Saw: Hra o přežití

I saw Saw a musím říct, že to opravdu stálo za to. Není to sice Shakespeare, ale vypjatých hereckých výkonů si tu užijete až až, obzvlášť mě překvapil Cary Elwes, od jehož doktůrka bych takovéhle kousky...ale co to kecám, Saw dostává takhle vysoké hodnocení ne za herecké výkony, ale kvůli tomu zvrácení naruby, kterého si užijete víc než dost a bude se vám to líbit. Poslední půlhodina sice není tak zdrcující jako třeba v Ďáblově Advokátovi, ale něco tak nepopsatelného, do čeho by vařilo něco co sakra připomíná Live And Let Die, by se mělo natáčet častěji, protože je to geniální. A navíc nemáte pocit, že s vámi scénárista a producent nebo někdo jim podobný hraje hru na blbého a blbějšího, takže 1:0 pro Jamese Wana. Jen mi nejde do hlavy jak chce natočit stejně kvalitní sequel, když pointa jedničky nebude možná...ale přeju mu, aby to vyšlo (dodatek - ono to nakonec nevyšlo;)). (26.03.2005)

Ta základní premisa byla bez sebemenšího tušení, do čeho se pouštím a bez vědomí, že ji uvidím v dalších pokračováních nesčetněkrát, tenkrát vážně dokonalá. Beznaděj, neznámo a lidé v silně stísňujícím prostředí i situaci fungují dodnes. Škoda, že s Jigsawem přišlo i utrápené klišé "Mířím na tebe, ale počkám, až mi tu zbraň sebereš", protože bez něj by Wan cílil pořádně vysoko. To, co ale scénář ztrácí tady, to získává pointou. Ta je sice problematická, děravá a snad i nemožná, ale nemůže se jí vzít to, že je vážně nezapomenutelná. Nové Se7en tehdy sice opravdu nepřišlo, ale s odstupem jedné dékady a v přítomnosti nevyvážených pokračování dozrálo první Saw do velmi příznivých barev. 70% (03.02.2006)

I keď zápletka Saw je pomerne priamočiara, film takmer mimovoľne definoval nový hororový subžáner, tzv. „torture porn“, a to zvlášť v súvislosti s nekonečnými radmi ďalších pokračovaní (v roku 2010 vznikol už Saw VII). V pôvodnej snímke je viac z pochmúrneho thrilleru než klasickej hororovej „podívané“, ktorá pripomína skôr Fincherov(o) Se7en (1995) než novšiu „gornografickú“ sériu Hostel Eliho Rotha (2005 a 2007). Saw je adeptom na najklaustrofobickejšiu snímku v dejinách kinematrografie tiež preto, že sa natáčal výhradne v interiéroch (v rôznych častiach jedného losangeleského skladiska), čím tvorcovia nielen znížili rozpočet, ale tiež sa vyhli akémukoľvek určujúcemu záberu, ktorý by divákovi uľahčil orientáciu. Narozdiel od pokračovania evokuje Saw svojím názvom nielen vraha menom Jigsaw, a kovovú pílu, ktorou si Elwes odreže nohu, keď sa snaží ujsť, ale tiež aj samotné videnie (anglický výraz „saw“ znamená „píla“, ale je aj tiež minulým časom slovesa „vidieť“). Čo vidia postavy filmu? A čo majú pred očami diváci? Filmom sa vinie silný motív hry. Finálne odhalenie miesta, kde sa vrah celú dobu skrýval, môžeme brať ako lacný rozprávačský trik, ale pri daných pravidlách hry je tým najlogickejším vyústením, s ktorým mohli tvorcovia prísť; to, čo nevidíme, bolo celú dobu priamo pred našimi očami. 65% (31.01.2009)

„Ty pervezní psychopate!“ Čo všetko je schopný spraviť človek pre prežitie? Bol som pri tom, keď Saw vstupovala do kín. A hoci vyvolala neskutočný boom (pri miliónovom rozpočte celosvetová tržba temer 104 miliónov!), mňa už vtedy neoslovila. Videl som to na pragmatické, trocha suché, ale v konečnom efekte vlastne vcelku úspešné a solídne 3*. Keď som sa na to chystal v roku 2020 v rámci reprízy, vravel som si, že sa mi to možno bude páčiť... ale pravdupovediac stále to bolo také isté. Solídny kasting (najviac samozrejme zjazvený Danny Glover, o ktorom som si vtedy myslel, aký je strašne starý a pritom mal len 58 rokov), brutálne pochmúrna výprava, viacero nechutných scén pre silné žalúdky (pritom si všimnite, že väčšina z nich je skôr naznačovaná, než explicitne ukazovaná), šikovná práca s chronológiou deja, séria nečakaných twistov a adekvátny, slušne mrazivý koniec. Ale celkovo to na mňa proste nijako extra nezapôsobilo. Oceňujem groteskne natočenú autonaháňačku. (31.08.2005)

Prvý a neprekonaný diel série ťažiaci z istej dávky originality, lenže za všetkými tými dokonale mraziacimi scénami sa skrýva samoúčelná snaha za každú cenu šokovať, maskujúca vatu naokolo a logické nezrovnalosti, ktoré vyplávajú na povrch hlavne v samom závere. Ak vypnete mozg, kvalitný atmosferický zážitok vás zrejme neminie, čo sa už o ďalších a čoraz zbytočnejších pokračovaniach povedať nedá. Aj kvôli nim, jednoduchosť a pôsobivosť nápadu jednotky vyznieva s odstupom času predsa len priaznivejšie, hoci stále nejde o nič výnimočné. (26.10.2006)