Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Brukner, Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Petr Reidinger, Zdeněk ŠkrdlantObsahy(1)
V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka (játyho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, která je však naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Vondruška. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl” (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět – bohužel pozdě – dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (359)
Rozhodně moje nejoblíbenější hra, řadím si jí na první místo hned nad Akt a Záskok. Obsahuje jedny z nejlepších hlášek, které kdy v DJC zazněly, leckdy jsou i pořádně morbidní, což jen přidává na celkovém hodnocení. Všichni herci jsou ve svých rolích fantastičtí a nenechají Vaši bránici ani na chvilku v klidu. Oproti např. Lijavci tu je naprostá absence hluchých míst a podobně jako u Záskoku, i zde je jedna výraznější tahounská postava, tentokrát ztvárněná dokonalým Ladislavem Smoljakem jako naprostým troubou Varelem Frištenským s houserem. Jenom se děsím chvíle, kdy DJC zkončí. To bude národní tragédie. "Když to srovnám s tím výletem na Kokořín..." "Kapitola 11. – Bloudíme v mlze. Kapitola 12. – Prohlídka petrohradské Ermitáže." ()
Tak tohle je jedna z nejlepsich her DJC. Mam prakticky jedinou vytku a to je Borivoj Penc, kteryho fakt nemusim, je absolutne nevtipnej, navic je to takovej divnej dedek s velkejma zubama. To naopak Smoljaka musim pochvalit, protoze v roli idiota je naprosto dokonalej. Samotna prednaska je hodne vtipna, ze zacatku i docela akcni a jedna hlaska lita za druhou. Co se tyce hry, ta je navic ozvlastnena ctenim z deniku, coz je hodne vtipny a prisel mi tu humor krapet cernejsi, coz je dobre. A i kdyz je celkova stopaz nakejch 110 minut, tak jsem se celou dobu skvele bavil. ()
Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. "Jdu na sever, jdu na jih" ()
Toto je přesně můj šálek kávy. Miluju tento druh humoru, tak jako všechny Cimrmanovy hry. Tato hra je ovšem ze všech nejlepší. Člověk se začíná smát při prvním slově a přestane až po odehrání celého dramatu. Je to skvost české divadelní scény. Nemyslím si, že by někdo ještě byl schopný něco takového někdy napsat. Jára Cimrman a každý, co s ním má co do činění, je génius.. ()
Pro mě jedna z top her Divadla Járy Cimrmana. Vtipem a humorem je doslova našlapaná a já se smál celou hru. Nemá cenu vypisovat do komentáře úžasné dialogy, věty, poznámky, slova či "hlášky", byl by pak hoooodně dlouhý. Hned po prvním podívání jsem si téměř celou hru dokonale zapamatoval a po pár dnech jsem neodolal a pustil si ji znovu. Takovou moc nemá mnoho divadelních záznamů a filmů. Jen za to by si Dobytí severního pólu zasloužilo maximální hodnocení, je to zkrátka jedna z mála věcí, u které se mi nedostává hvězd. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (13)
- Když v semináři herci skládají živý obraz, vyzvou vždy nějakou ženu, aby představovala banku Slávii, tato postava však musí být nahá. Na výzvu se nikdy žádná žena nepřihlásila. S jedinou výjimkou, a to byla premiéra hry, kterou shodou okolností navštívila herečka Ivana Andrlová, která vyběhla na pódium a začala se svlékat. Nebyla to domluvená akce, ale chtěla pánům trochu „zatopit“. Nakonec ji vyzvali, aby se šla svléknout do zákulisí a přišla rovnou nahá. Tam se jí ujali technici a na pódium ji již nepustili a místo ní poslali chlapa v trenýrkách. (Kulmon)
- Toto představení má stejně jako Dlouhý, Široký a Krátkozraký (2006), co se audiovizuálních záznamů týče, svého předchůdce. V roce 1987 bylo natočeno představení Dobytí severního pólu, ještě v Divadle Solidarita. Obsazení se notně lišilo. V něm vystoupil Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Jaroslav Weigel, Pavel Vondruška, Bořivoj Penc a Jaroslav Vozáb. Ve hře pak vystoupili na rozdíl od této verze Jan Kašpar coby Náčelník Karel Němec (mimochodem jde o jediný video záznam představení, ve kterém vystoupil Jan Kašpar ještě na nohou) a Pavel Vondruška jako americký Čech. (mnaucz)
- Jméno lékárníka Vojtěcha Šofra je převzaté od slavného kameramana Jaromíra Šofra. „To není náhoda, od Jaromíra jsme si to příjmení s dovolením vypůjčili. Jeho tatínek i dědeček byli lékárníci, a tak jsme to využili,“ vysvětlil Petr Brukner. (mnaucz)
Reklama