Stigmata

Devádesátkový kousek, který se dá tak nějak z větší míry předvídat, tudíž v podstatě čekáte jen jestli bude moment překvapení. Je to velice čistokrevně průměrný kousek, protože jeho, v té době nejspíš velice avant-gardní, způsoby střihu a kamery jsou dneska spíš rušivým elementem, který byl tomu příběhu převážně vadou na kráse. Patricia se mi tam ale hodila skvěle, prostředí bylo svým způsobem taky zajímavé, akorát ty "vize" a nejrůznější záchvaty a hororové momenty byly zkrátka moc old-school. Ještě že se tvůrci posnažili ke konci tlačit na pilu a nechyběla tudíž ani hororovější akce. Jako dohnaný rest slušné. (29.04.2021)

Na tom filmu nebylo vlastně nic vyloženě špatně. Děj byl od začátku docela napínavej a tajemnej. Největším plusem byli pro mě herci, jejichž výběr se hodně povedl. Jenže já nemám prostě rád filmy, kde vystupuje církev a půlku děje se točíme kolem růženců, ukřižovaných ježíšů, koukáme do stropu kostela a posloucháme evangelia ... (24.05.2013)

Ďalší zástupca omenovských syndrómov, ktorý má istý vizuálny potenciál (európsky look), avšak zabíja ho doslova otrepaný scenár už po prvých vetách, kedy sa rozdajú karty na stôl. Na oných tajomných mysticizmoch a symboloch sú najviac fascinujúce určité okolnosti, ktoré pracujú s našou nervovou sústavou nech sú hocijak absurdné. Lenže, keď to do rúk dostane béčkový štáb, akoby narazila kosa na kameň. Strach nefunguje, logická implementácia chronologických súvislostí je vyslovene pod úrovňou nízkeho IQ a keď ste z tých, čo majú dostatočne napozerané, Stigmy vo vás vyprchajú veľmi rýchlo. Hororový Da Vinciho kód s rovnako naivným prístupom. (17.02.2015)

Řemeslně velmi dobře zvládnuté, leč žádné zásadní nebo zapamatování hodné dílo to také určitě není. Formálně odzbrojující - vizuální stránka je nádherná a některé obrázky by se mohly vystřihnout a z fleku vystavit v národní galerii, avšak emocionálně plochý recyklát tisíce a jednoho motivu z řad satanské tématiky, které už mohou výrazněji oslovit pouze v případě bezchybné souhry všech filmařských složek nebo drtivě navozené atmosféry v autenticky synchronizovaném příběhu - ani jedno se zde však nekonalo... 60% (11.01.2013)

Byl jednou jeden až příliš vědecky založený kněz a jedna až příliš zapřisáhlá ateistka. Oba však byli sympaťáci a jejich cesty se spojily poté, co jejími dlaněmi projely neviditelné hřeby a čelo jí zjizvila neviditelná trnová koruna. Sympatická kadeřnice z Pittsburghu musí na čas zapomenout na nezávazný styl života, dokud bude mít růženec kdesi z Brazílie zaslaný coby dárek její matkou svou krvavou moc. V církevních kruzích to vře, protože tahle blondýna je ateistka a na epilepsii to opravdu nevypadá. Zápletka je fajn: obyčejná mladá žena je efektním způsobem konfrontovaná „vyšší mocí“ v podobě stigmatických ran, střih je šitý mladé generaci, hudba sympaticky duní, scény jsou svěží a nápadité, vizuál je prostě nabušený. Jenže stejně jako kdysi i při opětovném zhlédnutí jsem měl problém s poslední půlhodinkou, která se už jednoduše vleče a nedokáže navázat na sympatickou první polovinu. Co nezakryje zkušený videoklipový režisér, nezvládne ani scénář, který nabízí vlastně jen průměrný thriller. (31.10.2015)