Janghwa, hongryeon

Tento kórejský horor vznikol v r. 2003, no ja som ako prvý videl americký remake z r. 2009, ktorý nebol zlý, ale v mojich očiach mu kožu zachraňoval najmä finálny zvrat. Originál som dobehol až v r. 2021 a síce som rád, ale nie je to žiadny zázrak. V záplave iných/ostatných ázijských hororov sa na kultovky typu Ju-On alebo Ringu nechytá. Dosť mu ubližuje drsná minutáž (dve hodiny!) a plno absurdných scén, z nich niektoré začnú po odhalení twistu dávať zmysel... a niektoré nie. Ku koncu už ma to síce otravovalo, ale myslím, že 3* si to napokon predsa len zaslúži. (07.04.2021)

Spíše drama než horor, nicméně dusných a děsivých momentů se tu najde dost na pokrytí jedné Nenávisti. Vyschízovaný příběh s vyschízovanou audiovizuální formou (kamera se trpělivě snaží poslat nervy do hajzlu) matou až do samého závěru. Psychedelický účinek to nijak nesnižuje, nejistota skutečností vytrvává dlouho a nabízí různé domněnky, od hledání podstaty v halucinacích až po nadpřirozené jevy. Čtvrtá hvězda je za celou pasáž v kuchyni, obsahující scénu večeře a následující šokedelické chvíle, které se bezmála úspěšně snažily zastavit můj tep. (01.05.2007)

Nehodnotím – nepochopil som. Pri konci som už naozaj nevedel kto a čo a komu viac j*b* či mne a kto vlastne existuje a čo otec – načo tam bol? A matka asi mŕtva – prečo a ako? Ku koncu haluz strieda haluz a mne sa v hlave vyrojujú dve slová ktoré sa nevedia rozhodnúť – blbosť a geniálnosť. Proste mám v tom riadny chaos. Kľudné psycho ktoré tým že je to zvláštny ázijský film (ako asi všetky) automaticky neohodnotím 5*. (23.09.2005)

Tretí film Ji-un Kima je mixom drámy a hororu. Teda hororu. Nájdeme tu pár naozaj lahodných lakačiek, ale celkovo je všetko neprirodzené až veľmi úzko späté s Japonskou Nenávisťou. V tomto smere sa teda nejedná o žiadne veľké prekvapenie. Výsledná pointa tiež nie je natoľko silná aby mohla skutočne zanechať ten potrebný wtf dojem - ako tomu bolo napríklad v prípade Oldboya. Film ale nenudí. Je to hlavne výraznou atmosférou, ktorá je asi najväčším kladom celého filmu. Celé to ticho a nepokojné zvuky uväznené vo veľkom dvojposchodovom dome na samote vytvárajú omnoho stiesňujúcu a strašidelnejšiu atmosféru ako duchovia. Podobných filmov existuje naozaj veľa, ale predsa len je tento niečím zvláštny. Ono aj napriek tomu, že tam nie je moc pamätných scén sa rozhodne jedná o remeselne dokonale zvládnutý film. A ono to s každého pohybu kamery a s každej jednej kompozície cítiť. Režisér sa s filmovou rečou hrá. A tým robí film o poznanie zaujímavejším. Aj keď Kima považujem za zručného filmára, žiadny s jeho filmov , ktoré som doteraz videl až teda na jeho prvotinu ma moc nenadchol. Uvidím ako si budeme rozumieť ďalej. Príbeh o dvoch sestrách je priemer, s výbornou atmosférou ale bez výraznejšej schopnosti zostať vám v pamäti. (19.05.2012)

Jeden z lepších korejských hororových dramat. Je to trošku uječená hra na psychiku, zavalená velkou hromadou emocí. Jak ale pořád říkám, Korejci mají svůj vlastní styl filmaření a ne vždy je to trefa do černého. Americkou verzi jsem viděla o dost dříve a to, že s tímto snímkem souvisí, jsem se dozvěděla malou chvíli před projekcí, takže už to pro mě nebylo tak velké překvápko. Remake byl sice jednodušší na pochopení, příběh byl celkově triviální a líp se to stravovalo, mně se ale víc líbila korejská verze. Byla to jedna velká zaplétačka a Korejci to takto dělají schválně velice rádi, viděla jsem ale docela dost jejich produkce a dlouho se mi takhle něco nelíbilo. Jediné, co mi tam vadilo, byla asi hlava rodiny. Tomu šedovlasému tatínkovi jsem nevěřila vážně ani slovo. (24.03.2013)