Masakr v Římě

Příběh situovaný do Říma na jaře roku 1944 je především silným dramatem dvou mužů, milovníků kultury a umění-katolického kněze napojeného na odboj (M.Mastroianni) a velitele gestapa (R.Burton), jenž je po zdecimování německého oddílu italskými odbojáři rozkazy shora vmanévrován do role kata. Film je natočen na základě skutečné události a režisér S.Leone na postřílení několika stovek Italů nacisty v jeskynním komplexu obrazově odkazuje ve svém westernu Kapsa plná dynamitu. (31.03.2007)

Strhující film není, ale dívat se na něj dá. 1)  Historické okénko. Masakr v Ardeatinských jeskyních nebyl největší válečný zločin Němců v Itálii. Větší ztráty na životech byly například v Sant´Anna Stazemě nebo Marzzabotu. Asi vzhledem k blízkosti Říma se však masakr v Ardeatinských jeskyních stal nejznámějším zločinem nacistů v Itálii. Deset týdnů poté vstoupila do Říma americká vojska._____ 2)  Těžko říci, zdali portrét velitele bezpečnostních sil v Řím Herberta Kapplera odpovídá skutečnosti. Film v podstatě popisuje morální i technické problémy, které Kappler s organizací odvety měl. Vypořádal se s nimi tak, jak se od vysokého důstojníka SS očekávalo. 48letý Richard Burton s oduševnělým výrazem vdechl postavě lidský rozměr, což však nezabránilo tomu, aby Kappler učinil, co učinil. (08.06.2023)

Nejděsivější ze všeho byla samotná tvorba seznamu, kdy nacisti a jejich italští poskoci sháněli jména určená k popravě kde se dalo. Na druhou stranu si zaslouží ocenění to, že se to tvůrci nesnažili podávat černobíle a i u některých záporných postav byla naznačena ta lidská stránka. S podobným zpracováním bych byl spokojen i u chystaného snímku o Lidicích. 80% (02.07.2010)

Solidní dramatická válečná rekonstrukce a poslední kousek který jsem si doplnil u režiséra Cosmatose. Škoda trochu rozvláčného úvodu kdy to trvá víc než půl hodiny než se začne dít něco zásadního, ale souhlasím, že ve scéně která předchází atentátu na fašouny by se napětí dalo krájet a atmosféra je fantastická, pak už se film po zmíněném aktu rozjede a samotné plánování chladnokrevné odplaty za tento čin bere dech. Tato část filmu je asi zpracovaná nejlépe samotné závěrečné masové popravy v jeskyni už tak důležité nejsou. Tento film se totiž nezaměřuje na zobrazování naturalistického násilí spíš odhaluje celou podstatu tohoto hrůzného činu a v tom boduje dokonale no a na velký debut režiséra to taky není zlé, takže za mě 75% (16.04.2017)

Řím je otužilé město a jeho prastarými stavebními základy jen tak něco neotřese. V roce 1944 ale v jedné z jeho uliček zavládl vzruch a zděšení. Procházel totiž tudy oddíl SS, na který měl plánovaně políčeno partyzánský odboj. Odplata zdejšího gestapa na sebe nenechala dlouho čekat. Popravčí četě ve filmu velí Richard Burton coby pověřený velitel gestapa Kappler. Alkoholový opar dal stranou, není ovšem vyloučeno, že střílení do zátylků nebohých italských občanů, co prošli náhodně prapodivnou selekcí, mu způsobilo takový náhlý nervový otřes, až zase znovu sáhl po lahvi něčeho ostřejšího. A i samotný divák nebude mít v určitých syrově vyznívajících fázích filmu ty nejpříjemnější pocity. Na druhé straně film trpí stagnací, kdy se toho moc neděje, čímž nechci naznačit, že  by film vyloženě padal do nudy. Když má nějaká vyhrocená scéna nahánět husí kůži, přispěchá mistr Ennio Morricone, aby svým orchestrálním doprovodem vyučoval děs, co se transformuje do nové odmocniny psychického rozladění. A za italský lid křesťansky kope Marcello Mastroianni, který se dramatických rolí také nebál. George P. Cosmatos byl režisér, který nejvíce proslul svým druhým režijním příspěvkem v sérii  filmů s Rambem. Jeho válečné počiny z první  poloviny jeho kariéry byly vcelku osvěžující, nikterak však  přelomové. Na sklonku režijní poutě nevytvořil nic kloudného, takže o to víc je tenhle jeho válečný počin kvalitně zrealizovaný, zahraný a s patřičnou dávkou nepříjemné autentické syrovosti podaný. 7/10 (16.01.2022)