Posel budoucnosti

Tento kultový prepadák nie je v skutočnosti tak strašný film, ako sa o ňom chyruje. Pravdou ale je, že je v niektorých smeroch pomerne nezvládnutý. Costner sa dosť amatérsky snaží zadaptovať knižnú predlohu a nemá cit pre budovanie celistvého deja. Je tu množstvo vedľajších a zbytočne dlhých pasáží (hodinový prológ), ktoré výrazne neobohacujú dejovú líniu a ak náhodou sú dôležité v knihe (pochybujem), tak vo filme to už vôbec neplatí. Kevin Costner je ako režisér v podstate rutinér, ale ako hlavný ne-hrdina je skvelý. Tu mi nedá nepochváliť ako sa filmu podarilo skĺbiť realistické poňatie (ľudský a odidealizovaný Postman, nekorektné vykreslenie tyranie v budúcnosti/alternatívnej súčasnosti) a idealizované prvky (pošta ako idea hýbajúca ľuďmi). Čoho už ale bolo priveľa, tak tými boli Spojené štáty americké a patriotizmus, ktorým je film presiaknutý. Na to, že som to pozeral len kvôli cameu Toma Pettyho (ktorý sa ukáže až po zhruba 150 minútach - a to je uvedený v úvodných titulkoch!), ktorý je mimochodom ako vždy sympaťák a vtipný (...a hrajúci samého seba?), som nadmieru spokojný. (13.09.2008)

Costnerovi se nelíbil vědeckofantastický konec knižní předlohy od Davida Brina? Costnerův nemastný/neslaný konec bohužel kvalitu snímku strašně shazuje dolů. Každopádně sjednocení Spojených států pomocí jediného možného komunikačního prostředku (pošty) je zfilmováno docela věrohodně a postkatastrofický svět i s jeho obyvateli byl vykreslený velmi realisticky. Scéna, kdy po pošťákovi jedna žena chtěla dítě, na mě při čtení knihy velmi silně zapůsobila a přes velké obavy dopadla ve filmu docela obstojně. Vzhledem k tomu, že Spojené státy dávno neexistují, tak mi údajný „patriotizmus“ vůbec nevadí. Spíš si vychutnávám, jak se na Pošťáka lidé koukají jako na pomatence a později to je motivující prvek dalších pošťáků, mladých lidí toužících po změně. Já věřím ve Spojené státy! (27.03.2008)

„Takže máte dobré semeno.“ – „Čo?!“ – „Len sa pýtam.“ Tu zostáva rozum stáť. Tesne predtým, ako otrasný Posol budúcnosti v roku 1997 prešumel kinami, nachádzal  sa narcis Costner v zlej situácii. Na jednej strane sa ako herec prepožičal viacerým bombám (Nepodplatiteľní, Oosbný strážca, Pole snov) a ako režisér/producent stvoril Tanec s vlkmi. Zároveň ho ale začala ovládať temná sila. Prehnané režijné ambície, škaredé správanie ku kolegom, až trápna sebadôvera a samodeštrukčná láska k plytkým scenárom (a samozrejme k samému sebe). To pochovalo jeho priateľstvo s režisérom Kevinom Reynoldsom a jeho „herecké" filmy prepadli (Strom snov, Wyatt Earp, zelený svet). Keď ho nadchol post-apokalyptický scenár Erica Rotha (Oscar za Forresta Gumpa) a Briana Helgelanda (Oscar za L.A. - Utajené skutočnosti) a rozhodol sa ho režírovať a zahrať si v ňom titulnú rolu, diváci nevedeli, či majú čakať návrat kráľa alebo definitívne potvrdenie, že Tanec s vlkmi bol náhoda. Ale i Kevinovi najväčší nepriatelia čakali prinajhoršom priemerný film. Sračku roka nečakal nikto. A predsa sa dostavila! Scenár šokuje vysokým stupňom kreténizmu (chlap naháňa druhého chlapa, zrazu z kríka vyskočí lev a zožerie ho, k tomu fakt ťažko niečo dodať), herci obvykle schopní podať dobré výkony (Olivia Williams, Will Patton, Giovanni Ribisi) sú jedným slovom hororoví, akčné scény ako keď sa deti v družine naháňajú po lúke a mávajú pri tom palicami (občas vzadu precvála kôň s jazdcom, aby sa nepovedalo), triky nekomentujem, príbeh hlúpy, sci-fi trápne, dialógy sa nedajú počúvať, vzťahy medzi postavami vás poriadne naštvú, dej nemá logiku (ústredný hrdina si na polievku zarába hraním Shakespearea) a hnilou čerešňou je vražedná dĺžka (tri hodiny ku*va). Nevraviac o televíznych kostýmoch, zaliečavej a podliezavej hudbe a patetických scénach (americkú poštu Costner chápe ako základný pilier, na ktorom stojí celý civilizovaný svet). Film som si (i kvôli mimoriadne negatívnym recenziám) nechal v kine ujsť a keď som to s ním riskol na VHS, zasa až také zlé sa mi to nezdalo. Ale keď som si túto kravinu v roku 2010 zopakoval v televízii... skutočne fuj. Ale skutočne, Kevin. Plusy: pekná kamera, občas fajn post-apokalyptická výprava a paradoxne práve celková blbosť scenára. Tá je taká mimoriadne vysoká, až je to svojím spôsobom zábavné. (29.12.2004)

