Janghwa, hongryeon

Silné čtyři! Miluju šílené asijské filmy a tenhle je nadmíru povedený. Abych ho zhodnotil, budu teď asi muset nepatrně spoilerovat... Tedy: Zprvu zdánlivě "vlasatě - psychiatrický" film se po úvodní scéně změní v lehce psychedelické a těžce psychotické rodinné psychodrama s vlasatými i jinými horrorovými prvky, aby se po vyzrazení pointy někdy ve druhé třetině postupně pomalu normalizoval na "pouhý" rodinný thriller. Po skončení filmu mi všechny kamínky jeho dějové mozaiky zpětně krásně zapadly do sebe, ale v jeho průběhu jsem měl hlavu občas dost zamotanou (o což samozřejmě režisérovi šlo). Šílené jsou více nebo méně všechny hlavní postavy - vzteklá a nekomunikativní starší sestra, zamlklá a bezduchá mladší sestra, jejich neurotická macecha se svými změnami nálad, no a otec s výrazem vyšinutého a podivínského profesora chemie také nepůsobí normálně (a stále rozdává jakési podezřelé pilulky). Působivé, pohledné, napínavé, zajímavé... (26.10.2013)

Zatímco u émerické Nezvané jsem všechno chápal tak u tohoto korejského díla jsem dlouho nevěděl která bije a zachraňovalo mě jen to, že jsem díky Nezvaný tušil co asi teda bude. Nakonec to nebylo. Já bych ty filmy nesrovnával každej ten příběh bere úplně jinak a oba jsou super. Korejskej Tale of two sisters sází dost na atmosféru a napětí se nám buduje po celej film až krásně graduje. Holčina co hrála Su-Mi fakt U-mi a roli jsem jí 100% věřil. Ponurý, depresivní příběh s nešťastným koncem mě opravdu potěšil a zjistil jsem že korejská variace Popelky má s Popelkou společnýho asi tolik jako Rambo s Bajajou... (05.05.2014)

No když jsem se bát měl, tak jsem se bál. A to fest. Jenomže to všechno okolo těch několika málo strašidelných scén mi nedávalo smysl. Proč se některé postavy chovaly tak, jak se chovaly mi vrtalo v hlavě dlouho po závěrečných titulcích, nehledě nato, že závěr místo vysvětlení vyvolal spíše zmatek ve stylu "kdo je kdo". A nesedlo mi to ani herecky. Nevadil mi ani tak specifický asijský styl, jako spíše ječení, které mi tedy lezlo na nervy neskutečně. A ječelo se často. Já nevim, ale Ji-un Kim měl natočit spíše rodinné drama bez duchařského prvku. Takovým jako já by ušetřil čas i zklamání. 30% (02.12.2012)

Úžasně natočený mix rodinného dramatu a hororu je přesvědčivý jak v psychologickém prokreslení jednotlivých postav, tak ve strašení diváka. Velmi intenzivní zážitek, na který hned tak nezapomenete. Snad jen ten poněkud překombinovaný dvojitý konec mi úplně neseděl, ale ani to není důvod pro horší hodnocení... (07.10.2006)

Tento kórejský horor vznikol v r. 2003, no ja som ako prvý videl americký remake z r. 2009, ktorý nebol zlý, ale v mojich očiach mu kožu zachraňoval najmä finálny zvrat. Originál som dobehol až v r. 2021 a síce som rád, ale nie je to žiadny zázrak. V záplave iných/ostatných ázijských hororov sa na kultovky typu Ju-On alebo Ringu nechytá. Dosť mu ubližuje drsná minutáž (dve hodiny!) a plno absurdných scén, z nich niektoré začnú po odhalení twistu dávať zmysel... a niektoré nie. Ku koncu už ma to síce otravovalo, ale myslím, že 3* si to napokon predsa len zaslúži. (07.04.2021)