Svatá krev

Malý chlapec je svedkom neustáleho ponižovania matky vlastným otcom, ktoré jedného dňa vyvrcholí brutálnym činom. Potom ako otec odreže matke ruky, spácha samovraždu. Po tejto hrôzostrašnej skúsenosti je malý chlapec umiestnený na psychiatriu. Po uplynutí niekoľkých rokov sa mu darí uniknúť. Chce vyhľadať osobu, ktorú vo svojom živote miloval najviac - matku. Ich opätovné stretnutie spúšťa množstvo krvavých činov. Pomsta býva "sladká". Zhruba od polky snímku dostatočne krvavé. Vzhľadom na možnosti 90-tych rokov, gore pomerne slušné. Nič to však nemení na fakte, že pre mňa tieto surealistické sračky rozhodne nie sú. To akým štýlom je film točený, o aké dialógy či hudobný doprovod je tento snímok obohatený, ma proste ubíja - 50%. (24.11.2013)

Na Jodorovského zdánlivě krotké, ale jeho rukopis tu je. Vlastně jen zpočátku se celý příběh jeví až příliš všední, dokud nezačne být prokládán bizarními a působivými scénami. Ty samozřejmě diváka znalého režisérova díla nezaskočí ani nešokují, ale to myslím nevadí, protože fantazie v nich je. Fascinující pohřeb slona i s netradičním zakončením, boj o chrám, náznak ukřižování mezi slepicemi, taneční čísla sršící energií. A nechybí krev, symbol života a víry. Ruce - jeden z motivů a symbol nikoliv svobody, nýbrž otroctví. Chvílemi jsem měl pocit, jako by filmem probleskával Kabinet doktora Caligariho. Nemám rád cirkus, tady mi kupodivu nevadil snad proto, že je dějištěm klíčových událostí. Do jistě míry surrealistické, byť Jodorovský se ve svých fantaziích tentokrát poněkud krotil. Většina střípků se složí směrem k závěru. Život, smrt, smutek, radost. Mám Jodorovského filmy rád, jelikož film je médium vizuální a on si toho je plně vědom. Zdejší obsahy prozrazují až příliš, a tak je lepší nečíst si je, což jsem naštěstí udělal. (15.09.2023)

„Svatá krev“ se vyznačuje bizarností, která je spojena jak s lidmi od cirkusu, kteří jsou prostě unikátní, i když podobné najdete i v jiných filmech, jako třeba „Zrůdy“, ale Jodorowskému se přitom daří vytvářet nádherné a nezapomenutelné obrazy, kdy propojení bezruké ženy a hlavní postavy je skutečně okouzlující. Tohle není film pro každého, ale jeho bizarnost, brutálnost a krása mi prostě sedly. (13.05.2016)

Můj dlouho opomíjený rest, který jsem dohnal až po velmi dlouhé době. Každopádně i když film má děj a excelentně vykonstruovanou formu, prostě mne to nezaujalo a hrozně mne to nudilo ... Ono prostě tady se tenhle bizardní kousek u mne minul účinkem. Jednak nemám rád cirkusové prostředí a celou tu kulturu kolem, nemám rád klauny, pantomimu, v divadle jsem byl párkrát ... Takže všechny tato témata, která film mixuje mne prostě nebavila. Nějaká ta brutalita a krev mne již příliš neoslovila. Psychologie hlavní postavy byla až trapně jednoduchá ... A pokud tohle má být nejvyžší level bizzaru? ... Tak mám asi opravdu už hodně nakoukáno a hodně ujetý pohled na film, umění i svět samotný ... Bizardní, zvrácené? Kdepak ... spíše občas docela sleazy, ale také pitoreskní a někdy bohužel až trapné. Každopádně práce s filmem musela být obrovská a obtížná, to rozhodně hodnotím kladně a chápu vlnu nadšení, ale jak jsem již psal, tohle není prostě vůbec můj šálek kávy ... (20.02.2011)

U komentování Jodorowského filmů by se snad pokaždé hodil nějaký surreálný výjev, leč doslechl jsem se, že Svatá krev je z režisérovo poeticky surreálné imaginační tvorby ta nejlépe čitelná, tak výjev si schovám na později. Ale o čem vůbec psát? O tom, že člověk chvílemi žasne nad pestrostí obrazové skladby, nad zvráceností některých scén nebo nad záběry pohlcující vaše smysly? Nebo jen prostě o tom, že člověk při sledování filmu ztratí pojem o čase a z deliria se probudí až se závěrečnými titulky. Podle mého je Jodorowského tvorba tak individuální záležitostí, že nechám na každém, co si z toho uzme. Já jsem si odnesl kapku zděšení, louži překvapení a moře zábavy působící na všechny smysly v těle. Nevím přesně jakou alchymii tenhle člověk uctívá, ale v tomto případě mu to vyšlo. (02.08.2008)