Poslední dům nalevo

Že by sa mi predsa len tento žáner tak páčil, nijak zvlášť ho nevyhľadávam ale vzhľadom na naposledy videný I SPIT ON YOUR GRAVE, ktorý ma v dobrom prekvapil i keď na druhé zhliadnutie sa nijak zvlášť nechystám, podobne aj THE LAST HOUSE ON THE LEFT keď mám ohodnotiť a porovnať so súčasnou hororovou produkciou plnou prázdnych filmov ktoré v pohode hodnotím troma hviezdičkami mi príde dať mu menej ako 4* neférové. (29.05.2008)

Cravenovi se povedl málo vídaný kousek - proměnil čirou tůňku v krvavou lázeň. A když její první kapka dopadá, zjistíte, že lidská mysl se nezdráhá ani těch největších zvěrstev. The Last House on the Left vzbuzuje pocit panické snahy přežít dokonale. Ten je totiž cítit stejně hluboko, jako zabodnutý nůž v dívčině těle. V naturalistickém podání se schází ponížení, znásilnění, smrt, pomsta a rodičovská láska. Banda kriminálníků si chce zpestřit den a když shodou okolností narazí na dvě dívky, náležitě této možnosti využijí. Jejich sexuální chtíč nemá hranic a jen co dostanou co chtějí, obě dívky usmrtí jako kus dobytka. Avšak náhoda tomu chtěla, že posléze navštíví dům jedné ze zavražděných. Její rodiče se nechtěným návštěvníkům náležitě "odmění". Ve své době kontroverzní snímek, který i dnes budí respekt a byl vzorem pro mnoho napodobitelů. (20.11.2009)

3/10 Craven prestriháva scény násilia s rodinnou oslavou a do toho hrá hipisácky folk. Strašne slabá amatérska zlátanina, ktorá sa snaží tváriť experimentálne (a ešte tie kecy o tom, že to mala byť akože kritika otupenia spoločnosti počas vietnamskej vojny...), a pritom je to len obyčajný exploatačný výplach, akých sa na prelome 60tych a 70tych rokov natočilo habadej. (29.05.2020)

Craven geniálním způsobem pracuje s protiklady a stříhá z idilických záběrů příprav narozenin rovnou na brutální znásilnění a zpět. Protipólem chladnokrevných vrahů postrádajících motivaci jsou pak ubozí policisté, neschopní zavázat si tkaničku u bot. Jako celek je to místy lehce nepřesvědčivé (a myslím, že tomu tak bylo i před lety), ale má to sílu. Je v tom vidět prvotina a málo peněz a možná o proto mi to přišlo tak zajímavé. Rozhodně doporučuju. (23.07.2009)

Oko za oko, zub za zub. Sedmatřicet let starý debut s výpovědní hodnotou nekorunovaného krále hororu je amatérštinou nejhrubšího zrna (podílel se na něm i jiný hororový souputník Steve Miner – Pátek třináctého 2 a 3, Halloween: H20). Dvě dospívající dívky se vydají na koncert, ale namísto poslouchání rockové hudby a zkoušení lehkých drog se dostanou do spárů kriminálníků. Sexuální ponižování a neskrývané násilí vyvrcholí znásilněním a smrtí. Jenže osud tomu chtěl, aby se kvarteto psychopatů po peripetiích s autem dostalo do domu rodičů jedné z dívek. Hravá brutalita trošku zavání až tvůrcovou zvráceností, nicméně celé to má ke kvalitě daleko. Musí se ale nechat, že Wes Craven pracuje s látkou takovým způsobem, že snímek prostě nevypnete. Hlavně byl Craven první, kdo se obešel bez duchařin a na plátno přenesl nefalšované lidské zlo. O jeho „velikosti“ mluví i fakt, že dnes z jeho prvních snímků vznikají remaky (i když už jeho projekt byl předělávkou Pramenu panny od Bergmana). Jeho sbližování se s hororovým žánrem hojně pracuje s kontrastem bezmocných obětí průměrných Američanů a nepochopitelné brutality. The Last House on the Left je typickým příkladem. Námětově určitě zajímavé, feeling slušný, scénář je ale bez debat výsměch, herci jakoby ani nevěděli, jak se mají v daném momentě tvářit, o křečovitých dívčích obětech to platí dvojnásob. A pak jsou tu ještě otravní policajti, kterým dojde benzín a jejichž komickou účast si těžko vysvětlíme a rodiče (mamka, co ráda feluje člověka, co jí zabil dceru, taťka, kterej si nejprve zahraje na Kevina McCallistera, následně na Leatherface z Texaského masakru), jejichž jednání a emoce s tím spojené jsou diskutabilní. Jenže celý film je plný protikladů. Grotesknost x brutalita, hudba, která sem nepatří.. záměr? Přes všechny klady i zápory je The Last House on the Left i dnes slušné varování!! (11.06.2009)