Nezvěstný

Na me az moc politickej film. Patrani po zmizelym synovy v nejaky prdeli po prevratu plny vojaku, kde kazdej dokola tvrdi, ze dela maximum, aby ho nalez, ale fotrik postupne zjistuje drsnou pravdu, by totiz byl paradne napinavej, ale to by tu totiz nesmeli bejt vsudypritomny politicky keci. Obcas tak film silne ztraci tempo, misty je to uz stereotypni. Na druhou stranu, je to podle skutecnejch udalosti. Jinak film stoji krome tematu hlavne na hercich a od Spacek jsem slusnej vykon ocekaval a skutecne ho predvadi. Ale ja byl hlavne zvedavej na Lemmona, kuli nemu sem si film taky pustil, jelikoz jsem ho bud videl desne mladyho v Nekdo to rad horke a nebo naopak desne staryho v komediich s Matthauem, takze jsem fakt nevedel, co od nej cekat. Ale predved, ze to je hodne kvalitni herec, zahral perfektne a skoda, ze zustalo jen u ty oskarovy nominace. Koho zajima politika a podobne, bude z filmu asi nadsenej, jenze me by spis zajimala ta thrillerova cast, takze jen 4*. (03.01.2010)

Já vím. Po Z a État de siège jsem mohl něco takového čekat, ale myslel jsem, že americká produkce Costa - Gavrase trochu zklidní... Nezklidnila a tak dál plive žluč a síru na liberály a jim podobnou chamraď. Yvese Montanda nahradil Jack Lemmon. Jeho politicky neuvědomělý otec, jenž odmítá všechny ty přehnané politické teorie své snachy, ale nakonec přece jen prohlédne a uvědomí si zkaženost zahraniční politiky své vlasti je naivně napsanou postavou. Bravurně zahranou, ale otravnou, jako všichni ostatní. Příliš nepřekvapí - u Gavrase jinak velmi dobrý - střih. Přechod mezi flashbacky je totiž až otravný - protože není. Přecházíme v jedné časové rovině hned do druhé a naopak. Ale co je největší podraz na diváka je samotný průběh pátrání. Aby se jevil napínavější je nám hned ze začátku zamlčen hlavní důkaz. Odhalit jej totiž, tak každému rozumnějšímu člověku dojde, jak se věci mají... Na druhou stranu musím vyzdvihnout velice přesvědčivě ztvárněné prostředí Chile během vojenského převratu. Právě scény odehrávající se na vylidněných ulicích, na národním stadionu, využívaného jako internační tábor pro politické oponenty a zejména v márnici se stovkami zastřelených jsou skutečně silné a vypoví více než řečnění a obviňování všech pravičáckých sil. Raději doporučuji sehnat - sice ještě levičáčtější, ale o to lépe natočené - filmy, o kterých jsem se zmínil na začátku. No ano, Vangelis válí... (04.10.2008)

Stretnutie politických naiviek s politickými realistami počas politického zemetrasenia v Chile. Prepolitizovaný film, z ktorého si budem pamätať vetu, ktorú Charlieho otec povedal na letisku americkému konzulovi: "Naštěstí žiju v zemi, ve které je možné lidi jako vy posadit do vězení". Síce mu to nepomohlo, ale dobre to znie. Možno aj ja raz budem žiť v takej zemi. (04.08.2009)

