing. Eliáše zůstala a zůstává neznámou. Ještě méně známo je o Eliášově působení v čele první vlády protektorátu Čechy a Morava. Vzdělaný, kultivovaný muž věděl dobře, co riskuje, vstupuje-li do politiky v době tak pohnuté jakou byly první týdny přímé německé okupace celé naší země. Ve své rezistenci nebyl ve vládě osamocen (na rozdíl od něj včas emigrovat dokázali v r. 1940 ministři Feierabend a Nečas), prakticky jako jediný však svůj odboj odvedl až do hořkého konce na kobyliské střelnici v pozdním jaře 1942. Munzarovo realistické herectví s vyhraněnou schopností psychologické drobnokresby v pohybu těla, gestikulaci i hlasové modulaci nalezlo v tomto případě vděčné pole. Ani osobnost režiséra Háši by neměla být přehlížena; bez ní by Munzarův výkon nebyl představitelný. Niternost je tedy zvláštním přínosem inscenace. A poznání vnitřního Eliášova světa naopak trvalým užitkem diváka, který pro tento případ alespoň zhruba tuší, co vlastně chce. (05.11.2007)

Tahle televizní inscenace o hrdinovi v první linii Aloisi Eliášovi mě dlouho míjela a musím říct, že jsem (minimálně v porovnání s jinou Hášovou televizní inscenací Noc rozhodnutí o Emilu Háchovi) maličko zklamán. Nejvíc asi tím, že v ní s výjimkou samotného Eliáše (a jeho ženy) nevystupují reálné postavy. A moc jako nevím proč. Proč Vladimír Brabec musí hrát postavu barona Rathenowa, když asi každému je jasné, že předobrazem je říšský protektor Konstantin von Neuráth. Kdo je předobrazem postav brigádního generála Hladíka či gruppenführera Steinera netuším, ovšem nikdo takový v reálu neexistoval (Pozn.: Existoval sice obergruppenführer Felix Steiner, ovšem ten v roce 1941 působil již nějaký čas na východní frontě). Ale proč ta fabulace? Každý kdo zná dějiny se nad tím musí pozastavit. Herecky je to samozřejmě především v případě Luďka Munzara výborné. Zejména dialogy s jeho ženou, kterou ztvárnila velmi věrohodně Munzarova žena Jan Hlaváčová, to nemá chybu. Z postav Němců mi moc nesedl Viktor Brabec. (02.08.2020)

Jedna z těch mnoha věcí, kdy stačí vybrat zlomový historický moment, pak už se scénář píše sám. Luděk Munzar bez debat, k tomu bravurní František Němec a krásný zlidšťující prvek v podobě Jany Hlaváčové, která reprezentuje celý ten zástup obyčejných lidí, jejichž cílem bylo pokud možno přežít. Mapování bílých míst našich dějin se Československé a České televizi v 90. letech velmi dařilo. (07.12.2015)

"Když to nevezmu, dostanou se tam lumpové. Vezmu li to, oprátka mě nemine..."Sila tohto tv filmu je len a len v historicky pravdivej minulosti a skutočnom príbehu človeka, ktorý napriek tomu, že vedel, že strká hlavu do oprátky neustúpil a snažil sa pomáhať Československu a odboju ako mohol. Herecké výkony spochybňovať nemožno, sú výborné, horšie to je s celkovým vyznením inscenácie. Výlučne interiérové scény plné dialógov ocenia hlavne diváci, ktorých táto téma zaujíma. Ostatní pravdepodobne ten "telenovelský look" nezvládnu. Z hľadiska výpovednej hodnoty by som mal hodnotiť vyššie, ale za celkový dojem a spracovanie dávam tri hviezdy. Ostáva dúfať, že táto výrazná postava českého odboja dostane v budúcnosti taký priestor na filmovom plátne, aký mu právom náleží. 60%. (31.03.2013)

Nejednoduchá úloha generála a prvního protektorátního ministerského předsedy ing. Aloise Eliáše zůstává v obrazu českých dějin stejně nevděčnou, ne náhodou podobnou té, kterou sehrál prezident Hácha. Pokus o udržení alespoň minimální autonomie, snížení rizik a ztrát pro české země i riskantní zapojení vlastní osoby do odbojové činnosti, by v konečném resumé tohoto bývalého diplomata a neobyčejně statečného člověka neměly scházet. Munzarova herecká kreace je obdivuhodným psychologickým portrétem muže na rozhraní své politické kariéry, plně si uvědomujícího fatálnost kontroverzních činů, ospravedlňovaných nejasným hrdinstvím ve prospěch národa. Se stejným zaujetím vytvářejí své vedlejší role František Němec, Jana Hlaváčová i Vladimír Brabec. Zůstat vězněm ve vlastním těle jistě nebyla snadná volba, vývoj a události druhé světové války ale dali Eliášovu hrdinskému gestu za pravdu. Dnes určitě. (25.05.2014)