Masakr v Římě

Anatomie nacistické a vůbec fašistické zločinnosti je u nás známa nejen podle Lidic, Ležáků a kobyliské střelnice či Kounicových kolejí. Pozoruhodná režie, propracovaný scénář, Marcello Mastroianni a Richard Burton jako protagonisté hereckého obsazení povyšují kvalitu tohoto filmu do nadčasové roviny. Jinak řečeno do roviny soudobého dokumentu. Včetně nemalé papežské zodpovědnosti; v té době jím byl Pius XII., vlastním jménem Eugenio Pacelli. Způsob, jakým se vyrovnala poválečná spravedlnost s usvědčenými vrahy, je sám o sobě dodnes žalující. Snadnost - zdánlivá snadnost provedení přitom klame nejvíc. Nároky kladené na tvůrce jsou v takovém případě mimořádné. A to nejen umělecké. (05.06.2023)

Nejděsivější ze všeho byla samotná tvorba seznamu, kdy nacisti a jejich italští poskoci sháněli jména určená k popravě kde se dalo. Na druhou stranu si zaslouží ocenění to, že se to tvůrci nesnažili podávat černobíle a i u některých záporných postav byla naznačena ta lidská stránka. S podobným zpracováním bych byl spokojen i u chystaného snímku o Lidicích. 80% (02.07.2010)

Ve snímku naznačená paralela mezi NSDAP a katolickou církví, je poněkud zjednodušující a papeži Piu XII. nečiní po právu, nicméně určitě najde mnoho přitakávačů. Vždyť ti i oni mají hierarchickou strukturu a poslušnost a řád a svého druhu uniformy. Přece se však v klíčovou chvíli ukáže zásadní rozdíl mezi „sympatickým esesákem“ a knězem, rozdíl, který film myšlenkově zachraňuje. Staví totiž nacistickou slepou povinnost, podřízenost rozkazům vůdce i „historické nutnosti“ proti autenticky křesťanskému důrazu na svobodu poslušnou svědomí. Jeden i druhý hrdina se dlouho podobají... když však dojde na lámání chleba, ukáže se rozdíl mezi ochotou obětovat cizí životy a ochotou obětovat život vlastní. Pominu-li zmíněné dobře podané morální dilema, jedná se o drama příliš pomalé, příliš studiové, příliš upovídané, které v originální anglické verzi činí silný italský přízvuk Marcella Mastroianniho téměř neposlouchatelným. (13.03.2012)

Reziser George P. Cosmatos /Rambo 2, Cobra/ natocil svoj suverenne najlepsi film, spolu s dalsim, ktory sa vola Prejezd Kassandra 1976. Skoda velka, ze potom uz tocil len priemerne filmy. Takze par slov k Rappresaglii. Film ma na starosti scenarista Lucio de Karo /Policajt Drabem 1973/, a vidno ze sa snazil. Dost dlho sa vo filme nic nedeje, len odznie kopa dialogov, tie ale su potrebne jednak pre atmosferu a jednak pre pochopenie suvislosti. Filmu vladnu traja kvalitni herci, a to konkretne Richard Burton /Kleopatra, Where Eagles Dare/, marcello Mastroianni /La Notte, Manzelstvi po Italsku/ a Leo McKern /Ryan´s Daughter 1970, Ladyhawke 1985 od Richarda Donnera/. Takze treba vydrzat tie dialogy, ktore su spestrene len jednym atentatom na akusi diviziu SS. Zaver je masaker sam o sebe, mrazilo ma z toho kvalitne, teda tak depresivny a tvrdy zaver sa len tak lahko nevidi : 86 % (03.03.2016)

Psychologické drama z období druhé světové války, s dobrými hereckými výkony, občas i s vynikající atmosférou. Spíše gesto, než promyšlený odpor, snaha o upoutání pozornosti na domácí odboj, který se proměňuje v pomstu raněného zvířete, snažící se nahánět ještě hrůzu a strach. Marná snaha kněze - restauratéra starých obrazů Pietro Antonelliho (dobrý Marcello Mastroianni, i když pro něj s nevhodnou angličtinou) zabránění masakru 330 většinou nevinných římských občanů jako pomstu za atentát na německou jednotku. Po bezmoci se sám demonstrativně vydává do rukou katů, konkrétně do nejvýraznější postavy německé bezpečnosti Obersturmbannführera Herberta Kapplera (dobrý Richard Burton), který si sice uvědomuje neodvratný konec Třetí Říše, ale iniciativně, energicky, inspirativně i poslušně vykonává jakékoliv rozkazy. Z dalších rolí: generál Kurt Maelzer (Leo McKern), primitiv toužící po pomstě a proudění krve, plukovník Dollmann (John Steiner), snažící se úzkostlivě vyhnout jakékoliv chybě, díky níž by se po válce ocitl před válečným tribunálem, římský policejní šéf Pietro Caruso (Renzo Montagnani), poslušný, ale ne schopný všech zvěrstev, a atentátníci Paolo (Giancarlo Prete), Giorgio (Renzo Palmer) a Elena (Delia Boccardo). Násilí plodící jen další násilí, pomsta vyvolávající jen další pomstu, lidský život nemá žádnou cenu, je jen prostředkem k uspokojení vlastního ega a jakési národní hrdosti. Gesta střídá gesto. Místy strhující, místy bohužel méně. (30.08.2011)