Pýcha a předsudek

Viete čo odlišuje to čomu hovoríme „klasika“ od bežnej literatúry a čo spôsobí, že niektoré diela prežijú storočia na výslní, kým ostatné zapadnú prachom ? Je to schopnosť vystihnúť tie časti ľudskej povahy, ktoré sa v priebehu plynutia času nemenia, bez ohľadu na to, či sú nám takto zobrazované charakteristiky príjemné alebo nie. Slovami mojej obľúbenej spisovateľky Anne Rice vyslovenými prostredníctvom Lestata : Ak chceš rozumieť ľuďom, prečítaj si všetky diela Shakespeara. Pride and Prejudice sa stalo príjemným prekvapením tohto filmového roka v našich malých zaspatých krajinách. N- tá adaptácia klasiky Jane Austen o päťčlennom babinci túžiacom sa čo najskôr vydať a zabezpečiť seba i svoju rodinu pred chudobou má všetko čo má dobrý príbeh mať. Rôznorodé postavy a postavičky, z ktorých vyniknú najmä sarkasticko flegmatický otec Bennet v podaní Donalda Sutherlanda a príjemná predstaviteľka „predsudku“ Elizabeth Keiry Knightley, ktorá tu po prvýkrát predvádza nejaké charakterové herectvo, i keď jej nominácia na Oscara mi je stále záhadou. Pranierovanie honby za peniazmi prostredníctvom vydaja a vnucovania svojej vôle dcéram, pochabosti, naivity a márnivosti zas film ukáže na Mrs. Bennetovej a jej dcérach Lydii a Kitty. Pýchu a z nej prameniaci odstup reprezentuje postava pána Darcyho. Formálna stránka filmu mi až tak nesadla, nie že by bola vyložene zlá , či nudná, je na nej skôr badať strach experimentovať s klasickou predlohou a snaha natočiť film príliš remeselne. Hlavným tromfom snímky je v tomto prípade scenár a vypointovanie jednotlivých scén prostredníctvom úžasných dialógov. Tie sú vedené v nádhernej uchu lahodiacej literárnej angličtine, bez skratkovitých kuchynských výrazov, čo je samozrejme podmienené predlohou. Pride and prejudice bude veľa ľudí vyčítať klišoidnosť, a priznám sa , že stretnutie v rannej hmle mi poriadne zdvihlo hladinu cukru v tele, avšak vyčítať romantické klišé jednému zo základných kameňov žánru romantická literatúra by bolo ako vyčítať Biblii, že je postavená na Desatore. Každopádne je Pride & Prejudice jedným z najlepších a najmilších filmov, ktoré zatiaľ v tomto roku išli do distribúcie a vzhľadom k jeho nadčasovosti s kľudným svedomím dávam 10/10 P.S. skúste sa raz posadiť niekam do rušnej kaviarne sami a počúvať dievčatá vo veku hrdiniek filmu....a zistíte že príbeh je ozaj klasikou i v našej dobe. (23.06.2006)

Tento film nedokážu hodnotit zcela objektivně - problém není v tom, že bych námět považoval za příliš "ženský" nebo ve mně nevězel ani kousek romantika. Jsem ale potomkem plebejské společnosti a plebejských předků, takže místo pohnutí nad vznešenými mravy a duchaplnými jiskřivými dialogy mám chuť popadnout vidle, píchnout pana Bingleyho do zadku a zařvat: "Na Bastilu!" Mám ostatně pocit, že tvůrci nevystihli Jane Austenovou nejlépe. Ve skutečnosti byla spíš anglickým Čechovem konce 18. století. O manýrách konvencemi sešněrované šlechtické společnosti si myslela svoje a její romány se dají číst spíše jako jemná společenská satira na dobovou morálku. Humor ve filmu je ale od satiry posunutý k romanické komedii. Keira Knightley je pro svou roli jako stvořená - jemná, křehká, romantická a půvabná. Její mužský protejšek ale postrádá charisma, jaké ukázal o deset let dříve Colin Firth. Velmi dobrá je kamera a výběr exteriérů, příjemný je rovněž dobový hudební doprovod. Celkový dojem: 70%. (18.07.2006)

