Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Brukner, Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Petr Reidinger, Zdeněk ŠkrdlantObsahy(1)
V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka (játyho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, která je však naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Vondruška. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl” (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět – bohužel pozdě – dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (360)
Já se přiznám, že humor Járy Cimrmana, resp. pánů Smoljaka, Svěráka a dalších docentů jsem nikdy nepobral. Nevím, jestli jste se všichni opravdu řehnili celou dobu, já tedy ne, některé "vtipy" mi přišly "nevtipné", ale závěrem kolem a kolem to je přesto jediný Cimrman, který se dal zkonzumovat celý bez přeskakování hluchých míst. ()
Mám to někde mezi silnými čtyřmi a slabými pěti, ale nakonec zaokrouhlím nahoru, protože jsem se i přes ta slabší místa skvěle bavil po celou dobu. Jak jsem si po Švestce myslel, že Cimrmani buď nejsou zrovna pro mě, nebo jsou jen příliš přeceňovaní, tak tady jsem se naštěstí přesvědčil o opaku, protože zde byla hromada skvělých hlášek a dobrých nápadů a celkově si mě to skutečně dost získalo. Svých obav se sice asi ještě úplně nezbavím, to až za sebou budu mít víc jejich her, ale Dobytí severního pólu si mě u skutečně dost šplhlo. Akorát seminář mě zase bavil o trochu víc než samotná hra... Slabých 5* ()
"Yetti styl alá punk." Yettiho prve prozkoumal Jára Cimrman, pojmenoval ho Já a ty. Podle toho, že byl oboupohlavník, neboli hermafrodit, samomluvec. A američané to prostě jen zkomolili na Yetti. Sprška gagů. Fantastických scének. "Fryštenský ty hovado, tučňáci přece na severním pólu nežijí!!!" 100% ()
„Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, do prdele, to je mi smutno…“ „Jdu normálně, normálně jdu na sever… a už jdu na jih! – Já si to musím ještě zkusit. – Klidně, to se neochodí.“ Tahle hra z DJC prostě nemá chybu. Jak seminář, tak hra je prostě narvaná těmi nejlepšími gegy a hláškami. Spojení Smoljak a Svěrák je zkrátka k nezaplacení. „Já tomu možná nerozumím… ale za sebe bych řek, že tu nic tak extrovního nevidím… Když to srovnám s tím výletem na Kokořín…- Prosímtě, to se vůbec nedá srovnávat! - Jaktože ne, byly tam skály pískovcový, vobčerstvení… co je tady? Prd!“ „Mně to taky zmejlilo, natož takového primitiva, jako je tady Fryštenský…- Děkuju ti, náčelníku, že ses mě zastal.“ (84 %) ()
Snad už nás ani nepřekvapí, že severní pól nebyl dobyt tím blíže nezpecifikovaným imperialistou ze špatných učebnic dějepisu, nýbrž našim oblíbeným Cimrmanem... Ne, snadné to rozhodně nebylo, přišlo i na pár velmi těžkých chvil, naši dobyvatelé se setkali tváří v tvář bájného monstra Játyho, sužovala je zima a hlad a to dokonce tak, že byli málem donuceni sníst své dvounohé psy! A jakoby to nestačilo, někteří při tom nekonečném putování zjistili, že mají housera... Avšak za ten vítězný pocit "jdu na sever... A na jih" to bezpochyby stálo, viďte? 8/10 ()
Galerie (7)
Photo © Divadlo Járy Cimrmana
Zajímavosti (13)
- Hra měla premiéru 25. října 1985 v Divadle Jiřího Wolkera i přesto, že tehdy soubor působil v Divadle Solidarita (dnes Strašnické Divadlo). (mnaucz)
- Dokud autoři Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák nenapsali „Záskok“ (1994), považovali tuto hru za nejlepší. (mnaucz)
- Tato hra byla poslední Cimrmanovou hrou, kde se společně nestřídali Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
Reklama