Město šílenců

Všichni jsme jen hračkou ve vodách medií - někomu se znelíbíte - a z rozhovorů s vašimi sousedy se sestříhá taková reportáž, že s vámi napromluví ani dveře od chlívku. Nebo naopak - z vás udělají hrdinu. Oboje se stalo Samovi (John Travolta), který chtěl zpět jen svoji práci... než se stal loutkou médií... Čím to, že výkony Johna Travolty jsou jako na houpačce - jednou hrůza, a poté to, co dokázal v Mad City. S přehledem přehrál všechny ostatní, Dustin Hoffman a Alan Alda mu jen sekundují... (06.03.2004)

Kdyby scénář místo několikrát opakovaného hraní si s dětmi a rozverných konverzací Hoffmana s Travoltou přidal na tempu a atmosféře dřív než v závěrečné čtvrthodině, mohla to být pecka. Takhle jen můžou herci hrát velmi slušně, ale jednotvárný scénář, neschopný posunout děj na jinou úroveň, veškerou snahu sráží. (12.08.2006)

Tento film jsem viděla už před lety a teď jsem se na něj ráda podívala znova. A docela se divím tomu nízkému hodnocení...Média opravdu hrozně ovlivńují veřejné mínění, dokážou zmanipulovat skutečnost, jsou kolikrát těmi pravými viníky lidských katastrof...tenhle film byl velmi zajímavý, a vůbec ne nudný, navíc s plejádou dobrých herců - Dustin Hofmann, John Travolta, Alan Alda..Film tohohle typu, kde se sleduje několikahodinové vyjednávání, asi těžko může být nějak moc akční a mít spád...Tam je spíš ta psychologická síla. Prostě příběh dalšího zoufalce, který se docela náhodou stane únoscem dětí v muzeu, kde pracoval jako ostraha. Takový mírně slabomyslný chlap, ale má rodinu a děti a je hodný...Travolta ho hrál naprosto perfektně. Dustin Hofmann se taky jen tak náhodou stal vyjednavačem, a zároveň hvězdou večera. Než přišla na scénu větší hvězda - Alan Alda, takový..já nevím, ke komu bych ho přirovnala z těch amerických reportérských rafanů. A protože to sledovala celá země, tak se do toho vložil i Larry King, vynutil si rozhovor v přímém přenosu....a celé to řídili ti největší pohlaváři v médiích. Chvíli byly sympatie na straně Travolty, chvíli ne...a tak podle toho upravovali zpravodajství, rozhovory...jednou byl únosce milující otec, podruhé byl nebezpečný blázen...a všude hordy reportérů, kteří to vše jen zhoršovali. Nakonec to skončilo špatně, ono to tak většinou končí, ale kdyby u toho nebyla vždycky média, policie by měla klid a prostor a vše by skončilo v klidu..ne. To prostě vždy musí být drama na všech kanálech. A nikdo s tím nic nedokáže udělat, nikdo to nedokáže usměrnit...To vše v tom filmu bylo a dokonce s mírnou nadsázkou, a kdo to tam nepostřehl, tak ho ten film pak nemohl bavit. (09.02.2014)

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. A tak když jeden ňouma (překvapivě velmi přesvědčivý Travolta) přijde o práci, nenapadne ho nic lepšího, než vzít jako rukojmí skupinku dětí a zabarikádovat se v budově místního muzea. Bena Stillera byste tu ale hledali marně, v tomhle muzeu exponáty neožívají. Zato je tu shodou náhod jeden reportér (tradičně výborný Hoffman), který už nějaký ten pátek marně vyhlíží sólokapra, který by mu dopomohl zpátky ke korýtku… Costa-Gavras nahlíží na novináře podobnýma očima jako Miloš Zeman. Jen místo peprné rétoriky volí vyprávěnku o jednom troskoidním prosťáčkovi, na kterém si mediální hyeny nehezky smlsnou při vytváření „objektivního zpravodajství“. Doporučuji zejména těm, kteří den co den o půl osmé dychtivě usedají před obrazovku a pokorně se oddávají černé kronice s názvem Televizní noviny. (22.06.2008)

Costa-Gavras určitě netušil jak jeho film bude o 20 let později ještě údernější než tenkrát, protože v současný době je lepší sledovat fakt už jen buď filmy a nebo listy na stromech, zbytek je hon za sledovaností, ohýbaní skutečnosti nebo těžká manipulace s lidmi. Nikdy bych neřekl, že Dustin s Johnem vytvoří tandem postav, kterým to spolu hraje jedna báseň. Film do sebe krásně zašroubal sociální téma jedince, který se ocitl v zoufalé situaci a morálních nebo spíše amorálních hodnot novinářů. Jedna scéna, kdy Dustin seřve svou kolegyni, že pomáhala zraněnému místo toho aby ho natáčela (mimochodem tahle scéna je skvěle vypointovaná v závěru "nestírej si tu krev") mě připoměla, když jsem se ptal jednoho novináře/fotografa jestli by pomohl zraněnému když by se dostal do situace třeba někde v cizině nebo i tady. Odpověď "ne, musím dělat svou práci" a na mou otázku, co by dělal, kdyby byl někde při té práci byl zraněn , odpověděl "samozřejmě bych sháněl pomoc". To jen pro dokreslení k tomu jak uvažují novináři/reportéři a zdaleka ne bulvární. (01.05.2018)