Pýcha a předsudek

Nádhera. Už prvním záběrem a prvními tóny klavíru jsem byl lapen a propuštěn až se závěrečnými titulky, emocionálně obohacen. Takhle skvěle zrežírovaný, s lehkostí odvyprávěný a úžasně zahraný film se jen tak nevidí. I po výtvarné stránce bez chybičky. Hodně lidí tady srovnává s TV seriálem s Colinem Firthem, ale ten nikdy neopustil televizní mantinely se svojí statičností a doslovností. Zatímco tenhle film žije, doslova pulzuje životem – neustálé táhlé jízdy kamery, promyšlené kompozice obrazů, které nikdy nesklouznou do laciného kýče, přehršel vizuálních nápadů, do sebemenších detailů propracovaná výprava a kostýmy, zde jsou oscarové nominace zcela namístě. Stejně tak i v případě Keiry Knightley, tady byla BOŽSKÁ, ve svém herectví i výrazu. Přesně vystihla tu tvrdohlavou, inteligentní dívku, odzbrojující ve své paličatosti a přímočarosti, která se u žen v té době společensky nenosila. A lepšího pana Darcyho, než je ten Matthewa Macfadyena, si také stěží dovedu představit. __ PS: Po skoro dvaceti letech stejně intenzivní zážitek, jako kdysi. Emoce, které u mě vyvolává umění, si obvykle zpracovávám uvnitř a držím je pod pokličkou, filmů, u kterých jsem brečel, bych za svůj už poměrně dlouhý život spočítal na prstech jedné ruky. A ´Pýcha a předsudek´ je jedním z nich. Slzy tekly ne proto, že by mně dojal, ale z toho, jak je krásný, jak si v něm vše dokonale sedlo. (27.08.2022)

Ten samý den, kdy jsem viděla "Pride & Prejudice", jsem měla možnost shlédnout i "Sense & Sensibility" a pokud bych tyto dvě adaptace slavných románů Jane Austen měla srovnat, vyšel by z toho vítězně (byť o chloupek) druhý zmiňovaný film. Nelze popřít kvalitu obou, "Pride & Prejudice" má překrásnou výpravu, hlavní hrdinka (Keira Knightley aspiruje na post členky A týmu hollywoodských hereček) si okamžitě diváka získá, pozadu nezůstávají ani Donald Sutherland a moje mladičká oblíbenkyně Jena Malone, kamera výtečně pracuje na vytváření dobové atmosféry, romantika je dávkována s jistotou, takže přeslazenosti se divák bát nemusí...Přesto tu zůstává jedno ALE - romány Jane Austen jsem nečetla, takže v tomto směru nemůžu porovnávat, ale přijde mi, jako by "Sense & Sensibility" byl vyzrálejší a rámcově vyváženější. Snad proto dávám zde "jen" 4*. Ale i tak jsem tvůrcům povděčna za 127 minut blaženého diváckého zážitku. (04.02.2006)

Pýcha a předsudek je z mála knih, které jsem vnímal tak intenzivně, že si dodnes po té spoustě let pamatuji, kdy a kde jsem je četl. Vlastně i Rozum a cit, i když ten mlhavěji, nemám před očima tak ostrou vizi potištěných stránek a ten červen, tři různá místa, kde jsem jej načal, nasál, a dokončil... Ehm... k filmu. Tolik silně mě nevtáhl, nicméně dovedně používá metodu Austenové... předvést někoho v extrému, názor pak zpochybnit a nakonec otočit. A znovu na druhou stranu. Ano, za mě režisér víceméně pochopil, o čem tato brilantní kniha je. A trochu jsem si spravil názor na Keiru, mám ji nějak raději jako člověka, vpodstatě jsem jí uvěřil, že je Elizabeth. (25.06.2012)

Já bohužel/bohudík nemám co vytknout. Tohle je sice můj druhá Wrightův film po Atonement, ale začíná si pomalu a jistě získávat mojí přízeň, protože opět ukazuje, že je mistrem, vyloženě čaruje! Scénář je taky brilantně vykouzlen, některé dialogy mezi nádhernou a perfektní Keirou a stejně tak perfektním MacFadyenem, jsou tím nejlepéším. Kamera si s divákem taky pohrává hodně hodbě. Tohle je prostě film v anglickém stylu, skvěle odtočený a hlavně precizní, nic se neponechalo náhodě, což v tomhle příadě muselo být nad míru obtížně, když knižní bestseller je tak obsáhlý a oblíbený, ale nakonec - jak všichni vidíme - to dopadlo víe než dobře! Už dlouho jsem si nebyl jist jako tady svým hodnocením! (21.03.2008)

Tyhle předmanželské rošády plné poslouchání za dveřmi, dvoření, urážek a nedorozumění se jednou za čas vrací a diváky zřejmě pořád baví. Košatý svět Bennetových je obratně předložený, vizuálně líbivý a hlavně herecky naprosto famózní. Odpovídající pocta klasice Jane Austen z konce 18. století se toho nebojí. Sice se drží té tlusté bichle, ale tvůrci našli cestičky, které jsou snesitelné, a vlastně je docela příjemné se po nich vydat. Nedokážu posoudit, jak moc je u těchhle klasik pochopený duch předlohy, respektive jak moc se krátí, ale Wrightova verze je plná spontánnosti, dynamičnosti a temperamentu, a zvládnou ji i milovníci jiných žánrů. Hodně pomáhají herci v čele s tehdy nepříliš známou Keirou Knightley, která jednoznačně září. Moc fajn výprava, hudba a kostýmy. (17.12.2016)