"JSTE DOBRODINEC, ZACHRÁNCE!" - "NE PANÍ, JÁ JSEM JENOM POŠŤÁK." Sám o sobě to vůbec není špatný film, ale v porovnání s ambicemi jeho režiséra a hlavní hvězdy a jeho předchozími sebeznázorňovacími opusy je to katastrofa. Potom co Kevin pozvedl TANCEM Z VLKY a WYATTEM EARPEM z prachu western, rozhodl se zřejmě totéž učinit i s post-apokalyptickým filmem, dalším žánrem, který už se do 90. let příliš nehodil. U svého prvního žánrového příspěvku, VODNÍHO SVĚTA, si režisér Kevin Reynolds prosadil svou méně přemýšlivou a více akční verzi a tak Kevin, který se své vznešené umělecké vize zavánějící zlatými soškami nehodlal vzdát, vyprodukoval POSTMANA (proč to sakra distributor nepřeložil?). Ten námět o naději zvedající se z trosek zničeného světa není špatný a jako fanoušek a znalec post-apokalyptických akčňáků musím říct, že i docela originální. Rovněž musím ocenit Costnerova líného anti-hrdinu, co ve snaze urvat zadarmo trochu žvance rozpoutá nechtěně revoltu proti tyranii. Hlavním problémem je vražedná stopáž, naivita a takový patriotismus a patos (u popcornu nevadí, ale u filmu s uměleckými ambicemi je to hřebík do rakve), že i Michael Bay by se tu měl co přiučit, např. větu "VĚŘÍM VE SPOJENÉ STÁTY" nebo že nejlepší jméno pro dítě narozené do zničeného světa je "Naděje". Přesto je mi POSTMAN celkem sympatický. Pořád je to vedle PLANETY OPIC nezábavnější "seriózní" post-apokalyptický film narozdíl třeba od nudných filozofických slátanin jako STALKER nebo ZARDOZ, scénář je sice zdlouhavý, ale obsahuje řadu velmi dobrých scén a dialogů, no a Costnera střídavě střílejícího na Oscary (TANEC S VLKY, JFK, DOKONALÝ SVĚT, WYATT EARP) a šustícího kvalitním popcornem (NEDOTKNUTELNÍ, ROBIN HOOD, OSOBNÍ STRÁŽCE, VODNÍ SVĚT) prostě žeru. A Will Patton jako prodavač kopírek, který to v post-katastrofickém světě dotáhl na tyrana, je brilantní. (24.01.2006)

Těžko spekulovat nad faktem, proč se tento legendární Costnerův propadák stal takovým neúspěchem a doslova symbolem pro filmový průser. Hned několik pozitivních věcí se zde totiž najít dá. Citlivá a vnímavá režie, výtečné akční scény (sekvence kde hlavní ženská hrdinka popadne M16 a začne střílet hlava nehlava je nezapomenutelná) a i ta ústřední myšlenka není špatná. Bohužel Costner nenapsal dost dobře postavy a například Patton se opravdu nepovedl. O patos není nouze a bohužel je chvílemi až neúnosný. Rozhodně je to však film, jehož tématika se každou chvíli na obrazovkách opravdu nevyskytuje a tudíž rozhodně stojí i přes spoustu nedostatků za pozornost, potažmo uznání snahy a jakž takž slušně odvedené práce, která však samozřejmě mohla být o mnoho lepší. (30.07.2007)