Tyhle předmanželské rošády plné poslouchání za dveřmi, dvoření, urážek a nedorozumění se jednou za čas vrací a diváky zřejmě pořád baví. Košatý svět Bennetových je obratně předložený, vizuálně líbivý a hlavně herecky naprosto famózní. Odpovídající pocta klasice Jane Austen z konce 18. století se toho nebojí. Sice se drží té tlusté bichle, ale tvůrci našli cestičky, které jsou snesitelné, a vlastně je docela příjemné se po nich vydat. Nedokážu posoudit, jak moc je u těchhle klasik pochopený duch předlohy, respektive jak moc se krátí, ale Wrightova verze je plná spontánnosti, dynamičnosti a temperamentu, a zvládnou ji i milovníci jiných žánrů. Hodně pomáhají herci v čele s tehdy nepříliš známou Keirou Knightley, která jednoznačně září. Moc fajn výprava, hudba a kostýmy. (17.12.2016)

Pýcha a predsudok čoby staroanglická kostýmovka disponuje všetkými zložkami, ktoré dnešným romantickým filmom chýbajú. Pán Darcy a slobodomyseľná Elizabeth ma doslova strhli vzájomne vytryskujúcou chémiou a ich nadnesené dialógy, oplývajúce duchaplným podpichovaním či scény, kde sa len výrečné pohľady zarývajú do vnútra, vo mne vyvolávajú neuveriteľné emócie. Niektorí by mohli namietať, že Austenová bola pobláznená romantička s naivnými sklonmi, ktorá navyše svojím postavám vdýchla nereálny, afektovaný podtón, no treba uznať, že práve toto iskrivé nevinné poňatie dievčenskej vášne a nenávisti, dodáva snímke šmrnc a osobité čaro, vyžarujúce z každej jednej scény. Na Wrightovi ma fascinuje skutočnosť, že dokázal tak obozretne pracovať s kontrastmi a zobrazenie prudérnej konzervatívnej spoločnosti dokonale vyvážil prekrásnou kamerou, plnou romantického slnka (záverečná scéna pri svitaní s prežarujúcim slnečným svetlom doteraz patrí medzi moje najobľúbenejšie), úchvatnou klavírnou Marianelliho hudbou, ktorá doslova spôsobuje vnútornú slasť, rozprávkovou výpravou a koniec koncov precítenými hereckými výkonmi (MacFadyen a Knightley sú po Leovi a Kate mojou druhou najobľúbenejšou filmovou dvojicou). Presná vnútorná charakteristika postáv, pozostávajúca z jasných osobnostných čŕt (oduševnelá Elizabeth, strohý pán Darcy) či brilantné chytré dialógy, v ktorých sa usadila austenovská vznešená irónia, činia z tohto diela najúžasnejšiu kostymnú záležitosť, aká sa mi doteraz dostala do rúk a v mojich očiach zatieňuje aj Pokánie alebo Rozum a cit. Dielo, pred ktorým sa skláňam bez predsudkov vo svojej najúprimnejšej pokore. (24.09.2011)

Nádhera. Už prvním záběrem a prvními tóny klavíru jsem byl lapen a propuštěn až se závěrečnými titulky, emocionálně obohacen. Takhle skvěle zrežírovaný, s lehkostí odvyprávěný a úžasně zahraný film se jen tak nevidí. I po výtvarné stránce bez chybičky. Hodně lidí tady srovnává s TV seriálem s Colinem Firthem, ale ten nikdy neopustil televizní mantinely se svojí statičností a doslovností. Zatímco tenhle film žije, doslova pulzuje životem – neustálé táhlé jízdy kamery, promyšlené kompozice obrazů, které nikdy nesklouznou do laciného kýče, přehršel vizuálních nápadů, do sebemenších detailů propracovaná výprava a kostýmy, zde jsou oscarové nominace zcela namístě. Stejně tak i v případě Keiry Knightley, tady byla BOŽSKÁ, ve svém herectví i výrazu. Přesně vystihla tu tvrdohlavou, inteligentní dívku, odzbrojující ve své paličatosti a přímočarosti, která se u žen v té době společensky nenosila. A lepšího pana Darcyho, než je ten Matthewa Macfadyena, si také stěží dovedu představit. __ PS: Po skoro dvaceti letech stejně intenzivní zážitek, jako kdysi. Emoce, které u mě vyvolává umění, si obvykle zpracovávám uvnitř a držím je pod pokličkou, filmů, u kterých jsem brečel, bych za svůj už poměrně dlouhý život spočítal na prstech jedné ruky. A ´Pýcha a předsudek´ je jedním z nich. Slzy tekly ne proto, že by mně dojal, ale z toho, jak je krásný, jak si v něm vše dokonale sedlo. (27.08.2022)