Smrt přichází v bílém

Zpočátku nenápadné, v druhé půlce už velmi výrazné mrazení v zádech na samém konci přešlo v úlevu, že už to končí. Ray Wise nepředvedl sice takovou parádu jako Leland Palmer, ale věřil jsem mu celou dobu, ostatní herci se také snažili, takže se výsledek zdařil. Snad jen trochu lepší triky a bylo by to za 5* (15.10.2007)

Kolik parády nadělá schopný režisér uprostřed noci v hlubokém lese s jedním prázdným kočárkem a minimálním rozpočtem? Cha! Náhodou docela dost. Vánoční rolničky-rolničky zpívané v autě pošahanou rodinkou na odpis, jejíž členové jsou na sebe jako psi („Co je špatné na večeřích s mojí rodinou?“- „Tvoje rodina!" případně „Je mi líto, zlato, ale na tvou matku seru!“) a jsou všichni bez výjimky zralí na pár facek. Odborně naporcovaný potenciální zeť a vzpomínka na milovaného křečka v mikrovlnce, jako amatérská první pomoc při šoku, děťátko v zavinovačce (a v rozkladu). A jedna vycáknutá třešnička na tomto nechutně, leč zdařile rozpatlaném konverzačním dortu. Miss červenec, přilepená žvýkačkou na kmen buku a zneužitá puberťákem (klid, jen k samohaně). To vše uprostřed nekonečného pustého lesa, na silnici lemované v pravidelných intervalech cedulemi „Marcott“. A odnikud nikam projíždějící tajemné černé auto, samozřejmě. Zřejmě fáro převozníka Charona, řekl bych. Jenže nesympatičtí manželé (hlavně božská “Granny Boone“ Lin Shaye) si po letech už natolik lezou krkem, že jim nerozhodí sandál ani hnusný mord zeťáka a dál s gustem vedou své žabomyší spory. Syn a dcera jim zdatně sekundují. Zkrátka: je to podivné, je to pořádně ujeté (těch ujetých mil!) a oběti schválně vedou natolik debilní a mimózní dialogy, že ten duch ženy v bílém vám, ve srovnání s nimi, bude připadat jako docela normální holka (u té rozkošnicky sfouknuté sirky byla přímo k zulíbání). Jenže tentokrát to vše není scénáristický omyl, ale záměr. Čirý výsměch divákům, korunovaný rozkoší z masáže vyhřezlého mozku. „Copak jsme chtěli tak moc, mít hezké Vánoce?“   Velmi vypečená jízda! (12.08.2013)

U hororů z posledních let mám veliký problém a to ten, že se u nich většinou moc nebojim, no co moc, spíše vůbec. Pár snímkům z posledních let se to sice povedlo (Kruh, Ti druzí), ale ani jeden z nich mě nedržel v nehybnosti po celou dobu a já se vám přiznám, že tentokrát jsem chvílemi ani nedýchal. Zatím největší filmové překvapení letošního roku, které má tu smůlu, že u nás jde pouze na video, ale ani tento fakt mu nijak neubírá na působivosti. A nejlepší na tom všem je totální nevědemost ničeho, kdy vás ani jednou nenapadne, co by se asi tak za chvíli mohlo stát a navíc ten konec, mňam. Prostě pekelná hororová (byť misty dost a dobře odlehčená) záležitost, kterou by si neměl nikdo nechat ujít. (17.06.2004)

Několikrát jsem se od srdce zasmál, dvakrát mi naskočily velmi vydatné zimomriavky a jednou jsem se lekl až mi změkl. Před zhlédnutím jsem neočekával ani jednu věc. Jsem tedy velmi mile překvapen. Atmosféra se v tomhle případě skutečně dala krájet. Graduje a graduje až už nemá gradovat ani kam. Zkrátka je tento snímeček takové milé road-movie o rodince vymaštěnců, pro které si přišla smrt. Nejvíce oceňuji to, že se tento horor od svých kolegů velmi odlišuje. Ve většině případů to bývá obrovské minus. Tady se ovšem jedná o převeliké plus. Rozhodně se jedná o jeden z lepších filmů, které jsem za svůj krátký život viděl. Jen mě sere, že jsem si ke sledování vybral takový čas, že mi asi ve 3/4 filmu vyšlo venku sluníčko a poté už nebyla atmosféra ani poloviční. Samozřejmě jsem film dokoukal, protože mě hrozně zajímalo, jak to všechno skončí. Pointu jsem asi nepobral, neboť se mi zdaleka nezdála tak onanováníhodná, jako kupě zdejších kritiků. Dávám hodně dobré 3*. (14.10.2013)

Rodinka "úžasných" cestuje na vianočný podvečer k babičke. Frank, otec rodiny pre tento krát vyberá odlišnú trasu a namiesto jazdy po diaľnici sa presúvajú vedľajšou cestou uprostred hôr. Po pár míľach dostáva Frank mikrospánky a potrebuje si odpočinúť. Vtedy stretávajú mladú ženu s dieťaťom na rukách. Snažia sa jej pomôcť, nakoľko pôsobí zmätene a má ľahšie zranenia. Od tohto momentu ide všetko od desiatim k piatim. Rodina sa ocitá v nesprávnu dobu na nesprávnom mieste. Napriek celkom slušným haluškám všetkých príslušníkov rodiny, mne tento film ako horor ani z ďaleka neprišiel. Skôr by som ho zaradil pod psychologický thriller, ktorý ponúkne "prekvapivý" záver len pre tých, ktorí nemajú tento druh žánru napozeraný. My ostatní, zrejme "náročnejší", si len zívneme a "jdeme o dúm dál" - 65%. (03.01.2013)