Zánik domu Usherů

Zbožňujem tieto staré gotické “vykopávky”, ktoré sa odohrávajú v rôznych kaštieľoch, hradoch či zámkoch. Nádherné kulisy, kostýmy, dialógy, na aké v dnešnej dobe vo filmovej brandži už nenarazíte. Napriek tomu, že ma “Zánik domu Usheru” vďaka zvedavosti z rozuzlenia, či neuveriteľne dokonalému kastingu bavil, kvalitatívne sa na “Jama a kyvadlo”, nechytá. (25.11.2018)

Další adaptace díla Edgara Alan Poa v podobě gotického hororu v hlavní roli s uhrančivým Vincentem Pricem. Film mi velmi připomíná Jámu a Kyvadlo s týmž hercem. A možná je to jeho smůla, protože i tady vidím onu melodramatičnost až teatrálnost. A protože Zánik domu Usherů jsem viděla později už mě tolik neohromil, spíše jako kdybych prožívala jakési Déjà vu. To ovšem není chyba filmu, ale moje, že jsem po sobě shlédla dva velmi si co do stylu tak do námětu podobné filmy. (04.01.2009)

Zázrak tzv. malorozpočtových filmů americké kinematografie spočívá ve faktu, že s minimem prostředků zpravidla docilují maxima výsledků. Jsou jakýmsi pozitivním pandánem extenzívní hollywoodské velkotvorby, v níž výprava často vítězí nad myšlenkou a někdy i elementárním řemeslem. Pochybujeme-li v Cormanově případě o kvalitě adaptace, vyjadřujeme tím současně nedůvěru i Poeově stejnojmenné literární předloze. Abstrahujeme-li však na druhé straně od předchozích premis a přiznáme-li Poeovi statut významného amerického klasika, začínáme doceňovat kvalitu nejen této, ale i dalších Cormanovy poeovských adaptací. Právě polodivadelní ráz natáčení, spíše divadelní herectví dramatických protagonistů, výrazně více než méně dialogů propůjčuje filmu žádanou atmosféru tajemna, oživuje text stránky knihy Poeových textů a do naší paměti trvale ukládá jeden z nevšedních zážitků. I lehké žánry kinematografie hraného filmu mohou mít počátky z úrovně tzv. "vysokého" nebo velkého umění (20.10.2007)

Tradičně charismatický Vincent Price se svým nezaměnitelným lahůdkovým přednesem. Krásně komorní stylizace. Oproti jiným cormanovkám se to dokonce i drží předlohy. Což je paradoxně ohromná chyba. Výtečná povídka Poea nemá ani zdaleka na to utáhnout osmdesátiminutovou stopáž. A tak jsou dějotvorná místa vyplněna věčným bloumáním Philipa Winthropa po Usherovic rodinném sídle. Chodí, chodí, pak si popovídá s Roderickem či komorníkem a zase chodí, chodí a nebýt konce, tak tam asi chodí dodnes... (01.02.2008)

Sklamanie. Týmto filmom som s Rogerom Cormanom začal a bohužiaľ asi aj skončil. Teda, nedá sa povedať, že by neodviedol dobrú prácu. Ten zámok, hmla, blesky, atmosféra, vlastne celá výprava (samozrejme až na tú divadelnosť; naozaj som celý film čakal, že na konci spustia oponu), výtvarná štylizácia, rekvizity (!), super záverečná scéna, super snová sekvencia... všetko to treba iba pochváliť. Ale tá nuda! A ešte raz divadelnosť! A kde je nejaké napätie, sa pýtam? Okrem toho mi neuveriteľne vadila tá megalomanská hudba. Bolo jej viac ako dialógov a úplne nechápem načo. Veď tam mal starý zámok a Vincenta Pricea, tým mal atmosféru vyriešenú a keď k tomu neustále hrala tá príšerná hudba, napätiu to teda rozhodne nepridalo. Ale späť k Priceovi. Jeho uhrančivý pohľad a hlavne hlas a úžasná démonickosť, nech hovorí alebo robí čokoľvek; myslím, že keby tam bol iba on a predčítal Poea, stačilo by to (a jak pozerám jeho filmografiu, už to aj párkrát robil). Ústredná dvojica mu to akurát kazila (Damon vyzerá jak atrapa Tonyho Curtisa a Faheyová ako škaredšia Vivien Leigh). Skorej by si uznanie zaslúžil Harry Ellerbe ako sluha, te bol rozhodne presvedčivejší (na béčko). Aby som to tak zhrnul: Horor, ktorý vyvoláva úsmev a nudí. Nebyť tých detailov, pekného záveru a pána Pricea, ktorému sa týmto klaniam, asi by to ani nastálo za povšimnutie. (11.11.2012)