Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Brukner, Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Petr Reidinger, Zdeněk ŠkrdlantObsahy(1)
V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka (játyho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, která je však naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Vondruška. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl” (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět – bohužel pozdě – dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (359)
Mám to někde mezi silnými čtyřmi a slabými pěti, ale nakonec zaokrouhlím nahoru, protože jsem se i přes ta slabší místa skvěle bavil po celou dobu. Jak jsem si po Švestce myslel, že Cimrmani buď nejsou zrovna pro mě, nebo jsou jen příliš přeceňovaní, tak tady jsem se naštěstí přesvědčil o opaku, protože zde byla hromada skvělých hlášek a dobrých nápadů a celkově si mě to skutečně dost získalo. Svých obav se sice asi ještě úplně nezbavím, to až za sebou budu mít víc jejich her, ale Dobytí severního pólu si mě u skutečně dost šplhlo. Akorát seminář mě zase bavil o trochu víc než samotná hra... Slabých 5* ()
"Když to srovnám s výletem na Kokořín..." Nevím, zda se mezi hrami DJC najde nějaká, která by se svou kvalitou dala s Dobytím severního pólu srovnávat. Snad jen Záskok má srovnatelný počet výborných hlášek, co zlidověly. Zde je ale ještě navíc výborná píseň proti trudomyslnosti krásně ironizující naši národní povahu ("Čech se přizpůsobil..."). Pokud jde jinak o hlášky, asi nepřekvapí, že coby hlavní vedoucí na našich táborech mám moc rád tu o tom, že "pravdu má náčelník".😃 A rád taky slyším, když někdo na naší poradě může říct: "Děkuji ti náčelníku, že jsi se mě zastal"... ()
Tuto hru jsem slyšel nejprve na kazetě, kde hrál ještě zdravý Kašpar a živý Vozáb, takže to muselo být hodně staré představení. A bylo to úžasné, geniální, zkrátka neměl jsem slov. Pak jsem viděl představení novější, a ani jsem to nedokoukal - pánové už byli starší, z jejich hraní se vytratila energie, Penc při vší snaze charizma vůdce nemá. Ale možná křivdím, že je to jen tím, že jsem zvyklý na jinou verzi, že ty dvě pojetí by byly pro nezaujatého diváka rovnocenné... ()
987. hodnocený film: Další svělá hra, kde je smích stejně tak samozřejmý, jako skvělá souhra dvojice Smoljak - Svěrák. Při sledování se opravdu zasmějete a i když není tak skvělou hrou jako "Dlouhý, široký a krátkozraký", pořád ta aura kolem Járy da Cimrmana je nepřekonatelnou. Jenom co se nasmějete, když Petr Brukner, coby vedoucí výpravy, nedovede ani pořádně určit prvotní směr cesty na severní pól. No a pak Ladoslav Smoljak coby tažný "přítel", na kterého volají "Varle". 5* si jistě zaslouží a můžu jenom dále doporučit. 5* ()
Viděl jsem dvě verze tohoto skvělého představení - 1979 a 2006. I když v nich byly malé rozdíly - někde něco chybělo a někde bylo něco navíc - nemůžu říct, jestli byla lepší ta nebo ta. Obě měly něco do sebe. "Táhni a srůstej." Samozřejmě i úvodní seminář je legendární. "Karle, zkrať to, je tu zima." Jedná se o vrchol cimrmanovských her. Hláška střídá hlášku a atmosféra drsného severu prýští z pódia celou dobu. "Železná zásoba je nedotknutelná. A kromě toho jsme ji včera snědli." ()
Galerie (7)
Zajímavosti (13)
- Miloň Čepelka se po infarktu role (lékárník Vojtěch Šofr) v této hře vzdal. (mnaucz)
- Hra měla premiéru 25. října 1985 v Divadle Jiřího Wolkera i přesto, že tehdy soubor působil v Divadle Solidarita (dnes Strašnické Divadlo). (mnaucz)
- Jméno lékárníka Vojtěcha Šofra je převzaté od slavného kameramana Jaromíra Šofra. „To není náhoda, od Jaromíra jsme si to příjmení s dovolením vypůjčili. Jeho tatínek i dědeček byli lékárníci, a tak jsme to využili,“ vysvětlil Petr Brukner. (mnaucz)
Reklama