Rváčův deník

Bravurně vystylizovaný příběh jednoho z mnoha. Jim Caroll ve své autobiografii popisuje na svém vlastním případu nejběžnější důvody, které svádějí na drogovou cestu; smrt bližního, pozitivní přístup kamarádů, juvenilní zvědavost nebo i sexuální rozkoš. Právě díky těmto aspektům se úspěšný student a sportovec stává lidskou troskou velmi záhy. Právě onen samotný převrat ve třetině stopáže je naprosto alarmující. Mladický pohled na svět plný nespoutané energie a optimismu dostává pořádnou ránu od reality a padá na zem mezi feťáckou komunitu a vše co se jí týká. Kalvert zariskoval a celý film natočil neuvěřitelně realisticky. A risk je zisk. Právě samotná surová forma nejvíce vzbudí pozornost a opovržení, samotné pocity intoxikace nebo projevy abstinence jsou zachyceny někdy až příliš živě. Příběh jako takový by ovšem nebyl tím čím je, nebýt fenomenálních hereckých výkonů všech zúčastněných; Wahlbergovy návaly agrese či DiCapriovy agónie zkrátka nenechají jednoho na pokoji. Do již nabitého děje tvůrci ještě stihly promítnout na pozadí některé známé, nejen americké problémy - od problematiky samotného křesťanství, přes protikladné hodnoty společenských vrstev a etnické rozdíly Melting potu, až po dostupnost střelných zbraní a s ní spojenými masakry na školách. Snímek se může chlubit i částečnou nepředvídatelností, která je ozdobou mezi ostatními filmy tohoto subžánru. Osobně bych pak zmínil scénu matky a Jima přes dveře; tolik emocí v jedné scéně se jen tak nevidí. No a samotný konec podléhající americkým standardům je pak jen těžké zkritizovat, když je dílo natočeno podle skutečného příběhu. Ono to vypadá, že jenom chválím a chválím, ale i po opakovaných projekcích na Rváčově deníku zkrátka stále žádné vady nenacházím. Nechápu, jak jsem na tento unikátní film mohl narazit až teď, když se bezpochyby řadí mezi špičku žánru a nejen ti zaujatý drogovou tématikou nebo umem Leonarda by si jednoznačně tento snímek neměli nechat ujít. Ani za trošku dávky. Jenom trošičku. Vždyť zítra skončím. Jen naposled. Naposledy. Více zde. 90% (25.11.2012)

Jak se dostat na úplné dno ukazuje tento film ve velice syrové formě. Že jsou drogy špatné, to ví snad každý člověk. Ale přesto jsou lidé, kterým to je jedno a vypěstují si závislost. A musím říct, že tenhle film působí opravdu velmi odstrašujícím dojmem. Leonardo DiCaprio se nám v něm mění před očima a ze sympatického mladíka a talentovaného basketbalisty se vlivem drog stává troska s prázdným výrazem, toužící jen po jediném, a to je další dávka. Tyhle filmy, které ukazují život na ulici a život závislých lidí ve mně vždy vzbuzují dvojí pocity. Na jednu stranu je to fascinující vhled do prostředí, kam se někdo natolik slušný a spořádaný, jako já, asi nikdy nedostane. Na druhou stranu je to strašně smutné, když někdo svou existenci takto promrhává. Tenhle film působil tak reálně, že je to až děsivé. Leonardo DiCaprio i ostatní mladí herci podávají velmi kvalitní výkony a především díky nim je tenhle film tak depresivní a tak opravdový. Myslím, že tohle z hlavy hned tak nevytěsním, protože naléhavost sdělení tohoto filmu a příběhu je více než aktuální a bude mnou zřejmě ještě nějaký čas pořádně rezonovat. Každopádně film jako takový je velmi kvalitní sondou do života mladých narkomanů a vysloužil si ode mne čtyři hvězdy. (23.01.2017)

Tak se mi zdá, že mám poslední dobou s panem DiCapriem co dočinění podezřele často... :-)) Asi to bude tím, že poměr dobrých a špatných filmů, které zatím natočil, se výrazně překlápí na stranu těch dobrých :-) A to je i případ Basketbalového deníku na motivy autobiografické knihy Jima Carolla. DiCaprio už v pouhých 20-ti letech dokázal svým výkonem strhnout a vyrazit dech. To třeba takový Mark Wahlberg je tu naprosto neslaný - nemastný (určitě ne vinou scénáře). O to víc pak vyniká DiCapriův jednoznačný úder přímo do spánků. Společně s Rekviem za sen asi nejlepší filmy, které když každý rodič jednou za čas pustí svému dospívajícímu dítku místo Rambů a Terminátorů, chybu rozhodně neudělá... (12.03.2010)

Občas se poperou, jindy něco čmajznou, nemají úctu k autoritám, občas se opijí nebo čichají drogistické přípravky. Jsou to výrostci, ale ještě by nad nimi člověk hůl nelámal. Jeden z nich se vymyká: solidně hraje basketbal, s pokorou navštěvuje smrtelně nemocného kamaráda a píše si vše, co vidí v ulicích New Yorku a hlavně o tom, kam se ubírá jeho (ne)všední dospívání. Jemně prokreslené, soustředěné, živočišné i nervní DiCapriovo herectví se dere nahoru. Z rebela se pomalu stává muž, aby znovu spadl na samé dno: kvůli tomu, že si jednou „vezme“. Za solidní výpovědí o užívání drog stojí básník a hudebník Jim Carroll (jeho nejvýznamnější práci představuje právě jeho vlastní autobiografická kniha), o filmovou verzi byl prý mezi mladými herci slušný zájem (třeba Johnny Depp nebo River Phoenix), nakonec padla volba na DiCapria, který však nechtěl, aby to byl pouze nějaký laciný propagační film proti drogám. Nestalo se. A DiCaprio byl před kamerou znovu nesmírně přirozený. Nestaral se o to, co si druzí myslí (i proto následně přijal roli homosexuálního básníka Rimabauda), a i to mu možná v začátcích hodně pomohlo. (26.12.2015)

Taky jeden zajímavý snímek o drogách. Příčily se mi části kde Mark Wahlberg a Leo DiCaprio fetují ale co jiného by měli dělat v takovém filmu :-D každopádně to perfektně zahráli. Velmi těžké muselo být pro matku nechat svého syna trpět i když si za to mohl sám. Díky bohu měl to štěstí a dostal se z toho a všem ostatním co jsou na rozhraní dal zářný příklad a také perfektní terapii pro něho samého - psát, vypovídat se a předat ty myšlenky dál. Postava Ernieho Hudsona patřila k těm které nějákým způsobem "dokopali" Jima k činům jinak by umrzl nebo se někde zfetoval do bezvědomí. Nikdy v životě bych do takového svinstva nešla když vidím takové hrůzy. Ale film skvělý i když se mi trochu víc líbilo Spun. (13.10.2012)