Costa-Gavras je výrazný představitel politického dramatu a tuhle charakteristiku uplatnil i v Nezvěstném. Nemám žádný důvod kritizovat formu, kterou použil, herecky je snímek obsazený přesně, Jack Lemmon potvrzuje roli filmové hvězdy, která umí táhnout celý film. Sissy Spacek je příjemně civilní a ani ostatní herci si nedělají ostudu. V první polovině umí snímek prodat zvyšující se paranoiu, znejistění lidí, kteří se ocitli uprostřed situace, kdy přestávají platit staré zákony a nastupuje hra o život. K čemu už bych výhrady měl, je obsah. Costa-Gavras jako levicový intelektuál má v tom, co se odehrálo v Chile v 1973, jasno. Jeho sympatie jsou jednoznačně na straně svržené vlády a jejích stoupenců. Převrat v Chile patřil k těm přelomovým událostem, kde se jasně lámaly politické postoje tehdejší veřejnosti, definovaly se identity. My dnes víme, jak vypadal osud země, kde se převrat nepodařil a levičácká vláda prosadila do všech důsledků svou. Venezuela se z bohaté, ropou nasáklé země stala státem se zhroucenou ekonomikou, šílenou inflací a zbídačelou střední třídou, která masově prchá ze země, a kde je velmi obtížné sehnat dokonce i základní potraviny. Chile zažívalo začátkem 70. let podobnou atmosféru, kdy se hroutil rychle politický střed a polarizovaly se politické postoje. Přece jen, když vidíte, jak vám ubývají zásoby ve spižírně a inflace rychle pohlcuje úspory, máte důvod k hořkosti a vzteku. Pinochetův převrat měl podporu výrazné části veřejnosti a dodneška platí, že převrat rozděluje vnímání historie a štěpí politické preference. Nebyl mimochodem ani tak krvavý, jak se traduje. Celková doba vlády generála Pinocheta si vyžádala něco přes 1300 mrtvých, zkuste si porovnat čísla perzekuovaných a zavražděných ve Venezuele a zjistíte, že stoupenci převratu mají nárok na svůj díl pravdy. Co mně ještě vadí, je ta americká sebestřednost, která je na jednu stranu sice pochopitelná, protože Gavras točil pro americký trh a americké publikum, ale mnohem zajímavější jsou filmy, které převrat vnímají z chilské perspektivy. Jejich smutní hrdinové nemohli počítat s exkluzivním postavením majitelů pasu světové supervelmoci. Celkový dojem: 75 %. (09.04.2020)

S politikou je to tak, že nikdy nevíte, kdo a proč stojí za různými převraty, majdany a revolucemi, a jestli se priority během pár týdnů nezmění a nebude zas vše jinak. S filmy o politice je to tak, že záleží na smýšlení tvůrce, každopádně velmi často vznikne film nikoliv nestranný, ale černobílý. Buď ze všeho obviňuje americkou vládu, nebo naopak patrioticky představuje hrdinné americké „osvoboditele“. Čest výjimkám, ale na žádnou si teď z hlavy nevzpomenu. Costa Gavas je levičák, ostatně je to Řek, takže platí první varianta. Neříkám, že to tak nebylo a často není, ale ony ty revoluce někdy neřídí jen vlády, často v tom jedou právě byznysmeni (což je varianta, kterou tento film nepřipouští, ačkoliv otec je vlivný americký podnikatel a má mnohé konexe), kteří na nějakém tom převratu chtějí vydělat. Protože i postavy jsou představeny jen šablonovitě (mladík je vzorný a milující manžel, který sice jezdí na výlety s fešnou fotografkou a občas s ní musí přespat na jednom pokoji, ale nikdy spolu nic neměli; jeho manželka je věrná a milující; oba mají levicové smýšlení a i když na tom nic nevydělají - z čeho teda žijí? - vydávají levicové noviny; otec je typický nevěřící Američan, který prostě musí uvěřit - i když je jako věřící... ačkoliv Křesťanské vědy mi moc o víře nepřijdou...), zkrátka postavy jsou jen šablonky a těžko jim věřit a těžko pak věřit i samotnému filmu s jistě velmi silným tématem. Jack Lemmon hraje velmi dobře, Sissy Spacek jako herečku rád moc nemám, ale tady je docela snesitelná, ale holt nemají až moc co hrát, protože všechno je podáno poměrně povrchně, včetně vztahů. Mno, a když točíte takhle vážné téma o převratu v jihoamerické zemi, přijde mi poněkud kontraproduktivní cpát sem okatý product placement. (17.07.2021)