Zločin v expresu

Svižná, dejovo zamotaná krimi. Prekotné tempo, výborne vybudovaná hádankovitá hra na otázku: "Kto a prečo zavraždil tú ženu v kupé?", prekvapivé uhly kamery. Vtipným spôsobom upozorňuje aj na bezdôvodne násilné praktiky polície. To všetko ponúka debut Cost-Gavrasa. Zároveň je tento krimi klenot dokonale zabudnutý. Niežeby bol uzamknutý v trezoroch, ale jeho dostupnosť je minimálna, uvádzanie v programoch kín, či televízií tiež a tak sa o ňom jednoducho veľmi nevie. Poznámka: Podobne je na tom celý rad iných vynikajúcich filmov, ktoré odpočívajú v skladoch, aby sa na ne v tichosti zabudlo. Dôvody sú rôzne. Ideologické, kultúrne i politické. Distribúcia, odjakživa spätá s význačnými vlastníkmi priemyselno-obchodnej bázy a často i s politickou mocou, podporovala len isté filmové trendy, štáty istých režisérov atď. Môžeme sa len domnievať, čo stojí za zdvorilým zabúdaním na "Zločin v exprese", ale možno je za ním len prostá Costa-Gavrasova orientácia k samosprávnej demokracii a sociálnym témam (konzervami označované ako tzv. "ľavičiarstvo"), ktorá jednoducho vládnucej menšine nevonia. (19.06.2013)

Zločin v exprese je veľmi zvláštne natočený kriminálny príbeh, vymyká sa všetkým zvyklostiam. Predovšetkým sú to vnútorné monológy podozrivých pri ich výpovediach, čo dodáva snímku zvláštnu originálnu príchuť. Film, založený predovšetkým na dialógoch, je prehliadkou celej plejády francúzskych hercov. Film bežal v našich kinách v roku 1967. (11.03.2021)

Velmi slušná mysteriózní detektivka, která se v první půli teprve rozjíždí, aby v té druhé vygradovala v napětím přetékající závěrečné minuty. Právě v té první polovině jsem z Costa-Gavrasova filmu cítil vliv nouvelle vague, zejména co se týče střihu a kamery, ale i celkové melancholické nálady doplňující divákovo seznamování se s všemi hlavními aktéry. Naopak druhá polovina začne být parádní noirovou jízdou typu Rififi, kterou táhne zejména excelentní Montand, zdatně doplňovaný Perrinem a Mondym. To vše je pak doprovázeno výtečným Magneho jazzovým soundtrackem, tudíž nemohu jít pod silné čtyři hvězdy. (22.08.2015)

Postupem času velmi pěkně rozehraná krimi s partou velice ironických policajtů. Začátek v kupé a po příjezdu do Paříže se mi moc nelíbil, ale jakmile se objeví další mrtvola, všechno nabere obrátky. Výhrady mám jen k otravnému dabingu ČT, v původní verzi z šedesátých let to musela být jiná zábava. Paradoxem prvního dlouhometrážního filmu režiséra Gavrase je, že kniha v kufru nese titul Le Capital - jeho nejnovějšího filmu, jehož recenzi jsme nedávno publikovali v kultu. (05.04.2014)

Tak nejdřív musím poděkovat Willy Kufaultovi za titulky a zpřístupnění tohoto filmu. Je to vážně malý skvost, kde mám určité výhrady k jisté neujasněnosti formy, resp. některých prvků formy, protože jinak je to jemná a decentní parodie, která je ale současně poctou žánru. Například ta komisařova rýma je poctou Maigretovi, který celý jeden případ také řeší nachlazený (a zlobí se, že mu to tak nemyslí). V tom parodickém duchu si to bere na paškál precizní psycvhologické postupy Maigreta, zatímco tady se vyšetřuje tak nějak dryáčnicky. Najdeme zde také odkaz na Deset malých černoušků... Takhle, on už sám spisovatel Sébastien Japrisot má poměrně hravý styl psaní, takže je jen dobře, že jindy až přehnaně vážný Costa-Gavras tenhle správný tón vyhmátl. Škoda, že posléze nic odlehčeného, pokud vím, nenatočil. Nejvíc mě bavily všechny ty fórky a vtípky na pozadí (nadávka řidiče před policajtem, barmanka, jak si po střelbě přihne) plus některé promluvy ("Každý den našeho života potkáváte lidi, kteří by vás chtěli zabít." nebo "Motorkářský gang pronásleduje policejní auto, to tak.") Líbilo se mi také, jak přirozeně vypadají scény ve vlaku a divák neztrácí pojem prostoru a času, to je u vlakových filmů často těžké natočit. Jen mne nakonec mrzelo, že nevíme, jak to dopadlo mezi těma dvěma mladými podivíny. Ale asi dobře. :-) (15.03.2024)