Zánik domu Usherů

Bezútěšné, depresivní, zoufalé bloumání po domě, jehož každá cihla nasáklá zlem zabíjí sebemenší příjemnou vzpomínku a probouzí v člověku jen to nejhorší, co by jinak nejraději pohřbil v nejhlubším hrobě zapomnění. Světlo svíček stačí jen na to, aby osvítilo příšerné portréty šílenců, jejichž ruce, zbrocené krví, jakoby sahaly ve spánku po hrdlech spících smrtelníků. A na Philipovu lásku k Madelin, tak čistou a plnou radosti ve své podstatě, je již od samého počátku vrhán temný stín prokletí mnoha generací zkažené krve Usherů. No tak se uklidníme...ten konec nebyl moc zvládnutý, efekty bídné, ale pořád je to gotika jako řemen. Čtyři až pět, píšu čtyři, ať ti nepokazím vysvědčení. (01.09.2014)

Ačkoliv Edgara Allana Poea mám velmi rád, povídka Zánik domu Usherů nikdy nepatřila k mým nejoblíbenějším. Přesto jsem Rogerovi Cormanovi důvěřoval, že se mi jeho pravděpodobně první "velký" film bude hodně líbit. A ano, líbil, docela. Komorní pojetí bylo velmi sympatické, Vincent Price skvostný, malby nádherné, snová sekvence mírně rozporuplná, ale vrcholem jsou záběry na samotný teskně vypadající dům z dálky v hlubokém černém močále (pokud tedy nepočítám plameny). Dojem trochu kazí místy afektovaná hudba a řev, ale v té době to byla v horrorech tradice. Tah na branku mohl být větší, to by to ale mělo 30 minut....Mimochodem, jedná se taky o film, který (dle mého mínění) bude asi držet primát "nejzranitelnější záporňák". (06.09.2007)

Příběh vskutku velice jednoduchý, neopředená zápletka, ale funguje to. Zaujaly mě velice syté barvy filmu, a také celý gotický styl. Ano, film má své kouzlo i po padesáti letech. Poe prostě nezklame ani ve filmu. Herci pro tento styl filmu jsou vynikající, hudba také moc dobrá...jediný mínus filmu je v tom, že jsem se nemohl ubránit pocitu, že sleduji nějaký film béčkové produkce, ale velice dobrý béčkový film...a horor? ne, tak to fakt není...:) spíš drama s prvky hororu (30.01.2011)

Zázrak tzv. malorozpočtových filmů americké kinematografie spočívá ve faktu, že s minimem prostředků zpravidla docilují maxima výsledků. Jsou jakýmsi pozitivním pandánem extenzívní hollywoodské velkotvorby, v níž výprava často vítězí nad myšlenkou a někdy i elementárním řemeslem. Pochybujeme-li v Cormanově případě o kvalitě adaptace, vyjadřujeme tím současně nedůvěru i Poeově stejnojmenné literární předloze. Abstrahujeme-li však na druhé straně od předchozích premis a přiznáme-li Poeovi statut významného amerického klasika, začínáme doceňovat kvalitu nejen této, ale i dalších Cormanovy poeovských adaptací. Právě polodivadelní ráz natáčení, spíše divadelní herectví dramatických protagonistů, výrazně více než méně dialogů propůjčuje filmu žádanou atmosféru tajemna, oživuje text stránky knihy Poeových textů a do naší paměti trvale ukládá jeden z nevšedních zážitků. I lehké žánry kinematografie hraného filmu mohou mít počátky z úrovně tzv. "vysokého" nebo velkého umění (20.10.2007)

Dokážu si představit, že vidět tento film na velkém plátně a možná speciálně v datu vydání, by byla docela pecka. Ale ono se to neděje. Je to jinak a složitější. Staromódní, jak se asi i na Poe sluší. A není to špatně, naopak film asi nejlépe reflektuje předlohu, ale i jako milovník autora, tak vidím, že v dnešní době už je to jinde. Staromódní, slušné, ale dnes už neoslnitelné. (17.10.2021)