Světla páteční noci

Během první poloviny jsem si jen tiše zoufala - nad amatérským vyzněním, příšernou kamerou a absolutně nezaujatelným průběhem, k zoufalství se přidružily pocity pohrdání - nad vidlákovem světa, odpudivým večírkem a dokonce i nad tím burgerem, který Winchell přežvykoval. Vůbec největší katastrofou, která často atakovala krajní mez, odkud posílám podobné touchdowny rovnou do odpadu, však byla obrovská hromada nabubřelých žvástů, kterými spoluhráče častoval oblíbenec číslo jedna - Boobie Miles, kterému naštěstí brzy došel humor, nicméně ho důstojně zastupoval zbytek obyvatelstva texaské Odessy, který měl místo hlavy šišatou merunu a v té šišce se pořád dokola motala jediná otázka ... "vyhrajete stát, vyhrajete stát, vyhrajete stát ????" Ani nevím, jak se mně podařilo přehoupnout do druhé, stokrát lepší poloviny (podezřívám se z několika mikrospánků), kde konečně dostal prostor Billy Bob a hlavně sport samotný. Přesto, že humbuk okolo amerického fotbalu neobdivuju, zaujalo mě jeho až hmatatelné vyobrazení, vyblázněné basovým hudebním doprovodem, dokonale vystihující euforický tlak na diváky v ochozech. A nejlepší nakonec - rozhodující zápas sám, byl sportovním, záběrovým i emočním zákuskem a vybičoval tak moje konečné hodnocení na krásných 40%. (27.06.2012)

I po šestnácti letech Bergovo sportovní drama uspěje, byť už ve své době a i poté bylo překonáno. O příběh se autor moc opřít nemůže, protože ten je plný klišé a patosu, i když je pravda, že třeba samotný závěr nebo losování korunou o to, kdo postoupí do play-off, jsou nečekané a osvěžující. Největší devízou Petera Berga jsou samotné zápasy, kterým nechybí adrenalin, mají potřebný náboj a natočeny jsou přehledně a některé zákroky až syrově a bolí i diváka, což je jedině dobře. Navíc je doplňuje povedený a řízný soundtrack, který jim dodává ještě zvláštní náboj. Hodně příjemné je i obsazení dodnes ne tak známými herci, kteří zajistí určitý pocit autenticity a divák si tak do poslední chvíle není jistý, kdo se stane hlavní hvězdou týmu. Jedinou výjimkou je Billy Bob Thornton, který je velmi dobrý a navíc na sebe nestrhává veškerou pozornost. Hvězdičku ubírám za přece jen pomalejší rozjezd, již zmíněná klišé a také za to, že pro evropského diváka je americký fotbal přece jen něco vzdálenějšího, takže chvíli trvá, než ho film zcela strhne. 70 % (22.03.2020)

Pro americký maloměsto je jejich fotbálek asi totéž co pro nás hokej pardon- film. Tedy útěk ze stereotypu a všedních starostí. Celkem pěkně vykreslená sezona "Panterů". A nechce se mi rozebírat, jakže to bylo s tou mincí a kdeže a onože a třebaže a jestliže a cože. Já jsem vypnul a film si užil. (23.09.2014)

bergov kineticky styl rezie je vynikajuci, dokaze navodit atmosferu a napatia bez vacsej namahy, ale FNL ma nedokazalo riadne chytit za gule a vtiahnut do deja, napriek tomu ze sa film nezameriava na vela postav, miestami som stracal zaujem o osudy hrdinov i ked ich tuzbu po vitazstve, ktore by ich dokazalo dostat z diery v ktorej ziju, som citil i ja... kazdy jeden zapas je vynikajuci a billy bob podava vynikajuci vykon... odporucam podobne ladeny remember the titans s denzelom... (18.08.2012)

Mám rád americkej fotbal a na filmy s jeho tématikou se vesměs kouknu mile rád. Ovšem co se týká tohoto snímku, tak to byl opravdu zážitek prvotřídní. Prvotní očekávání bylo to, že se zase bude jednat o ten bláhový americký sen, kde když budete věřit a poctivě plnit, lze dosáhnout všeho. Neříkám, že to je špatný sen, přeci jen každý z nás by jsme měli něčemu věřit, ale hlavně je těžké to natočit do té podoby, aby vám to samo o sobě nelezlo na nervy. A ono ejhle, tady ani žádný sen snad není. Nebo možná je, ale přes všechny ty hovna co se vám snáší na práh a řada těch neustálých neúspěchů to bere i z pohledu, že k dopracování onoho snu nevede jen ta zlatá cesta. Zákon padajícího hovna je častějším vyobrazením než ten dokonalý život. Najde se tu řada různorodých osobností, ke kterým si člověk během celého filmu najde cestu a s některými se dokáže třeba i stotožnit. Ať je to neskutečný talent, jehož budoucnost mu zhatí zranění; hráč, na kterého je kladen největší důraz, protože je synkem místní fotbalové legendy, a proto není lehké vyrůstat v jeho stínu a nakonec třeba nejdůležitější postava celého mužstva, naprosto uzavřený quarterback, který žije se svojí nemocnou matkou. Herecké obsazení vám tehdy skoro nic neříkalo, ale na to, že to byla banda úplných nováčků, to zahrála více než úctyhodně. Hudba skvělá, ty dramatická vyvrcholení ještě lepší a celá ta kombinace všeho je naprosto perfektní. A do toho ještě ten pocit, že se jedná o skutečně životopisné dílo. Úžasné a nebojím se tvrdit, že je to vůbec sám o sobě dokonalý snímek, který by nemohl být už za žádné situace lepší. "MOJO Panthers!!!" (09.07.2014)