Jáma a kyvadlo

More plieska o skalí,starý hrad aj z jeho pôsobivým interiérom a strašidelnými kulisami,osadenstvo toho hradu niečo skrýva,temné chodby zo samými pavučinami,mučiareň zahalená do tmy-tak toto všetko je len zrnko tej mrazivej atmosféry čo tento film ponúka.Dobové kostýmy boli tiež očarujúce a hudba sa sem hodila.Herci hrali vynikajúco ale V.Price exceloval.Príbeh bol veľmi dobre prepracovaný.Film si držal veľmi obstojnú miestami až silno pochmúrno mrazivú atmosféru.Tento film vie vystrašiť a nepotrebuje k tomu ani hektolitre krvi.Len ma mrzí že B.Steel tam mala len krátky štek.Ale aj tak som nadmieru spokojný. (20.11.2014)

Krása! Roger Corman mě po House of Uher opět nadchl a řádně vyděsil. Takhle krásně děsivá atmosféra se dnes již bohužel nevidí. Vincent Price jako vždy omračuje svým výkonem. Závěr je skutečné psycho. Skutečně hrůzný film. Kam se hrabou všichni ti burýtos a snuff řezníci. Takový film neztratí (alespoň pro mě) na působivosti ani za tisíc let. (20.09.2010)

Společně s filmem The Fall of the House of Usher/Zánik domu Usherů(1960) jednoznačně nejlepší Cormanovka. Je pravda, že z povídky Edgara Allana Poea si bere jen ústřední motiv ale jak už psal můj filmovej kolega darkrobyk, kdo četl ví, že tak tahle povídka se asi moc zfilmovat nedá. A tak to vzal Corman po svým. A já nemám slov. 5hvězd (17.01.2024)

Kdyby nebyl Roger Corman takovým sucharem, vlastně by s Vincentem Pricem mohl natočit vtipnou hororovou komedii v doprovodu temné gotické atmosféry. Po stránce atmosféry to v mnoha místech funguje dobře, navíc coby horor občas nepostrádá i působivé, vizuálně ojedinělé záběry. Když jsem se asi v polovině smířil s tím, že s původní povídkou Edgara Allana Poea, jejíž čtení spřed pár let si pořád dost vybavuji, posloužila Cormanovi s Mathesonem spíše jen jako inspirace k závěrečnému vyvrcholení, a přistoupil jsem i na značné přehrávání, na jaké jsem u Vincenta Price z dříve viděných filmů zatím jaksi nebyl zvyklý, vlastně jsem postupně přestal být zklamán a začal se bavit dobře. No možná až příliš dobře, protože nemám pocit, že zrovna tohle „velké zděšení“ s kostrou v temné rakvi nebo všemi těmi Priceovy pohledy plnými úžasu a tajuplností zamýšleli tvůrci s takovou dávkou vtipu, s jakým jsem to dnes chtě nechtě vnímal a víc, než abych pociťoval strach, se u toho neškodně pousmíval. Nemám problém nadále obdivovat Cormana, Mathesona i Price, tento film však onen můj obdiv určitě nezesílil a zubu času v mnoha směrech neodolal. Příjemná stopáž a nejedna atmosféricky zdařilá scéna mají na svědomí, že Jámu a kvyadlo přijímám z větší části pozitivně. [60%] (28.02.2022)

Na konci padesátých let dosavadní distribuční model filmových dvouprogramů, tvořených černobílými brakovými žánrovkami s rozpočty kolem sta tisíc dolarů, přestával generovat takové zisky jako dříve. Roger Corman této situace využil a navrhl šéfům nezávislé produkční společnosti American International Pictures, že namísto dalšího takového snímku pro ně za dvojnásobné peníze natočí velkolepý výpravný horor v barvě a na širokoúhlý materiál. Velmi volně podle předlohy klasika hororu Edgara Allana Poea, jehož příběhy Corman hltal během dospívání, vznikl Zánik domu Usherů (House of Usher, 1960), který se stal nečekaným hitem. Dle logiky hokynářské filmařiny tedy nemohlo zůstat u jednoho filmu a během nadcházejících pěti let Corman pro AIP natočil dalších sedm snímků. Celý cyklus se vyznačuje řadou konstantních znaků, díky nimž o to více vyvstanou odlišnosti mezi jednotlivými tituly. Druhý snímek v celkovém pořadí, Jáma a kyvadlo, stejně jako všechny ostatní vychází ze stejnojmenné předlohy hodně volně; konkrétně si z ní vypůjčuje pouze titul a motiv mučicích nástrojů. Na druhou stanu můžeme Cormanovy poeovky obdivovat právě coby nápadité adaptace, které spíše než jednu povídku či báseň sumarizují charakteristické prvky z celého Poeova díla. Stejně jako v předchozím Zániku domu Usherů sledujeme příjezd nezvaného hosta do pochmurného sídla, v jehož stěnách je obtisknuta děsivá minulost. Opět klíčovou roli hraje strach z pohřbení zaživa, rodové prokletí i motiv šílenství. Recyklace a variování úspěšných prvků se v sérii projevují také v oblasti vyprávěcích mechanismů, kulis a rekvizit i hereckého obsazení. S výjimkou jediného snímku, Předčasný pohřeb (The Premature Burial, 1962), mezi hlavní konstanty Cormanových poeovek náležel Vincent Price, který svým expresivním teatrálním herectvím zásadně přispěl k jejich zábavnosti. [psáno pro LFŠ 2016] (03.07.2022)